Ještě když se zapisovali do závodu, řada z historicky oblečených lyžníků pochybovala, jestli se dá vůbec ve zdraví přežít nejen slalom mezi dřevěnými tyčemi, ale hlavně vrchol dne – skoky. „Na těchto lyžích stojím poprvé, na skok asi nejdu. Je to strašně ledovaté, lyže si dělají, co chtějí,“ popsal Martin Belda.
Obličeje závodníků ale nezračily strach, zářily radostí. Řada z nich se posilňovala rumem, nebo slivovicí. „Musíme mazat i zevnitř,“ prohodila jedna ze závodnic středního věku. „Oni ti opilí, když padají, mají větší štěstí ,“ kontrovali další lyžníci.
Ve startovní listině se nakonec objevilo 45 mužů a 15 žen a diváci se měli na co těšit. Věděli, že nebudou mít nouzi nejen o divácky vděčné pády, ale hlavně o dobrou náladu a pohodu. To vše recesistický závod přináší a nezklamal ani letos. Závodníci při první disciplíně sjížděli kopec a zastavovali se v protilehlém svahu. Měřilo se jim, kam až s lyžemi dojedou. Pak je čekal slalom.
Kvůli bezpečnosti pořadatelé zrušili slalom paralelní, i tak si ale diváci užili celou řadu pádů. Ty, co se zvedali a pokračovali srdnatě v závodě, povzbuzovali potleskem. Nakonec slunce na kopci Kedr rozpustilo ledovou krustu a závodníci se mohli rozjíždět i k atraktivním skokům.
„Baví mě to, je to bezva. Myslím ale, že letos pořadatelé můstek snížili, nelítá se tak daleko. Led už tam naštěstí není, sníh změkl. Jinak by to bylo dost nebezpečný. Stejně je ale lepší dopadnout na zadek, dojezd byl dost hrbolatý,“ zmínila závodnice s číslem 87 z nedalekého Tanvaldu. Loni skoky vyhrála. Ty odvážnější z žen dokázaly doskočit i přes sedm metrů a trumfly i mnoho mužských skokanů.
Nejlepší z mužů skočili osm metrů. Lyžník, co stoupá nahoru do kopce, aby se postavil na start skoků, má zlomené obě špičky lyží. „Hlavně nesmím zajet špičkou do hlubokého sněhu. Lyže to odskákaly, ale doma máme ještě několik párů,“ směje se.
Vyhlašování vítězů proběhlo v kině. Nejlepší v mužské i ženské kategorii dostávali pamětní listy a lahve rumu.