O letišti se uvažovalo mimo jiné jako o novém místě pro libereckou nemocnici

O letišti se uvažovalo mimo jiné jako o novém místě pro libereckou nemocnici | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Liberecké letiště slaví osmdesát let. Nikdo neví, co s ním bude

  • 4
Právě nyní se o něm v Liberci mluví a patří k nejzásadnějším konverzačním tématům. Prodat jej, či neprodat? Ponechat jej do budoucna, nebo zrušit, pozemky rozparcelovat a vystavět na něm domy? V této živé, jakkoliv poněkud neveselé atmosféře slaví liberecké letiště osmdesát let.

Bylo otevřeno koncem dubna 1934. Liberec totiž jako jedno z prvních měst pochopil už ve dvacátých letech výhody leteckého spojení; už v roce 1926 se odtud přepravovala letecky pošta do Prahy. Pro bezpečnou a pravidelnou dopravu však bylo nutné vybudovat řádně vybavené stálé letiště.

"Vhodné pozemky byly vyhlédnuty na okraji Růžodolu I a vykoupeny za tři miliony korun. Stejnou částku stály potřebné úpravy," píše se v Knize o Liberci.

V dobové příručce bylo charakterizováno jako travnaté, bez nočního osvětlení, s jedním zděným typizovaným hangárem, skladištěm a příruční dílnou. Nápis Liberec, vyvedený šestimetrovými bílými písmeny, se nalézal v severozápadním cípu letiště.

"V dobách, kdy ještě nebyla letadla vybavena radiovým spojením, byla pro usnadnění orientace pilotů všechna letiště označena jmény," upřesňuje Kniha o Liberci.

Pravidelné lety Liberec - Praha a zpět

Na konci třicátých let začalo být v Evropě kvůli Hitlerovi dusno. Letiště začalo nabývat na strategické důležitosti, a proto jej město pronajalo za symbolický poplatek státu. Ze státních prostředků tu pak postavili ještě hangár pro dva vojenské a jeden civilní letoun.

Pravidelné civilní lety do Prahy a zpět začaly 15. června 1937. Starosta města, liberál Carl Kostka, kterému i v této nelehké době šlo o dobré soužití Čechů s Němci, poslal první linkou do Prahy velkou kytici prezidentu Benešovi.

Se vzrůstajícím nebezpečím ohrožení státu byla od května 1938 na letišti zřízena stálá základna hlídky bezpečnostního letectva. Poté, co Sudety i s Libercem připadly třetí říši, zahájila tu německá luftwaffe velkoryse pojatou výstavbu.

Na severním konci letiště byly postaveny tři velké hangáry a kotelna pro jejich vytápění, podél dnešní Partyzánské ulice vyrostla řada donedávna ještě stojících objektů, v nichž se vedle ubikací nacházely také perfektně vybavené učebny, laboratoře a dílny. Za války letiště obsadili vojenští letci, probíhal tu krom jiného i výcvik na stíhacích letounech Messerschmitt.

Letiště bombardovaly sovětské letouny

Těsně před osvobozením Liberce 8. května bombardovaly okolí letiště sovětské letouny. Předtím než Němci letiště opustili, zapálili několik letadel a zničili skladiště pohonných hmot.

Letiště bylo také před koncem války podminováno. "K aktivaci náloží ale nedošlo, protože se podle informací pamětníků vedení odboje dohodlo se zástupcem velitele na tom, že když předá areál bez poškození, nebude potrestán ani odsunut, ale bude se moci vystěhovat i s majetkem," líčí Kniha o Liberci.

V roce 1945 tu byla zřízena Vojenská odborná škola pro letecké mechaniky. V uniformách zděděných po luftwaffe se žáci na trofejních německých stíhačkách seznamovali s moderními letouny.

Mladí mechanici tu působili až do počátku padesátých let. Večer chodívali na pivo - jako upomínka na ně zůstalo dodnes používané označení růžodolské hospody Letka.

Oblíbené místo milenců i pejskařů

Od té doby slouží letiště opět civilním účelům, působí tu liberecký Aeroklub. V šedesátých letech se uvažovalo o rozšíření letiště a prodloužení přistávací plochy, ke kterému však nikdy nedošlo. Travnatý areál, obklopený remízky, si oblíbili hlavně pejskaři a párky milenců.

Nyní je letiště v rukou města a za poslední léta se kolem něj dějí věci. Po nezdařených plánech tuzemských i zahraničních investorů, kteří jej chtěli zmodernizovat a začít využívat i pro mezinárodní lety, se jej město neúspěšně pokoušelo prodat, aby zalepilo díry ve svém rozpočtu. O letišti se uvažovalo i jako o novém místě pro libereckou nemocnici.

Loni přišla liberecká opozice s referendem, v němž lidé hlasovali o tom, zda má město letiště prodat, nebo ne. Referendum bylo tehdy kvůli nízké účasti neplatné, myšlenka však zcela nezapadla. Aktuálně o novém referendu před podzimními komunálními volbami uvažují Starostové.

Tentokrát by ale Liberečané nehlasovali, zda se má letiště prodat, či ne, ale o tom, jak konkrétně by s prostorem město mělo naložit.

Bydlení pro pět tisíc lidí

Zatím jsou neoficiálně ve hře tři varianty. Jedna je zachovat letiště, druhá vybudovat průmyslovou zónu a třetí vyčlenit tento prostor pro bydlení.

"Je to sedm set tisíc metrů čtverečných a podle našich propočtů by tam mohlo najít bydlení tři až pět tisíc lidí. Ti by mohli do rozpočtu města přinášet z daní desítky milionů korun ročně. Z prodeje pozemků by pak mohla přijít do městské kasy jedna miliarda korun, což by snížilo dluh města na polovinu," naznačil Jaroslav Zámečník, který tuto myšlenku mezi libereckými Starosty prosazuje.