„Teď konečně mohu dělat to, co chci já a ne to, co se ode mě očekává,“ říká Skokan.
Prý jste byl nejvyšším poslancem, myšleno v centimetrech. Byla to v něčem výhoda, že jste byl nepřehlédnutelný?
Být vysoký má výhody a nevýhody. Výhoda, že když někam přijdu a promluvím, všichni mě vidí. Nevýhoda je, že vás vidí, i když nechcete být viděn.
Viděli vás někdy, když jste nechtěl být viděn?
V davu se neztratím. Občas bych chtěl být sám, bohužel mě každý hned pozná. Stalo se mi to v Praze a dokonce i v zahraničí. Vždycky je to podobné: „Vás já odněkud znám. Nejste vy ten Skokan?“ Není to pokaždé příjemné.
Byl jste zastupitelem, radním, místostarostou, starostou, hejtmanem, poslancem. Tedy nejzkušenější politik v Libereckém kraji. Proč už o vás není slyšet?
Před třemi lety jsem se z osobních a zdravotních důvodů rozhodl, že nebudu dál kandidovat. Pořád to platí. Chtěl jsem si odpočinout a dát se dohromady. Mám mladou rodinu, během těch tří let ve Sněmovně jsem dočista vyhořel.
Politika vám už nic nedávala?
Ty tři roky ve Sněmovně byly tři nejvíc promarněné roky mého života. Dnes si můžu dovolit to porovnat s prací na radnici, která mě bavila a měla smysl. Ve Sněmovně to byla z 95 procent jen politika.
Takže v politice končíte. Je to definitivní?
Nikdy neříkej nikdy. Mě ty věci ve městě i v kraji nenechávají chladným, ale člověk by se měl snažit ovlivnit jen to, co může. Takže já už budu pouze předávat zkušenosti mladým nadějným lidem, například hnutí Živá Lípa. Těm bych rád předal svoje zkušenosti.
Vy jste se přitom netajil tím, že byste ještě rád kandidoval za Živou Lípu jako člen Spolehnutí, ale ostatní vám taktně naznačili, že ne. Nemrzelo vás to?
Jsem chlap a mám svoje ego, bylo to pro mě těžké. Na rozdíl od mých politických protivníků mi ale Živá Lípa dovedla vysvětlit, proč bych neměl kandidovat. A přitom je podporovat.
Petr Skokan odchází z politiky po dlouhých 24 letech. Věnovat se chce teď více své rodině, a také zálibám. Jednou z nich je i plachtění.
A budou to umět vysvětlit voličům?
Samozřejmě, bude to potíž. Lidé mě na ulici oslovují, že mě budou volit a já jim říkám, že nekandiduji. Domluvili jsme se tak na tom, aby nebyla strana zastíněná Skokanem. Abych z nějakého 18. místa kandidátky nepřeskákal dopředu. Aby prostě lidi volili stranu a ne Skokana. Takže jsem své mužské ego trošičku zkrotil a přijal to.
Kolika lidem tímto krokem uděláte radost?
Minulý tento týden jsem měl narozeniny a byl mile překvapen, kolik lidí mi blahopřálo, včetně členů i bývalých členů ODS. Těch, kdo mě považují za nepřítele, je málo. Těch, co jsem jim šlápnul na kuří oko nebo v něčem nevyhověl, od nich ani žádnou přízeň nežádám.
Legendární byl váš rozhovor s Miroslavem Kalouskem, v němž vám vynadal za to, že jste novinářům prozradil, jak zfackoval na ulici mladíka. Není to škoda, že laická veřejnost si vás bude pamatovat právě díky tomuto?
To máte stejné, jako by ministru Dostálovi mělo být líto, že nejvíc lidi zaujala jeho šála. Nikdy předem netušíte, co se stane ikonickým pro veřejnost. Moje zveřejnění toho telefonátu i toho zfackování byla reakce na to, že Kalousek tehdy tvrdil, že nikomu nevolá, nikomu nevyhrožuje a není na nikoho sprostý. On se tak ale choval třeba k policejnímu prezidentovi. Ten to ovšem odmítl doložit, nakonec, byl to státní úředník. Na to konto jsem nastoupil já a citací rozhovoru doložil, že on takový je.
Litoval jste toho někdy?
Ne. Lituji jen lidí jako je Miroslav Kalousek. Tedy schopných a inteligentních, kteří své nadání dali do služeb špatných věcí.
Zajímá mě, jestli se za něco v politice stydíte?
Za to, co se mi nepovedlo prosadit. Chtěl jsem přímou volbu starostů, hejtmanů a primátorů. Když jsem totiž viděl, jak klesá zájem lidí o volby, ptal jsem se proč. Protože politici jsou schopni dostat člověka, co měl ve volbách nejméně hlasů do zastupitelstva, neboť ti co dostali víc, odevzdali mandát, který získali proti plánu strany. Takže se tam dostane ten neschopný. Tohle by přímá volba odbourala. Stranické sekretariáty by ztratily přímý vliv.
Nezpůsobilo by to komplikace? Nestal by se takový člověk příliš velkým solitérem?
Ale zodpovědným. Koukal by na své voliče a ne na svou stranu. Přímo zvolení lidé se zodpovídají spíše lidem.
Co kdyby se takovým starostou stal člověk ze strany, která se ani nedostane do zastupitelstva?
To se děje na Slovensku nebo Německu. A nemají s tím problém.
Nestydíte se ani za své angažmá ve Věcech veřejných, které po sobě zanechaly politické mrtvoly zatěžkané skandály?
Tady mám svědomí čisté. Do Věcí Veřejných jsem šel proto, že tam byla parta nadšených lidí, kteří začínali tam, kde já jsem končil. Přímá volba pro ně byla samozřejmost, například. Poslanecká sněmovna byla ale velké divadélko, kde se špičky pravice a levice na všem dohodly v zákulisí a navenek předstíraly soupeření. Všechno bylo domluvené předem. Věci veřejné do tohoto organismu nezapadaly, spolu s nimi se do Sněmovny dostalo cizí těleso, které tento organismus opouzdřil hnisem jako třísku a vytlačil ho ven.
Vidíte nějakou paralelu mezi Věcmi Veřejnými a hnutím ANO?
Vidím velkou paralelu. To, o co se pokusil doktor Bárta, bylo základem pro budoucí úspěch ANO. Akorát ANO už vědělo, kde jsou nedostatky a kde mohou nastat potíže. On vyšlapal cestu. Ale ANO má podporu peněz a médií. Což nepovažuji za špatné. Kdyby se vědělo, k čemu inklinují které noviny, Češi by to líp strávili. Například Britové mají takové přísloví „Neotvírej noviny, dokud nevíš, komu patří.“ Vědí, že vydavatel novin je někomu nakloněný a s tím vědomím to čtou.
Zastavme se u vašeho čtyřletého působení v čele Libereckého kraje. Bylo to naposledy, kde zde díky vám Českolipsko mělo tak silné zastoupení. Nemrzí vás dnes, že jste se tenkrát s ODS rozešel a ta místo vás nasadila nevýrazného Radima Ziku?
Mrzí mě to. Byla to škoda pro celý Liberecký kraj. Ne že bych byl tak dobrý, ale měl jsem šanci pracovat druhé volební období a makat od prvního dne. Protože s prací hejtmana se rok až dva seznamujete, rok pracujete a rok obhajujete funkci. Takže za první období se toho moc stihnout nedá. V tomhle má velkou výhodu Martin Půta, který je hejtmanem podruhé.
Jak se vůbec mohl politik z Českolipska dostat do čela krajské kandidátky?
To bylo tím, že můj předchůdce Pavel Pavlík měl dva velké vnitrostranické protivníky, Evu Bartoňovou a Radima Ziku. Ti po něm šli snad víc než komunisté. Díky souboji těchto tří jsem se hejtmanem stal já, protože jsem měl v České Lípě dobré volební výsledky a bylo to zadostiučinění i pro Pavlíka, neboť ani jeden z těch, co mu šli po krku, se nestal hejtmanem.
Můžete už dnes s odstupem prozradit, proč vás „odstřelili“? Nikdy jsem těm vnitrostranickým šarvátkám moc nerozuměl.
Protože Radim Zika šel krajskému předsedovi Přemyslu Sobotkovi víc na ruku než já. Přemek pak logicky vyšlapal politickou cestu tomu, kdo ho víc poslouchal. Já dostal zákaz kandidovat do kraje. Já tehdy ODS varoval, že straně budou chybět hlasy, které bych ve volbách přinesl já díky svému jménu. Přemek mi tehdy nevěřil. A ukázalo se, že pravdu jsem měl já.
Skutečně? Nebyla v tom roce 2008 taková oranžová tsunami, že by ani Skokan na kandidátce ODS vítězství nepřinesl?
Tehdejší šéf Českého statistického úřadu vypočetl, že kdyby ODS dostala o několik set hlasů víc, měla by mandát navíc. A ten jeden mandát chyběl ODS k vytvoření vládní krajské koalice. Oni se pak sice vzájemně ujišťovali, že za neúspěch může oranžová tsunami, ale mohli si za něj sami.
Dříve jste hrával v rockových skupinách. Kdybyste měl svou politickou kariéru symbolizovat rockovým songem, který by to byl? Iron Man? Paranoid?
Byl by to Úsměv pana Lloyda od skupiny Kabát. Zpívá se tam totiž „Perte to do mě! Puste mi žilou, vraťte mi rozum a co z něj zbylo. Nikdo nic neví, málokdo tuší, jeden to schválí, druhej to zruší.“
Jako exhejtman a exstarosta si můžete dovolit hodnotit své nástupce. Tak tedy, co si myslíte o Haně Moudré a Romaně Žatecké v čele České Lípy a Stanislavu Eichlerovi a Martinu Půtovi v čele kraje?
Když si v ODS stěžovali na Hanu Moudrou, varoval jsem je, že na ni ještě jednou budou vzpomínat v dobrém. A ukázalo se, že ano. Moudrá byla lepší starostka, než je dnes Romana Žatecká. Stanislav Eichler byl člověk zvenčí, který nepožíval podporu ve vlastní straně. Měl to těžké. Líbí se mi, jak problémy řeší Martin Půta. On ke všemu přistupuje prakticky, nikoliv politicky. Zařadil bych ho na první místo hejtmanů kraje.
Počkat, tam byste přece dal sebe, ne?
Dnes už vím, že bych se napsal až za Půtu a za Pavlíka.
S jakými pocity sledujete reinkarnaci současné ODS, ze které jste kdysi znechuceně odcházel?
Vždycky jsem si přál, aby se ODS zvedla, ale musí si sáhnout na skutečné dno, aby se odrazila. Pád jsem straně nepřál, ale nebylo na ni spolehnutí. ODS začala dělat sociální politiku, logicky to voliče muselo mást. ODS se dařilo zbavovat schopných lidí, řada z nich byla nenápadně vyhnána. Na vedoucí místa se dostali lidi, co si to vyseděli. I proto jsem sám založil hnutí SPOLEHNUTÍ – Společné hnutí Českolipanů.
Zajímalo by mě, koho byste tedy vy sám dnes volil?
ODS. Hořkost ve mně nezůstala.
Mimochodem, jak se vám dnes spolupracuje s Jurajem Ranincem, kdysi „rebelem“ ODS a dnes místostarostou, který tu zažívá menší reinkarnaci, zatímco vy jste byl z téže strany v podstatě vyobcován nedůstojným soubojem o senát?
Ke cti Juraje Ranince musím říct, že on je stoprocentní politik a přestože se ode mě dočkává jen kritiky, zdraví mě, zajímá se o to, co si myslím a zůstává slušný. Nesmířím se ale s tím, že on tu nemá být. Je to občan Horní Libchavy. Zdůvodnil to tím, že tam přespává, protože se v České Lípě v noci bojí. To mu nemůžu zapomenout.
Chodíte někdy sázet?
V životě ne.
Ptám se proto, že podle dostupných zdrojů pronajímáte nemovitosti, kde jsou herny. A také jste hlasoval pro měkčí variantu loterijního zákona, který nebyl pro hazardní lobby likvidační.
V žádné z mých nemovitostí herna není. Ani žádnou hernu nevlastním.
Automaty vám tedy nevydělávají peníze?
Ani mi je nikdy nevydělávaly. Vlastním několik nemovitostí s nájemníky. Jde o tři domy a jeden, který patří firmě, v níž jsem společníkem. Sídlí tam geodézie, květinářka nebo zámečník.
Slyšel jsem, že jste prý propadl plachtění?
Nejvíc toho mám naplachtěno na Máchově jezeře, kde jsem si pořídil zánovní plachetnici a tam si zkouším jachtařské umění a snažím se sílu živlů převést do pohybu lodi.
Plachtění na moři vás neláká?
Ano, tam se plavím také, ať už jako posádka na Champagne Cupu, nebo jako fotograf. Spojuje se tam to, že jsem amatérský fotograf a amatérský jachtař. Zároveň jsem námořní kapitán, sem tam si mě někdo najme, třeba s katamaranem jedeme na moře v Chorvatsku.
