"Jezdím do Žitavských hor na běžky už víc než čtyřicet let. Ještě za komunistů jsme načerno přejížděli hranice kousek za Tobiášovou borovicí, kde byly hned za čárou upravené běžecké stopy. O tom se nám v Lužických horách ani nezdálo," říká Tomáš Schreier, horolezec z Hrádku nad Nisou.
Běžecká trasa Žitavské hory vede z Forsthausu u Lückendorfu přes populární lázeňská městečka Oybin a Jonsdorf, a končí u Černé brány ve Waltersdorfu. Dojet se dá i do Horního Podluží k Jedlové. Tam už ovšem nejsou běžecké stopy pravidelně upravovány.
Nejlepší nástupní místo z pohledu českého běžkaře je u Forsthaus, který leží asi pět kilometrů od Žitavy na hlavní silnici do Oybinu. Při dobrých sněhových podmínkách však lyžaři vytvoří obstojnou trasu již z Horního Sedla nad Hrádkem nad Nisou, která vede pod Popovou skálou kolem známé Tobiášovy borovice.
Potom není třeba jezdit přes státní hranice do Žitavy a dál do hor. Z české strany lze do stopy nastoupit také cestou od Jablonného v Podještědí, z Krompachu nebo z Dolní Světlé.
"Dnes tam jezdím především v hlavní sezoně, protože Jizerské hory jsou v tu dobu na můj vkus moc plné. Jak hlavní trasa, tak sedm upravených okruhů, které se jí dotýkají, nabízí dobré lyžování. Kolem lázeňských měst Oybinu a Jonsdorfu je trochu problém s tím, že ve stopách šamtají lidé, kteří tam přijeli do lázní. Jsou stejně bezohlední jako u nás," vysvětluje Tomáš Schreier.
Proti Jizerským horám je to rozdíl, říká lyžař
Běžecká trasa Žitavské hory má převýšení dvě stě metrů. Nejníže položený je Lückendorf, který leží méně než 500 metrů nad mořem. Nejvýš vystoupá cesta vedoucí na úpatí Luže. Po cestě mají lyžaři možnost se občerstvit. Na české straně v Chatě pod Luží, nebo na německé Waltersdorfské chatě.
Do Žitavských hor rád jezdí i se svými vnoučaty Josef Růžička z Liberce. "Hlavně je tam klid a jsou tam vždycky slušně upravené stopy. Člověk si chvílemi připadá jako v opravdové přírodě. To se v Jizerkách stane už málokdy," upozorňuje Růžička na výhody tratí ležících téměř na českých hranicích.
V Žitavských horách se dá jezdit nejen na běžkách, ale je zde i několik lyžařských vleků. Ty největší jsou na svazích Luže (německy Lausche). Dva vleky jsou na české straně, několik pak na severní, německé. Další jsou v Oybinu-Heimu a Jonsdorfu.
Velmi populární je v Sasku sáňkování. Například v Jonsdorfu jsou dvě amatérské sáňkařské dráhy, v Oybinu dokonce čtyři. Jedna z nich je dlouhá tři kilometry a vede z výšky 750 metrů nad mořem do oybinského údolí.
