Osmapadesátiletý František Veverka navíc zachovává tradici, podle níž se představitelé Krakonoše rekrutují z řad lesníků. Patřil mezi ně legendární Oldřich Janoušek, vypravěč a spisovatel báječných krkonošských poudaček, jakož i nedávno zesnulý Michal Beneš, bývalý ředitel harrachovského lesnického učiliště.
„Možná mě za Krakonoše vybrali, protože by nebylo dobré, aby si šlapal na fousy,“ říká Veverka.
„Do Krakonoše jsem se nijak nehrnul, ale nakonec mě do něj demokraticky dotlačili. Když před dvaceti lety končil s krakonošováním Olda Janoušek, přemlouval mě tenkrát, ať to vezmu za něj. Ale nechtěl jsem, v necelých čtyřiceti jsem si na Krakonoše připadal ještě mladý. Teď na to věk mám a utěšuju se, že když začínám skoro v šedesáti, tak aspoň nebudu krakonošovat třicet let jako Olda.“
Nový Krakonoš se neřadí mezi rozené horaly. Pochází z Pardubic, ale v roce 1979 přišel za lesničinou do Vrchlabí a o tři roky později se přestěhoval do Harrachova.
„Už v patnácti letech jsem jako student lesnického učiliště jezdil na brigády na krkonošský Rezek. Vždycky se mi tam líbilo a na stará kolena se mi splnilo přání a na Rezku pracuju,“ prozrazuje Veverka.
Krakonoš? Vedoucí územního pracoviště
Představitele Krakonoše zaměstnává Krkonošský národní park na místě, které odpovídá vážnosti pána nejvyšších českých hor. Pěkně postaru řečeno dělá Veverka fořta, tedy nadřízeného hajných na polesí Rezek.
Národní park nicméně jeho funkci nazývá hezky pěkně po úřednicku vedoucí územního pracoviště. Ať tak nebo onak, nový Krakonoš se za 36 let služby v lesích ve svých horách vyzná.
Harrachovská starostka Eva Zbrojová přemlouvala Veverku do krakonošování dva měsíce a přidávali se k ní taky jeho kamarádi a známí.
„Chodil jsem po Harrachově a pořád se mě ptali, jestli jsem se už rozhodnul,“ podotýká Veverka. „Z mého krakonošování má povyražení hlavně rodina a kamarádi. Když jsem v Harrachově vystoupil poprvé koncem listopadu na adventu, dorazila za mnou výprava z Pardubic. Ještě víc jich prý přijede v březnu na Vítání Krakonoše.“
Zelený hubertus našel doma, lovecké boty koupila radnice
Před premiérou si musel Veverka vybrat správný mundúr a další propriety, příslušející k jeho úřadu. Zelený hubertus našel jako správný hajný doma, další výbavu pořizoval s pomocí harrachovské radnice.
Lenka Stehlíková, obsluhující na městě cestovní ruch a propagaci, sehnala krejčovou, u níž si Krakonoš nechal střihnout šaty. Radnice mu koupila lovecké boty.
„Na fousy jsme se ptali u filmařů na Barrandově. Na skladě by nějaké našli, ale chtěli za ně dvacet tisíc korun,“ poznamenává Veverka.
„Tak jsme si fousy udělali sami z koudele, drží mi na gumičkách a provázcích. Když si však nasadím ještě paruku, mám zúžené vidění a ještě jsem si na to nezvyknul. Při adventu jsem se motal, jako bych se vracel z hospody.“
Hůl, odznak své moci, si Veverka našel v lese sám, oloupal z ní kůru a přetřel ji lakem. „Je to pořádný krkonošský kohát ze smrku,“ dodává. „Fajfku jsem sehnal zatím jen krátkou, ale delší, jakou nosili Olda Janoušek i Michal Beneš, se mně zamlouvá víc. Asi si o ni řeknu Ježíškovi.“
Krakonoš: Nejsem na sáhodlouhé řečnění
Paní Krakonošovou moc zajímalo, co za projev si její muž na první vystoupení sesumíruje. „Nějakou kostru jsem si dal dohromady na poslední chvíli. Stejně se mi zdá jako nejlepší mluvit podle toho, před jakými lidmi jste a v jaké jsou náladě,“ prohlašuje Veverka.
„Nejsem pro sáhodlouhé řečnění, jen jsem si přečetl adventní projev starostky, abych neopakoval stejné věci. Řekl jsem, že jsem byl na inspekční cestě Kotelními jámami a rychtářka mě pozvala na rozsvícení vánočního stromu do Harrachova. Čertům z Čerťáku jsem domlouval, ať u nás neposbírají lidi. Stejně jsou hříšníci úplně všichni.“
Veverka slyšel vesměs dobré ohlasy na svou premiéru v roli Krakonoše. „Ale nezabývám se tím, nerad bych zpychnul,“ říká.
S krakonošováním to nemíní přehánět a určitě se vyhne vystupování před rekreanty v hotelích. „Přál bych si, aby postava Krakonoše zůstala v Harrachově něčím zvláštním,“ vysvětluje.
„Před březnovým Vítáním Krakonoše mě uvidí třeba děti ve škole a školce a taky se určitě objevím při lyžařských závodech.“
Veverka není na dav kolem sebe příliš stavěný. V Krkonoších se nejraději vydává tam, kde potkává co nejméně lidí nebo nejraději vůbec nikoho. Líbí se mu na Rezku, ve Františkově, Mrklově nebo kolem Benecka. Zná tam místa, odkud se hory zjevují v podobách, které zná jen málokteré lidské oko.
„Každý hajný by měl být i myslivec“
A jakým lokalitám se naopak vyhýbá? „Turisté se do Krkonoš valí například od Dvoraček, Horních Míseček nebo od Špindlerova Mlýna,“ upozorňuje Veverka.
„Nedá se asi nic dělat, už komunisté přece říkali - Hory patří pracujícím. V hlavní rekreační sezoně ženou návštěvníci jelení a srnčí zvěř z kouta do kouta. Ale žádný velký binec kolem sebe naštěstí nedělají.“
Veverku těší návrat rysů do Krkonoš. „Žijí tady tak dva tři. Rys je ale plaché zvíře a je vzácností ho vidět,“ upozorňuje. „Maximálně ho zachytí fotopasti nebo najdeme ve sněhu stopy. Rys útočí na srnčí, vybírá si hlavně zraněné, nemocné nebo slabé kusy. Proč by mrhal silami při zdravé zvěři?“
Na mohutnou jelení zvěř si rys netroufne. „Predátory musíme nahradit my,“ podotýká Veverka. „Kdybychom jelení zvěř nestříleli, přemnožila by se a sežrala by celé hory. Myslím, že každý hajný by měl být myslivec. Když jdete na lov, dostanete se v lese tam, kam byste jinak nepřišli. A díváte se kolem sebe mnohem pozorněji.“
Jestli nového Krakonoše něco zlobí, tak zimní „dovádění“ jezdců na sněžných skútrech v místech, kde horám hodně škodí. „Kdybych měl skutečně kouzelnou moc, nechal bych je bloudit kolem dokola celou noc až do rána v mlze,“ tvrdí Veverka.
Nový Krakonoš platí za své vysoké postavení i jistou daň. „Chlapi se mě v hospodě ptají jaké nás letos v zimě čeká počasí, když dvě poslední zimy moc nevyšly,“ prozrazuje Veverka.
„Říká se, že tuhá zima přichází, když jeleni jsou na podzim vypasení a mají hodně loje. Letos je ho na nich požehnaně, jenže loni to tak bylo taky a zima stejně za moc nestála. Tak raději opakuji velkou pravdu Oldy Janouška - Buďte rádi, že je vůbec nějaké počasí, horší by bylo, kdyby nebylo žádné.“
