Když v roce 1988 Emma Jebautzká zemřela ve Spolkové republice Německo, její náhrobek nenesl jméno. Tak to sama chtěla. Přála se zařadit mezi statisíce bezejmenných obětí, jejichž popel naházeli nacisté v Ravensbrücku do řeky. Strávila po jejich boku šest let, což z ní dělá nejdéle vězněnou osobu německé národnosti.
Pobyt v koncentráku si Emma vysloužila, když od jara 1939 organizovala odjezdy emigrantských vlaků z Čech do severských zemí. Uprchlíkům sháněla doklady a jízdenky.
„Pomohla tisícům lidí před vězením nebo koncentrákem. Bohužel sobě pomoci neuměla. Při odjezdu posledního vlaku ji 20. dubna 1939 gestapo v jednom z vlaků zatklo,“ popisuje Milena Městecká, která mapuje osudy lidických žen a vězňů z koncentráku.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Lorem ipsum dolor sit amet porro quisquam est qui dolorem ipsum |
V Ravensbrücku pak Emma Jebautzká díky znalosti těsnopisu vydržela celých šest let až do konce války. Během pobytu musela spolupracovat i s nechvalně proslulým Obersturmführerem SS a táborovým lékařem Percym Treitem.
Poválečná léta zastihla Emmu v Novém Boru a později na odpočinku v západním Německu. Tam v roce 1988 umírá. „O svém zajímavém osudu nikdy nemluvila a dokonce její nejbližší okolí o něm příliš nevědělo,“ podotkla Městecká.
Emmě Jebautzké je věnována pamětní deska na jejím rodném domě v novoborské čtvrti Janov.
