Mimoděk jsem si vybavila záběry z filmu, kterak rozvášnění sparťanští fanoušci málem vyhodili z vlaku slovenskou průvodčí. Jenže, kdo se bojí nesmí do lesa. A tenhle snímek možná patří do povinné učební osnovy na policejní akademii, protože na nádraží se to strážci pořádku jen hemžilo. Byla jsem si proto jistá, že případné defenestraci budou schopni zabránit.
Ale pěkně popořádku. V neděli před třetí hodinou se na libereckém nádraží shromáždily stovky fanoušků, nad sebou mávaly modrobílými šálami Slovanu a sborově vykřikovaly naučená hesla. Pak se pomalu odebraly na nástupiště. Šly v jednom šiku, před sebou rozvinutý transparent. "Rozsekáme je jako hovno proutkem," skandovali fanoušci při příchodu k vlaku.
Na nástupišti většinu z nich, stejně jako mě, zarazil pohled na zhruba desítku těžkooděnců. Policie se na jízdu fotbalových nadšenců připravila. Než se fanoušci pomalu nasoukali do připravených vagonů, (České dráhy raději přidaly soupravy, aby je oddělily od běžných cestujících), ještě si rozdali pokyny, jak se po cestě mají chovat.
"Žádné kraviny, nechceme žádné problémy," křičel do megafonu jeden z "vůdců".
Ve vlaku bylo těsno, každou chvilku začal někdo skandovat Slovan Liberec a ostatní se přidávali. Skupinka mladíků při tom poskakovala, až se houpal celý vagon. Než se vlak rozjel, nastoupili do něj i těžkooděnci. "Hele, když něco provedeš, poleje tě mattonkou," narážel jeden z fanoušků na láhev, kterou měl policista připevněnou na zádech.
To byla asi jediná "výtržnost," které se ve vlaku dopustili. Před příjezdem na jablonecké nádraží už to ve vagonech hučelo jak v úle. "Slovan, Slovan." I tady čekali na fanoušky policisté, jejich velitel se s vůdcem domlouval na trase pochodu směrem na stadion. Had z fanoušků seřazený za transparentem se vydal na Střelnici. Na každé křižovatce stálo policejní auto, poblíž stadionu byli připraveni i policisté se psy.
V jednu chvíli se nad průvodem zamodřilo, to když začali fanoušci zapalovat barevné dýmovnice. Když jsme se blížili ke stadionu, všimla jsem si dvou osamocených jabloneckých fanoušků, kteří procházející modrobílý dav vítali vztyčeným prostředníčkem. A to bylo tak všechno, žádná rvačka, žádné nadávky, žádný ostrý střet.
Do Jablonce prostě přijala skoro tisícovka ukázněných, dobře organizovaných fanoušků, kteří chtěli jen podpořit svůj tým. Ta stovka policistů, která musela ten den do služby, byla možná zbytečná, jenže kdoví. To, jaký v polovině osmdesátých let vezme obrat cesta sparťanských vlajkonošů do Bystrice, taky nikdo nečekal.
