Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ježišmarjá, já nevím! I takové výrobky vábí lidi v největší zmrzlinárně

  8:17aktualizováno  8:17
Jak vám bude, když si dáte čabajku, lentilky, tvaroh s čokoládou, balkánský sýr, štrůdl, vaječný likér, kremžskou hořčici a pivo? Možná všelijak. Pokud si ale zmíněné ingredience poručíte v kornoutu v podobě kopečkové zmrzliny od Ivany Jablonovské, vaše chuťové pohárky explodují a v břiše se rozlije chladivý pocit blaženosti.

Díky krámku mladé zmrzlinářky se Stráž pod Ralskem stává v létě hlavním městem zmrzlinového světa. Stabilně tu mají sto druhů, udělat jich umějí čtyřikrát tolik.

„Někteří lidé čekají ve frontě i tři čtvrtě hodiny. Obdivuji je. Jsou tak vytrvalí, že si na čekání na naši zmrzlinu balí z domova i svačinu,“ směje se Ivana Jablonovská.

Jak to děláte, že jste tak štíhlá, když prodáváte tak nezdravé věci?
Zmrzlina je zdravá, stejně jako káva. To průmyslově dělané zmrzliny jsou samý cukr a tuk, ale naše nikoliv. Jsou z kvalitních surovin, ovoce. Pokud máte pohyb, můžete sníst všechno. Třeba já denně za pultem nalítám 40 kilometrů, takže když večer zavřu krám, naložím si šest kopečků zmrzliny.

Tolik? To na ni máte po celém dnu ještě chuť?

Jasně, vždycky si na ni ještě dám kilo šlehačky, poliju karamelem a zasypu tunou griliáše. Mám na ní závislost. Kamkoliv jedu, mám absťák po zmrzlině. Loni jsem byla ve Skandinávii a trpěla. Tam mají totiž špatnou zmrzlinu. Musela jsem si kupovat všude nanuky. Každý den nejmíň tři.

Máte z těch svých sto druhů své oblíbence?
Lískooříškovou a jogurtovou. Miluju ale všechny, ale zároveň taky sleduju, co si dávají zákazníci a nechávám se inspirovat. Chlapi mají oblíbenou vanilkovou a jahodovou, ti jsou konzervativní. Ženské milují nejvíc alkoholové – baileys jasně vede. Pak si hodně dávají tvarohové, ovocné sorbety. Ty neobsahují smetanu a jsou zdravější. Například takový rakytník je desetkrát kyselejší než citron. Tu ovšem já nemusím.

Vy taky nějakou nemusíte? Jaká vaše další zmrzlina vám nechutná?
Česneková. Ta se ale zase výborně doplňuje s čabajkovou a kremžskohořčičnou zmrzkou. A kdo chce klasiku, může si k nim dát zmrzlinu „chleba s máslem“. I tu máme (smích).

V čem se vaše zmrzlina liší od těch všude prodávaných?
V tom, že je skutečně z toho, jak se jmenuje. Vanilková je z vanilky, čabajková je z čabajky. Chuť zmrzliny odpovídá názvu, nešidíme je. Ovocné sorbety obsahují 71 procent ovoce, žádný cukr. Přináší to občas humorné momenty, když jsou lidé překvapeni. Třeba se diví, proč je naše banánová bílá. Tak jim musím vysvětlovat, že ty banány před použitím loupeme. Nebo proč není pendreková černá... nedáváme do ní barviva, pendrek je hnědý, nikoliv černý.

U vás se ale dlouho čeká. Nemůže tohle lidi odradit?
Bývají tu fronty, že někdy čekáte tři čtvrtě hodiny. Já se tomu sama divím, já bych v tom pařáku nečekala, jela bych na benzínku a koupila si nějakého nanuka. Ale ti lidé vytahují z batůžků svačiny, občerstvují se během čekání. Stojí na zmrzlinu. Obdivuji je. A pak si někdy dají jednu vanilkovou a zas jedou (smích).

Nestálo by za to vaši zmrzlinárnu zvětšit a rozšířit?
Takové plány máme. Po čtyřech sezonách, kdy máme i cukrárnu, zjišťujeme, že je malá. V patře budujeme kavárnu, vedle na našem pozemku chceme stavět penzion s občerstvením. A jsme vděčni za každého odběratele, který vezme naši zmrzlinu do svého města. Naposledy se otevírala nová cukrárna s 35 druhy naší zmrzliny v Železném Brodě.

Kde dál se dá vaše zmrzlina koupit, pokud se nechci trmácet do Stráže pod Ralskem?
Horní Libchava, Jičín, Železnice, Potrefená Husa v Liberci, Sloup v Čechách, Litoměřice. Většinou jsou to sezonní stánky a kavárničky. Provozoven by bylo víc, ale je problém s personálem. Tady to máme pod dohledem. Většina podnikatelů chce jenom vydělat, ale nejde jim o kvalitu. Jde jim jen o zisk. S takovými nechceme spolupracovat.

Doma nebývá nikdo prorokem. Slyšel jsem, že místním lidem jste trnem v oku. Jak to tedy je?
O tom mi ani nemluvte, to já hned vidím rudě. Loni jsme vyhráli soutěž o nejnavštěvovanější místo v Libereckém kraji, což mi udělalo radost, ale to jsou z 99 procent cizí návštěvníci. Místní lidi sem nejdou. Sousedé neustále udávají naše hosty, že třeba špatně zaparkovali a volají na ně městskou policii. Závist je hrozná věc. U obou aut nám propíchali pneumatiky, já mám opakovaně vypuštěné gumy u auta. Měli jsme na domě dokonce bezpečnostní kamery. Přijeli v noci, stoupli si na auto a ukradli i ty kamery. Dřív jsem to všechno obulela, dnes už ne. Dnes už to neřeším.

Jste sice ještě mladá, ale to se zmrzlině chcete věnovat do důchodu? Kdo po vás kšeft převezme?
Dceři je 21 let, žije v Praze, synovi je 16, je to puberťák, který zmrzlinu jen ochutnává. Takže já u toho zmrzlinovače umřu. Nebo za vitrínou. Spadnu, vydechnu a budu spokojená. (smích)

Hledal jsem na internetu zmrzlinárny větší než ta vaše a nic jsem nenašel. Víte o nějaké?
Ve Venezuele měli jednodenní akci, kde měli 300 druhů zmrzlin. Ale to byla jen epizoda. Z těch kamenných zmrzlináren jsme největší na světě.

Nestálo by to zápis do Guinnessovy knihy rekordů?
Ale já jsem tam chtěla být zapsaná! To složité a zdlouhavé papírování mě odradilo. Já jsem taková nátura, že nemusím někde být za každou cenu. Pro mě je stěžejní, že na prodejně máme sto druhů zmrzliny a část vždy měníme, takže v součtu děláme 400 druhů.

Žádný druh nevyřazujete nastálo?
Ne, přidáváme ho k těm stávajícím. Bohužel platí pravidlo, že jak zrovna některý druh přestaneme na čas dělat, je po něm největší poptávka.

Vidím, že tu máte druhy „Nevím“ a „Ježišmarjá“. Co je to za šílenosti?
Tyhle slova slyšíme víc než pozdrav. Tak jsme takové druhy udělali. Předesílám, že nejde o žádné zbytky! To by mě urazilo, kdyby někdo řekl. Bývá to směs ovocných nebo mléčných zmrzlin, pokaždé je jiná. Kombinuji různé příchuti. Jakmile někdo přijde a řekne „Ježišmarjá, já nevim“, dostane dva kopečky a nemusí přemýšlet. Uvažuju nad tím, že bych ještě zavedla druhy „To je jedno“ a „Něco mi dejte“. To bývají druhá nejčastější slova návštěvníků.

Kdybyste měla jet na soutěž a směla si s sebou vzít jen tři druhy, které by to byly?
Možná štrůdlovou. Ta je nejlepší, sama jsem ji vymyslela. Ale já jsem soutěživá, asi bych nějaký nový druh vymyslela. Třeba „šopský salát“. Podávala bych ho s kopečkem „balkánského sýru“ a na závěr by jako dezert byla „štrůdlová“. A nebo by se k nim hodila „čabajková“ a „hořčičná“.

Je něco, z čeho zmrzlina udělat nejde?
Jsou dvě věci, ze kterých zmrzlinu nikdy neudělám. První je mateřské mléko, tu prý dělají někde v Anglii. To mě ale neláká. Materiál by sice byl, ale jsou určité hranice, za které nejdu. A druhá, to snad ani nemůžu nahlas říct. To byste tenhle rozhovor nedočetli.

Je nějaký druh, který se u lidí nechytil?
Moravské uzené. V té zmrzlině to bylo mdlé a nevýrazné. A pak ještě hovězí játra na cibulce. Ty si objednali bachaři odvedle z věznice pro svého šéfa. On má prý rád játra. Udělali jsme ji a byla chuťově i barvově divná. Od té doby tomu říkám psí a kočičí zmrzlina.

Co když vám někdo ukradne nápad na takové šílené druhy zmrzlin?
A když ukradne, tak co? Uděláme zase nějaké nové. Víme o zmrzlinárnách, kde začali dělat rakytníkovou a aronii, s nimi jsme začínali jen my. Ale nezačnu si kvůli tomu registrovat každý druh.

Teď mě napadá, že tu nikde nevidím točenou zmrzlinu!
Já proti ní dlouho byla zaujatá, ale přemýšlím o ní. S ní je potíž, že tam jde použít všehovšudy 12 příchutí. Je to omezené. Možná zase otevřeme okénko, kde bude točená. Vzniknou tím dvě fronty. Lidi co nebudou chtít čekat v té velké, si půjdou pro točenou.

Nezdá se vám v noci o zmrzlině?
To bylo zpočátku, kdy jsem ze sna kopečkovala (ukazuje, jak rukou nabírá zmrzlinu). To mají všechny naše brigádnice. Nejdřív je bolí šlachy, a prsty, v noci pak kopečkují (smích).

Jak to vlastně sama zvládáte, být tu denně od rána do večera?
Nevím, až zkolabuju, tak nad tím začnu přemýšlet. Denně vypiju 16 kafí prokládaných energiťáky. Dělám, dokud nepadnu. Občas spím dva dny v kuse a pak se zase vrátím a jedu na plný obrátky. Neumím něco dělat, aby to nebylo na sto procent.

Kolik k vám denně přijde lidí?
V sobotu tu třeba bylo 2,5 tisíce lidí. To tu není ani kde zaparkovat, lidi mají deky, park je v obležení. Nepoznala jsem ve frontě ani vlastní mamku, když si přišla pro kopeček.

Znáte svoje zmrzlinové druhy nazpaměť?
Jistě! Klidně si mě vyzkoušejte. Třeba ananasová je třetí vlevo prostřední regál. Mám svůj systém. Zmrzliny musí být na stejném místě. Letos jsem to trochu přerovnala a ztratila se v tom. Sem tam něco prohodím, vanilkovou za čokoládovou a holky pak mají zmatek. Automaticky saháte na stejné místo.

V alkoholových zmrzlinách je skutečně pravý alkohol?
Na litr směsi je 200 mililitrů alkoholu. Děláme pivní, becherovku, griotku, rum, fernet, whisky nebo slivovici. Dětem je neprodáváme, těhotným a řidičům nedoporučujeme. Já to pozoruju sama na sobě! Začnu třeba ochutnávat, vylezu z výrobny, svítěj mi očíčka, každého miluju. Stoupá to do hlavy!

Jaká zmrzlina je nejexotičtější?
Nevím. Pro mě už žádná, i když vám přijde třeba divná „chleba s máslem“. Nejdivnější druhy jsou asi mateřídoušková a anýzová. Ty snad nikdo v Evropě nedělá. U nás se prodá úplně všechno.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Radek (vlevo) a Jiří Nožičkovi v Tatře 603 Gustáva Husáka.
V Lomnici renovují auta za desítky milionů. Nejvíce si cení Tatry 80

Malý ekonomický zázrak se odehrál v Lomnici nad Popelkou. V roce 1991 založená firma Vetren tam začínala v garáži renovovat automobilové veterány, dnes patří k...  celý článek

Víkendový festival Mácháč 2017.
Na taneční festival k Máchovu jezeru vezli dealeři stovky tablet extáze

Dvě stovky tablet extáze měli u sebe dva muži z Ašska, kteří se vypravili na víkendový festival taneční hudby Mácháč 2017. Každý z nich měl u sebe sto kusů...  celý článek

Marek Řeháček nyní vydává hned dvě nové knihy. Na snímku je s publikací...
Socialismus táhne víc než Němci, říká literát. Vydává dvě nové knihy

Tajemník jabloneckého magistrátu Marek Řeháček, známý lokální patriot, vydává dvě nové knihy pojednávající o místech, jež leží nad Nisou. První je o...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.