„Já jsem ještě dětem měřil nosy na plynové masky. Dnes už by je běh s pytlíky na rukou, pláštěnce a masce znechutily a k ničemu by nevedly. Jako u naší generace,“ vzpomíná Vít Coufal, učitel železnobrodské základní školy Pelechovská.
To, čemu právě přihlíží, je podle něj na hony vzdálené socialistickým reáliím studené války. Nadšení je vidět i na dětech.
„Je to něco úplně jiného a cesta, kterou by stát měl jít. Brannou výchovu bych už rozhodně nezaváděl ani pod dojmem toho, co se děje ve světě,“ říká učitel.
„Myslím, že ti dnešní profesionální vojáci dokáží děti přitáhnout k armádě. A děti uvidí, že obrana státu není jen prázdnou frází.“
Spolu s žáky naslouchá v jedné z učeben školy přednášce profesionálních vojáků 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany z Liberce nejen o rizicích chemického útoku.
Vojáci také dětem předvádějí své špičkové vybavení. Ve vedlejší učebně také ukazují první pomoc, jinde zase povídají o misích v Afghánistánu či Kosovu. A žáci si zkouší protichemický oblek nebo supermoderní plynovou masku s dýchacím přístrojem. Do ruky si berou útočnou pušku, prolézají jedinečný průzkumný Land Rover.
Vzdělávací program ministerstva má náplň, která zcela souzní s potřebami moderního státu. A pod vlivem událostí ve světě nabývá na aktuálnosti.
„Bezpečnostní situace, která je v současné době ve světě, myslím význam tohoto projektu jen podtrhuje,“ zmínil Jakub Šimíček z libereckého pluku. „Může to znít jako klišé, ale mělo by se budovat už u dětí, že svoboda a mír nejsou automatické a zadarmo. Stejně jako to, že nám jde proud a máme obchody plné jídla. Člověk to vidí na misích. Děti by to měly vědět.“
A ještě jedné věci si všímá. Profesionalizací armády se vytrácí povědomí mladých lidí o ochraně života v krizových situacích.
„I v době profesionální armády by se podle mě měl každý zajímat o to, jestli je připraven ochránit sebe a své blízké.“
S projektem POKOS přišlo ministerstvo obrany na podzim 2013. Zaměřuje se na žáky druhého stupně, postupně by se měl rozšířit i na střední školy.
Muži by ve válce řídili, ženy zase vařily
Za rok aktéři projektu objedou asi třicet základních škol po celé České republice. Projekt má atraktivní formu, děti soutěží ve vědomostech, za odměnu dostávají malé dárky. A nenásilně se při tom seznamují s povinnostmi občanů ve vztahu k obraně státu či s principy obrany státu.
Dozvědí se třeba, co je branná povinnost. A že na rozdíl od povinné vojny nebyla zrušena a týká se všech od 18 do 60 let.
„Neznamená to, že by v případě válečného stavu všichni vzali zbraně do rukou, ale muži by třeba řídili auta, ženy by zase sledovaly média nebo by vařily,“ poučuje děti Daniela Hölzelová z ministerstva obrany. „Děti už dnes mají rozhodně větší znalosti než v roce 2013, kdy se tyto věci začaly vyučovat ve školách. Dnes už vědí, jaké mohou být krizové situace, co si zabalit do evakuačního zavazadla, nebo kdy jsme vstoupili do NATO.“
Hendikep, že dnes branci nemusejí do armády ani na několikaměsíční výcvik, vnímají i ostatní profesionální vojáci.
„Určitě je to nedostatek pro běžný život. Myslím si, že by se mohlo na školách věnovat víc tomu, co se dřív jmenovalo branná výchova. Lidi dnes nemají o obraně takovou představu, jakou by měli mít a začíná to už u dětí. Tento projekt ale rozhodně povědomí pomůže zvýšit,“ říká Lukáš Černoch z libereckého pluku.
Většinu oslovených dětí projekt bavil. „Asi je dobře, že nás takto připravují, kdyby se něco stalo. Já bych na vojnu šel i dobrovolně. Profesionálním vojákem bych ale být nechtěl, láká mě být architekt,“ pousmál se sedmák Tomáš Krajčovič.
