Jde o jediného zástupce Libereckého kraje v soutěži. Hlasovat pro nádraží lze formou SMS ve tvaru NADRAZI JABLONNE V PODJESTEDI na telefonní číslo 736 300 202.
Účast Jablonného v soutěži není náhodná. Vlaky tu totiž vypravuje Květa Slabá, která skvělou péčí zvelebila vítězné nádraží v Rynolticích, kde s manželem bydlí. A ženská ruka jde vidět i tady v Jablonném.
V čekárně vám na ukrácení času darují knížku, hned vedle je nádražní minimuzeum s železničářskými čepicemi, které Květa vozí z dovolených po světě. Peron zdobí květiny, personál se usmívá.
A právě přístup k lidem a péče o nádraží je faktor, kterého si porota soutěže všímá nejvíce. Však taky nádraží přiřkli v soutěži heslo „Tady se nezlobíte, když má vlak zpoždění...“
„Výpravčí je původně chlapská profese, ale my jsme tu samé ženské. Čtyři výpravčí a dvě výhybkářky! Náš přístup je proto jemnější a snad proto nás mají lidi rádi. Poradíme jim, prohodíme s nimi slovo a ještě třeba uvaříme kafe,“ zamýšlí se Květa Slabá.
Unikátní budova z počátku minulého století
Genius loci nádraží v Jablonném samozřejmě netvoří jen milý personál, ale i samotná unikátnost budovy. Ta vyrostla již v roce 1900 a je největším nádražím mezi Libercem a Českou Lípou.
Proč? Odpověď na to našel spisovatel Zdeněk Šindlauer, který se v knize Severočeská transverzálka vyznává k lásce k nádraží v Jablonném.
„Když Ústecko-teplická dráha koncem roku 1897 seznala, že její úsilí o nějaké reprezentativní nádraží v Liberci k ničemu nevede, rozhodla se projektovanou Libereckou budovu demonstrativně použít jinde. A protože o Mimoni tou dobou zdaleka nebylo rozhodnuto a českolipský svatostánek byl před dokončením, nabízelo se vlastně už pouze Jablonné,“ píše v knize autor.
Fenomén severočeské transverzálky posilují nejen historické neomítnuté budovy z červených cihel, ale duch páry, který tu na vás dýchá z každého metru. Ne nadarmo na této trati slouží jedni z posledních závorářů na české železnici.
Krásu nádraží v Jablonném objevila i Marta Kročová, původně výpravčí v Luhačovicích. Zamilovala se do velitele drážních hasičů a odešla za ním na sever Čech.
Tady se zamilovala podruhé – do malebného nádraží v Jablonném. Dnes tu dělá další výpravčí.
„U nás na Moravě už je trať řízená počítači, takže zaměstnanci drah mizí. Tady to pořád dýchá starým, ale stále svěžím duchem. Je to příjemné i pro cestující, kteří v nás spatřují jakousi jistotu a záchytný bod, když se chtějí na něco zeptat,“ hodnotí Marta Kročová.
