V bytě uprostřed paneláku se uprostřed noci odehrává nejvelkolepější mejdan na světě, zatímco zoufalí sousedé buší na zdi a netouží po ničem jiném, než se v klidu vyspat.
Na jedné nebo druhé straně této barikády se jednou ocitne prakticky každý. A právě nyní je tomu sto třicet let, co v Liberci začala dohlížet na dodržování nočního klidu městská policie.
Historie liberecké policieJak uvádí Kniha o Liberci, pořádek ve městě dlouho zajišťovali členové libereckého střeleckého spolku, eventuálně přivolané vojsko. Stálé erární četnictvo pro okres Liberec bylo zřízeno 8. července 1850. Kromě erárního četnictva působila v Liberci i městská policie, kterou zřídil magistrát 5. února 1867. V těch poklidných časech se policejní sbor ve dvaadvacetitisícovém městě skládal z jednoho komisaře, jednoho strážmistra a deseti strážníků. Noční klid však nadále střežili ponocní, jejichž funkci převzala městská policie před 130 lety, 20. listopadu 1883. |
"Myslím, že noční klid před sto třiceti lety a dnes je veliký rozdíl," soudí ředitel liberecké městské policie Ladislav Krajčík. "Doba i legislativa jsou dnes úplně jiné než dříve."
Celá léta je běžným zvykem dodržovat noční klid od deseti večer do šesté hodiny ranní. Přitom až do loňska nebylo toto časové rozpětí nijak oficiálně určeno. "Od letoška je v přestupkovém zákoně jasně řečeno, kdy noční klid je," dodal Krajčík.
S nočním klidem je to podle ředitele složité. "Hlavně při řešení problémů s ním souvisejících. Každý má hranice toho, co je schopen unést, jinak nastavené a co někomu vadí, bere druhý jako běžnou věc," přemítá Krajčík.
Na co lidé stěžují? I na traktor odklízející sníh
Občas si lidé stěžují i na poměrně netradiční zdroje hluku. "Objevil se třeba absurdní případ, kdy v Liberci v noci napadl metr sněhu a technické služby nadílku likvidovaly. A lidé volali, že je budí traktor, který odklízí sníh," kroutí hlavou ředitel. "Jindy zase někdo volal, že ho budí projíždějící tramvaj. Což sice chápeme, ale neřešíme. Takovému člověku lze nanejvýš poradit, ať se odstěhuje někam, kde tramvaje nejezdí."
Jediné, co se za sto třicet let víceméně nezměnilo, jsou případy, kdy se opilci vrací z hospod a dělají na ulici hluk a neplechu. "Pilo se vždycky a pít se bude," souhlasí ředitel. "To, že alkohol zbavuje lidi zábran a dodává jim sílu a potřebu něco si dokazovat, je jasné. Minimálně popelnice to zpravidla odnesou, občas nějaká ta výloha."
Záleží také na tom, jak je které město velké a jaké jsou v něm pro narušitele nočního klidu možnosti.
"Když porovnáme třeba Frýdlant a Liberec, tak ve Frýdlantě se jedná spíš o ojedinělé záležitosti a spíš se jedná o sousedské hádky či spory. Ve velkém městě, jako je Liberec, je četnost takových případů vyšší."
Někdy si lidé, kteří dělají hluk, nedají po dobrém moc říct a policisté musejí při řešení problémů poněkud přitvrdit. "Agresivita pachatelů roste. Nejen vůči strážníkům, ale vůči orgánům moci obecně. Ale to je daň za demokracii a my jsme tady od toho, abychom si s tím poradili," rozvažuje ředitel.
"Jsme na ulici dnes a denně. Většinou se snažíme vyřešit věci rozumně. Ale ve chvíli, kdy nestačí domluva a dotyčný člověk nechce pochopit, že porušuje určitá pravidla, už se z nás stává opravdová policie. Nastupuje moc a síla. To se nedá nic dělat."
