"Člověk přišel do Krkonoš, řekněme, už v devátém století, ale ověřitelné zprávy hovoří o století třináctém, kdy tu vedly různé stezky, snad i pašerácké," říká Libor Dušek, jeden z autorů výstavy o příběhu krkonošského lesa ve vrchlabském muzeu Krkonošského národního parku.
"Zpočátku byl vliv člověka minimální, prakticky žádný. K přetváření ale došlo už počátkem 13. století s příchodem kolonizace Krkonoš. Větší zásahy začaly s těžbou rud a související těžbou dříví," dodává Dušek.
Hornictví se značně rozvinulo v 16. století. Největšího rozmachu dosáhlo dolování v Obřím dole a Svatém Petru. Krkonošské stromy ale putovaly i do vnitrozemí.
"Jedním z tehdejších hornických odborníků byl šlechtic Kryštof Gendorf. V 16. století hrála důležitou roli ve státě Kutná Hora coby mincovna českých zemí. Na Gendorfovo doporučení se dřevo pro kutnohorské stříbrné doly těžilo v Krkonoších a po Labi plavilo až do jejich blízkosti," upřesňuje Dušek.
Ekologickou katastrofu přinesly tepelné elektrárny
Specialisté odhadovali v roce 1569 zásoby dřevní hmoty zhruba na 80 let. Těžilo se holosečně, a tím byla zničena velká většina lesů. K hornictví je nutné připočítat rozvoj sklářství, které spotřebovalo také značné kubíky dřeva.
Další výrazný zásah do krkonošských hvozdů přišel o čtyři století později. Mezitím se z původního listnatého lesa stal nepůvodní smrkový porost. Na něm se výrazně podepsala imisně-ekologická katastrofa, která začala v 70. letech 20. století hlavně kvůli tepelným elektrárnám v Německu, Polsku i u nás.
"První výraznější poškození se projevilo v březnu 1977 a poté na začátku roku 1979. Bylo to v souvislosti s kalamitou obaleče modřínového, která porosty oslabila. Největší poškozenou plochu lesů zaznamenali odborníci v roce 1987," přibližuje novodobou katastrofu pro krkonošské lesy další z autorů výstavy Jakub Šimurda.
Kvůli imisní kalamitě dřevorubci vykáceli asi sedm tisíc hektarů lesa. Dnes se Krkonoše po letech opět dostávají do kondice a správci parku se od smrkového porostu snaží přiblížit k původní podobě lesa.
