Nakonec uplatnil metodu časosběrného focení. "Vzpomněl jsem si totiž na video z Los Angeles, které jsem kdysi viděl. Bylo to město bez lidí, mraky plynuly, semafory svítily, ale nikde ani noha. Bylo to úžasné až strašidelné," dodává.
Jeho metoda je prostá: na vybrané místo postaví na stativ fotoaparát a pak už jen cvaká a cvaká. "Vytvářím spousty fotek, na kterých se vždy najde místo, kde zrovna ve výhledu necloní žádný člověk nebo auto. Ve Photoshopu je pak vzájemně kombinuji, až dostanu obrázek, na kterém vůbec nikdo není," popisuje.
Vytvoření jedné fotky mu zabere zhruba půl hodiny až padesát minut focení na místě. Zhruba stejný čas pak stráví úpravami v počítači.
Ulice, které nasnímá, vybral docela snadno. "Jde o zásadní místa pro nás, Liberečany. Jsou to lokality, kde je většinou rušno. Bohužel, jedna hodně známá oblast - Pražská ulice - mě velmi zklamala. Ukázalo se totiž, že je už sama o sobě vylidněná. Tam jsem moc práce s focením a úpravami neměl," posteskl si Mocňák.
Naopak spoustu času jej stál snímek ze "Sněhuláka" - známé liberecké soustavy okružních křižovatek u Globusu. "Tam jsem šel záměrně až navečer v domnění, že nebude provoz. Chyba lávky… Nakonec jsem tam musel udělat stovky fotek."
Mocňák plánuje, že bude přes léto ve svém projektu pokračovat. "Velkou výzvou je pro mě terminál městské dopravy ve Fügnerově ulici," přiznává.
Na otázku, zda by chtěl žít ve městě, které na svých snímcích stvořil, odpovídá: "Rozhodně bych se na pár okamžiku chtěl do jejich atmosféry přenést, zkusit se těmi místy projít. Ale žít tam? To určitě ne. Každé město přece musí být živé. Bohužel se ale ukazuje, že některá místa v Liberci umírají…"
