Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Plzeňka nic moc, Black Horse je dobrý. Projekt hodnotí liberecké restaurace

  10:00aktualizováno  10:00
Kamarádi Jakub s Adamem rozjeli na sociálních sítích projekt zvaný Kde se najíst v Liberci. Každý týden navštěvují jednu libereckou restauraci a pak ji v pohlreichovském stylu hodnotí. Nebojí se pochválit a ani hospodu pěkně napálit, pokud se jim něco nezdá. Vzniká tak unikátní mapa kvalitních i špatných podniků.

Proč je liberecká a všeobecně česká gastronomie často špatná? "Je to o lenosti kuchařů," říkají liberečtí gastronomičtí kritici. (Ilustrační snímek) | foto: Marek Burza

Protože jejich práce závisí na anonymitě, neuvádějí jejich celá jména ani tváře.

Začněme tím nejdůležitějším. Dá se v Liberci dobře najíst?
Adam: Určitě, ale člověk musí dobře vybírat. Bohužel je tu podle mého názoru více těch horších restaurací.

Jakub: Souhlasím, úroveň jde v Liberci spíše nahoru, ten potenciál tu je.

Buďte konkrétní, která restaurace vás v poslední době fakt potěšila a která naopak zklamala?
Adam: Největším zklamáním za poslední dobu bylo Ene Bene a kladným příkladem dobré gastronomie je pro mě dlouhodobě Black Horse.

Jakub: Ono záleží, co člověk očekává, ale pro mě byl výborný zážitek návštěva restaurace Autentica Trattoria. Největší zklamání je pro mě určitě Duli restaurant Plzeňka..., to byla opravdu hrůza.

Z čeho pramenila nespokojenost?
Jakub: V Plzeňce počínaje foodstylingem, kvalitou surovin až po výsledný stav jídla.

Adam: V Ene Bene zklamání plynulo z poslední návštěvy, předchozí byly mnohem lepší, ale právě při té poslední bylo vše nějak bez chuti a se základní chybou při práci s mořským vlkem. Ale podotýkáme, že tyto dvě restaurace se nedají srovnat. Ene Bene je určitě na vyšší úrovni.

Když s lidmi mluvím o dobrém jídle, často slýchám argument, že nemají peníze, a proto nemohou chodit do dobrých restaurací a musejí jíst ty smažáky a katovy šlehy s hranolky. Přitom cena blafu a dobrého jídla se liší někdy jen v řádu desetikorun. Souhlasíte?
Jakub: Jednoznačně souhlasím, ta přidaná hodnota, kterou si odnesete z lepší restaurace za pár korun navíc, stojí za to. Myslím tím prostředí, prezentaci jídla i chuť.

Adam: Podle mě lidi stále nepochopili, že restaurační byznys je podnikání jako každé jiné. Když vyrobím jídlo za 35 Kč, tak ho nemůžu prodávat za 70 Kč. Každý by se chtěl najíst levně, ale cena okolo 120 Kč je standardní cena, pokud za to dostanu to, co si objednám. To je většinou jádro problému, ale dobrá jídla určitě nestojí o moc víc než ty smažáky.

Jste si vědomi toho, že podnik, který "popravíte", už asi se zdravou kůží nenavštívíte?
Adam: Nemyslím si, pro mě například v Ene Bene neskončili, akorát už budu lépe vybírat. Pokud napíšeme negativní recenzi a ten podnik si jí například přečte, tak sám musí rozeznat, jestli je naše kritika oprávněná, nebo ne. Určitě to není o nějakém zavrhování toho či onoho podniku. Sám jsem kdysi podobné testy dělal a vždycky jsem narážel na hysterický nesouhlas štamgastů z podniku, který jsem zkritizoval a naopak naštvané bručení odpůrců podniku, který jsem zase pochválil.

Umíte to vybalancovat, abyste takzvaně neublížili, ale zároveň byli autentičtí a pravdiví?
Oba: Podle nás se zatím to vybalancování daří. Nikdy se všem nemůžeme zavděčit a ani nechceme. Určitě někdo, kdo má nějaký podnik rád a my ho zkritizujeme, tak bude prskat, co to "meleme". Těch hospod, které by stály za řeč, tady moc není.

Rychlostí jedna recenze týdně vám seriál může vydržet půl roku. Co potom?
Adam: To určitě vím, okruh restaurací se zužuje, takže jednou vyschne úplně. Můžeme ten okruh obejít znova, protože za půl roku se toho může hodně změnit. Uvidíme, co vymyslíme.

Jakub: Co se týče restaurací, máte pravdu, jednou dojdou. Co se ale týče naší stránky, máme i jiné plány, které zatím nechceme odhalovat.

Je nějaké jídlo, při jehož přípravě kuchaři hodně chybují? Třeba jednoduchá francouzská cibulačka je třeba v každé hospodě jiná a málokde ji dělají dobrou.
Adam: Většina chyb podle mého vychází z lenosti kuchařů, kteří si chtějí nějak pomoct, něco urychlit. Časté chyby jsou u typicky české kuchyně, která právě vyžaduje delší postupy. Polévky všeobecně jsou problémem.

Jakub: Chyba se dá udělat všude. Asi nejvíce jich dělají kuchaři, kteří se pouští do kuchyní, které neovládají, a to se projeví především na chuti.

Napovězte čtenářům, jak host pozná dobrou restauraci, pokud v ní ještě nejedl?
Oba: Shodneme se na tom, že prvotní dojem je nejdůležitější. Prostředí, čistota, první styk s obsluhou atd. Váš pocit rozhoduje. Po přečtení jídelního lístku máte většinou jasno. Pokud má jídelníček 100 věcí, víte, že to většinou nebude stát za nic, ale i v nejlépe tvářících se restauracích můžete být zklamáni. Fenoménem jsou fast foody. V centru města máme dva, na okrajích jsou další tři.

A pořád je tam plno. Z čeho pramení touha lidí se tam najíst? Je to díky tomu, že vždycky vím předem, co dostanu a jak to bude chutnat, což mi řada restaurací neumí zaručit?
Adam: Já striktně proti fast foodům nejsem. To jídlo vám tam musí chutnat, s tou vší chemií. Já osobně jednou za čas taky něco z těchto řetězců koupím, ale opět jsme u rozlišování, co chci a co dostanu. Pokud tam pozvu celou rodinu na večeři, tak asi nejsem úplně normální, ale pokud tam jdu s tím, že se pouze snažím rychle zaplnit, tak proč ne. Fast foody k dnešní době tak nějak patří a boj proti nim je bez významu. Kdesi jsem četl, že jediné jídlo, které světové gastronomii dala česká kuchyně, jsou sladké knedlíky - jídlo které vzniklo u nás. A přitom většina restaurací je vůbec nenabízí, nebo je neumějí udělat. Je to stejné, jako by Ital vařil turistům mraženou pizzu.

Adam: Nemyslím si, že by to bylo jídlo, které by v restauraci úplně frčelo, i když možná pár lidí by si ho objednalo. Je pravdou, že polotovar je v tomto případě mimo, takže se stavím k názoru, že než polotovar, tak radši žádné.

Jakub: Do restaurace určitě nejdu pro polotovar a je mi jedno, jestli to je české jídlo, nebo ne. Česká kuchyně je zajímavá a dá se s ní v moderní gastronomii pracovat. To, jestli jídlo vyloženě pochází z Česka, bych neřešil. Liberec se po gastronomické stránce docela změnil. Výběr se polarizuje, už nefrčí hospody s menu o 150 jídlech od všech světových kuchyní od asijské po italskou, šmrncnuté českými knedlíky, ale prosazují se tematické podniky.

Kam tenhle trend podle vás bude dál směřovat?
Oba: Trend se ve světě takhle ubírá a očekáváme, že se restaurace budou ještě více zaměřovat na jeden druh kuchyně, což vítáme. Třeba se dočkáme toho, že když přijdeme do restaurace, budeme vědět, jaká jídla z jakého koutu světa můžeme očekávat.

Co říkáte na to, že nový svěží vítr do liberecké gastronomie vnesli cizinci? Američan smažící obří burgery ve stylovém Chicago Grillu, Řek kuchtící v taverně Masa Buka nebo partička Indů s jejich "plackovými" menu v indické restauraci.
Adam: Já tohle vítám. Je to zase něco nového a fresh do našich končin. Burgery se chytily velice dobře a jdou si svou vlastní cestou. V případě řecké a indické si myslím, že Liberec ještě není připravený na tento typ gastronomie. Osobně indickou kuchyni mám velice rád, ale jsem jeden z mála. Většina restaurací probíhá na ose Česko - Itálie - Asie.

Jakub: Určitě je fajn mít tady takovéhle restaurace, jsou zdravou konkurencí pro ostatní restaurace.

Není trochu k smíchu, že když chci světovou kuchyni, mám kam zajít, ale echt českou restauraci, která by do rajské nelila kečup, polévku připravovala z vývaru a do svíčkové nestříkala šlehačku ze spreje, tady v Liberci skoro nenajdu?
Oba: O tom už jsme mluvili, je to především o lenosti kuchařů a usnadnění práce, protože právě s českou kuchyní je té práce oproti ostatním kuchyním dost. Proto se kuchaři uchylují ke zdánlivě jednodušším jídlům z jiných zemí, ale většinou kazí i ta, potom už jim není pomoci.

Potěšilo vás v poslední době něco v gastronomii?
Oba: Není to za poslední dobu, ale těší nás, že Česko drží dvě michelinské hvězdy.

Gastronomickým guru se pro náš národ stal šéf Zdeněk Pohlreich. Léta do lidí hustil, že kuřecí plátek se sýrem a broskví je gastroporno, ale na jídelníčcích ho pořád vidíme. Jsou Češi konzervativní?
Adam: Ani nevím, kde tohle jídlo vzniklo, ale na pár let to musel být zlatý důl. Přitom to je jídlo naprosto bez výrazu. Doba předpohlreichovská byla temnou stránkou české gastronomie.

Jakub: Češi jsou relativně konzervativní, hlavně starší generace má problém s chápáním moderní gastronomie kam plátek se sýrem a broskví nepatří. Zdeněk je machr.

Pohlreich mimo jiné tvrdí, že gastronomii by prospělo, kdyby polovina hospod zkrachovala. Souhlasíte s ním?
Oba: Ano, prospělo. (smích)

Co považujete za největší projev gastronomického barbarství?
Šlehačku ze spreje jsme už nakousli, mně vadí polévky z masoxu. A nebo příbory na stole v půllitru od piva, to je vždycky losovačka, co si kdo vytáhne... lžíce, vidlička, vidlička, lžíce…
Adam: Výše zmíněné věci jsou určitě strašné. Mně vadí absence jakkoliv předem prostřeného stolu, hodit na stůl příbory z odkapávače umí i opice. O polévkách z masoxu škoda mluvit.

Jakub: Je důležité, aby lidé kladli na tyto věci důraz, protože, dokud tomu tak nebude, nebudou mít restauratéři důvod s tím něco dělat.

Co si myslíte o takzvaných food pořadech v televizi? Přijde mi, že Láďa Hruška nasadil další laťku, kam až se dá klesnout. Máte nějakého oblíbeného kuchtíka nebo vařící celebritu?
Adam: Musíte rozlišovat ty pořady, které vám něco přináší a ty, kvůli kterým nestojí za to ani zapínat televizi. Recepty Ládi Hrušky znám a je neskutečné, co si dovolí do lidí nacpat. Nezapomenu na jeho guláš nebo svíčkovou, to je minimálně na střevní potíže. Podle mě by v každé jiné zemi tuto rubriku nepustili na obrazovku. Oblíbenou postavou ze světa gastronomie je pro mě asi Gordon Ramsay, který jako první začal být vidět. Z českých jednoznačně Pohlreich, Sahajdák nebo Paulus, prostě lidé, kteří mají úspěšné podniky a mají nám co říct.

Jakub: Já mám nejradši Romana Pauluse a Jirku Babicu (smích). U Romana Pauluse mi lehce vadí, že svoji úroveň snižuje ubohými reklamami v TV, myslím, že to neměl zapotřebí.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.