Na adrenalinovém šampionátu, jaký nemá ve světě obdoby, triumfovali právě Mazalové uvelebení pod malířským štaflemi. Celkem svištělo vzduchem na dojezdu bývalého skokanského můstku sedm strojů.
Před několika tisíci diváky klouzala na sněhu vesmírná laboratoř s Profesorem Kompresorem a se dvěma živými roboty, vyšňořenými v plastových drenážových trubkách. V Draculově hrobce se ukrývala kromě upíra Davida Dolenského i jediná žena, jež našla odvahu spustit se dolů ze strmého nájezdu - Nela Pospíšilová.
“Jsem na letech už poněkolikáté,“ svěřila se. Se svým parťákem Dolenským přistála v prvním ze dvou kol vůbec nejdále.
Draculova rakev dopadla až do vzdálenosti dvaceti metrů, na dojezdu však havarovala a perfektně nalíčený Dracula - Dolenský přišel ke skutečné hororové ozdobě, k monoklu pod pravým okem.
Nastoupil však i k druhému kolu - takzvanému demoličnímu, kdy stroje pochroumané z prvního kola dostanou ještě více na frak.
“V prvním kole jsme vyletěli tak vysoko, že jsem se až bál, jestli neskočíme mezi lidi,“ řekl Dolenský. Pořadatelé ze Sokola Plavy však můstek obkroužili vysokými pevnými mantinely a za nimi nehrozilo žádné nebezpečí.
Vítězem se však stala již pošesté dvojice Zdeněk Pitro, Bohouš Jakoubě, tentokrát jako malíři pokojů Mazalové. Dohromady jim je už více než sto dvacet let. Právě oni zvítězili při prvních Letech na saních před 32 lety.
“Jeli jsme tenkrát na rennwolfu,“ připomněl Pitro. Na vysvětlenou - rennwolf jsou sudetoněmecké nákupní sáně s rukojeťmi a síťkou vzadu.
Mazalové se stylizovali do rolí Mata a Pata, jen se jmenovali Jak a Pit. Na svůj stroj připevnili natěračské štafle, obložili je kýbly, štětkami a dokonce si na ně vzali mariášové karty.
„Zadek jsem měl až na jazyku“
Při letech se o legraci a o adrenalin starali rovněž trampové na saních s kytarou a táborákem. Po dopadu se obdivuhodně udrželi v sedu na špalcích. „Ale zadek jsem měl až na jazyku,“ podotkl jeden z nich.
Posádka Rybáři plachtila vzduchem na skládacích židličkách a s udicemi v rukou. Dalšími stroji byly Šibenice, ovládaná Smrťákem, a poněkud dadaisticky pojmenované monstrum „Jak jsem v lese chytnul vlka.“
Na recesistickou akci, jež se během své historie objevila i v zahraničních televizích, připravují některé posádky stroje i padesát hodin.
V minulosti v Plavech létali mamut, sanitka, vůz veřejné bezpečnosti, postel, kočárek, tank, Babuška Jaguška nebo Perníková chaloupka. Lety si daly po roce 1989 desetiletou pauzu, několikrát - jako třeba loni - odpadly kvůli nedostatku sněhu.
