Ozubnicová trať byla nejstrmější v Rakousku-Uhersku. Dnes se výtopna díky nadšencům kolem kořenovské zubačky vrací do své původní podoby z roku 1902, kdy začala místní ozubnicová trať fungovat.
Spojovala Tanvald se saským Hirschbergem (dnešní polskou Jelení Horou) a byla nejstrmější v celém Rakousko-Uhersku. Mašinám pomáhala zdolat velké převýšení tratě kolejnice se speciálními „zuby“.
V kořenovské výtopně lokomotivy parkovaly a procházely údržbou a potřebnými opravami.
„Dílnu už jsme zachránit nemohli, ale topírna byla z kamene, takže z ní zbylo aspoň zdivo. Rozhodli jsme se, že seženeme peníze, znovu ji postavíme a rozšíříme tak naše muzeum kořenovské ozubnicové dráhy o další neobvyklou expozici,“ vysvětluje ředitel Železniční společnosti Tanvald Petr Prokeš.
„Opravit se dala i jedna zasypaná lokomotiva s ozubnicí, další šla do šrotu.“
Získat zbořeniště výtopny trvalo skoro deset let. Nakonec se to povedlo v roce 2014. To už se stala Železniční společnost Tanvald známou, hlavně proto, že vzkřísila zubačku a jízdy s ní, a šest let provozovala v budově kořenovského nádraží muzeum.
Stavba vyjde na 17 milionů
Stavba nové výtopny přijde na téměř 17 milionů korun, z nichž 14 a půl slíbily Norské fondy. „Zbytek musíme sehnat z našich akcí a přispějí i města mikroregionu Tanvaldsko - Smržovka a Kořenov,“ upřesňuje Prokeš.
Nově budovaná výtopna tvoří zázemí pro ozubnicovou horskou trať, která je jediná v Česku a patří mezi technické památky. Přitom v 90. letech minulého století jí hrozilo, že ji dráhy prodají do šrotu a zmizí úplně.
V té době už totiž po trati z Tanvaldu do Harrachova jezdily moderní motoráky a lokomotivy, které ozubnici nepotřebovaly. A nepotřebným provozem byla i výtopna, kam železničáři vysloužilé stroje odstavili.
V letech 1902 až do druhé světové války byla ale trať důležitým spojením průmyslové oblasti Liberecka a Jablonecka se západní oblastí Slezska, jejímž významným střediskem bylo město Hirschberg (Jelenia Góra).
Putovalo po ní hlavně zboží z jizerskohorských a krkonošských skláren a také uhlí a suroviny pro sklárny ze Slezska. Ze saské strany až do Kořenova byla také elektrifikovaná.
Zubačka je vyhledávanou atrakcí
S uzavřením hraničního přechodu mezi Polskem a Československem v roce 1945 začala rychle upadat a sloužila hlavně místním lidem a turistům. Až ji na podzim 1997 zastavily Dráhy úplně jako ztrátovou.
Dnes dráha opět slouží, stala se nezbytnou pro místní a zubačka je vyhledávanou atrakcí pro turisty mířící do Polska. Dokonce se na ni vrátily i České dráhy.
„Potřebujeme opravit točny a koleje, které vedou k výtopně, aby mohla fungovat podle našich představ,“ poznamenává Prokeš.
Dovnitř se podle něj vejde osm exponátů. Jisté to už mají obě ozubnicové lokomotivy, motorový vůz z roku 1963, motorová mašina z roku 1960 a menší posunovací lokomotiva, které dnes stojí na nádraží v Tanvaldu pod širým nebem.
„Chceme lidem ukázat, jak to ve výtopně fungovalo, budou si moci stroj prohlédnout zblízka a třeba si na něj vylézt. V topírně budeme pořádat kulturní akce se železniční tematikou,“ dodává Prokeš.
