Obnovený radniční sklípek přivítá první hosty 27. prosince.

Obnovený radniční sklípek přivítá první hosty 27. prosince. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Nejslavnější liberecká hospoda je obnovená. A staromilci zírají

  • 8
Oči navrch hlavy vylezou staromilcům, kteří v Liberci pamatují Radniční sklípek z přelomu tisíciletí. Liberecké studio Raketoplán tam dostálo svému jménu. Mladí architekti dali obnovené pivnici v novorenesanční radnici překvapivě dynamické rysy.

Bývalé štamgasty nejvíce zarazí úplně jiný vstup do Radničního sklípku, jež uvítal první hosty již v roce 1893. Lemuje ho žluté bednění s kolíčky, kam si hosté mohou napíchnout své účty - pokud jsou na ně tedy patřičně pyšní.

Historické schodiště, kde si člověk připadal jak velmož, scházející mezi své dvořany, zůstalo jen v matných vzpomínkách a na archivních snímcích.

„Nemůžeme dělat v Radničním sklípku starou architekturu,“ vysvětluje modernizaci schodiště jeden z architektů Raketoplánu Pavel Nalezený. „Nový design pivnice s námi vytvářel náš klient, Pivovar Svijany.“

Lampy místo impozantních lustrů

Svijany dostaly od města Radniční sklípek na deset let do pronájmu. Obnova pivnice, jež v radnici zanikla před více než deseti lety, stála bezmála patnáct milionů korun.

Dohlíželi na ni památkáři a proti změnám vymyšleným Raketoplánem nic nenamítali. „Rekonstrukce Radničního sklípku byla z našeho pohledu bezproblémová,“ říká ředitel Národního památkového ústavu v Liberci Miloš Krčmář.

V pivnici si nelze nevšimnout ani další novinky. Zmizely impozantní lustry a vystřídaly je lampy, od kterých se táhne ke klenbám pavučina lanek. Při pohledu vzhůru může Radniční sklípek někomu připomínat světelným řetězem ověšený vánoční stromeček.

„Visely v něm nepůvodní lustry z osmdesátých let minulého století. Místo nich jsme zvolili jednoduchý lampionový dotek, který jsme schopni ovládat,“ tvrdí další architekt z Raketoplánu Radek Vaňáč. „Bílá plocha lankového systému se chová k Radničnímu sklípku mnohem lépe než velké masivní lustrové osvětlení.“

Lampy visí ve výšce necelé dva metry. Podle Vaňáče se tam potkávají dva světy - tmavé sudetské obložení stěn a bílá barva světel. „Lidé jakoby se svými hlavami dotýkali smetanové čepice pivní pěny,“ upozorňuje Vaňáč.

Červené lavice a stolky Architekti v Radničním sklípku sáhli k barvám, spojeným se svijanským pivovarem. Kromě hořčicového bednění na schodišti, černohnědého obložení stěn a bílých lamp a lanek si návštěvníci pivnice všimnou rovněž další převratné novinky - červených lavic a stolků.

Oprátka z Anglie

Na některých místech doplňují klasický tmavý nábytek, známý z „dřevního“ Radničního sklípku. Zdobí ho chesterfieldská opěrátka, známá v Anglii již v 18. století. „Svijanský pivovar by chtěl mít více svých hospod a měly by se stylově podobat Radničnímu sklípku,“ prozrazuje Vaňáč.

S proměněným Radničním sklípkem souzní číšnice. Polabská módní manufaktura Rodná hrouda je oblékla do svijanských barev. Třeba sukně mají červené.

„Látky jsme si nechali udělat na zakázku u českých textilních firem,“ podotýká zakladatelka a designérka Rodné hroudy Marie Stará. „Při návrzích na oblečení pro personál Radničního sklípku jsme respektovali dlouhou tradici pivovaru.“