Bují mezi nimi gamblerství, drogy, alkoholismus. Takových lidí žije v Liberci šest až sedm tisíc. Mezi nimi kolem sedmi stovek dětí. A zhruba 170 bezdomovců. Potvrdila to nejnovější analýza, kterou nechala zpracovat liberecká radnice.
Chce z ní vyjít při přípravě záchranných programů. Ty mají pomoci k návratu do většinové společnosti. Alespoň těm, kteří tu snahu mají. „V Liberci existuje celkem sedm sociálně vyloučených lokalit a dalších devět rizikových,“ říká náměstek primátora pro sociální oblast Ivan Langr. „Nebudu je ale jmenovat. Nechci nikoho cejchovat. Navíc by se mohli stát terčem útoků pravicových radikálů.“
Nájemné až čtrnáct tisíc korun
Podle něj jde většinou o soukromé domy ve špatném technickém stavu, se zanedbaným okolím, děsivými podmínkami k bydlení, ale neúměrně vysokým nájemným.
„Nájemné v nich dosahuje až čtrnácti tisíc korun,“ popisuje Langr. Dalším semeništěm bídy a znakem života na okraji společnosti jsou podle analýzy ubytovny. Těch je na území města 26, včetně městské ubytovny v Kateřinkách. Mají celkovou kapacitu 1500 míst. Většina z nich je ale soukromých, mají malé pokoje, vybavené jen tím nejnutnějším, společné záchody, umývárny i kuchyně. Lidé v nich trpí naprostou ztrátou soukromí a při tom platí až 6000 korun za osobu a měsíc.
Byznys s chudobou
I když by měly sloužit jen na přechodnou dobu, aby lidé nemuseli bydlet na ulici, zůstávají v nich dlouhé měsíce i roky. A často celé rodiny s dětmi. „Jsou ubytovny slušné, které slouží sezónním dělníkům. To je v pořádku, ale jsou ubytovny, které vám poskytnou lůžko, jedině když máte státní doplatek na bydlení,“ říká Lukáš Průcha z liberecké pobočky společnosti Člověk v tísni, která dlouhodobě pomáhá lidem ohroženým sociálním vyloučení. „Peníze pak inkasují rovnou majitelé nebo provozovatelé. Je to velký byznys s chudobou,“ doplňuje.
Podle něj je specifikem Liberce, že nemá žádnou Matiční ulici. „Měli jsme dvě lokality tohoto typu – Hamrštejn a ubytovnu v Riegrově ulici, ale tu první zčásti obyvatelé opustili, druhá skončila úplně. Domy a ubytovny jsou roztroušené po celém městě. Nikde tu není velká koncentrace těchto lidí, ale to neznamená, že to není problém,“ podotýká Průcha.
„My pracujeme s lidmi, kteří chtějí se svou situací něco dělat. Pomáháme jim shánět práci a bydlení a vypořádat se s dluhy. Ale někdy je to těžké. Jsou v pasti. Když pracují, peníze jim seberou exekutoři.“
Podle něj je alarmující, že do této skupiny lidí ohrožených bídou padají stále častěji staří lidé. Jejich počet mezi klienty Člověka v tísni poslední roky neustále roste. „Důvodem je nízký důchod, to, že z něj ještě podporují příbuzné, zadluží se, nebo se stanou obětí šmejdů,“ upřesňuje Průcha.
Systém postupného bydlení
Zatímco u starých lidí lze situaci s bydlením řešit domem s pečovatelskou službou, dalším lidem může pomoci systém prostupného bydlení. Jednat by o něm měli radní už v srpnu. „Má tři stupně – krizový, tréninkový a sociální bydlení. Lidé se prostřednictvím sociálních pracovníků učí, jak si najít práci, jak vyjít s penězi, jak nakupovat a hospodařit. Nejdříve žijí na ubytovně, pak tréninkově v bytě a pak, pokud se osvědčí, přejdou do bytu sociálního.“
Vedení radnice už vloni v létě chtělo zřídit městskou ubytovnu pro rodiny s dětmi v městském domě ve Dvorské ulici. Mělo v ní být do deseti bytů, byla by důstojná a cenově úměrná, obyvatelům by pomáhal terénní sociální pracovník. Fungovat měla už v druhé polovině letošního roku. Zatím ale na ni nejsou peníze.
„Chceme ji financovat z peněz Evropské unie, protože přestavba objektu je dvojnásob nákladná, než si předchozí vedení města myslelo. Pro primární spuštění prostupného bydlení ji však nepotřebujeme, protože umíme využít azylové domy, domy na půl cesty a ubytovny, které provozují neziskové organizace,“ vysvětluje Langr.
„Analýza nám pomůže zjistit, kde jsou slabiny v sociální síti a ve kterých částech bychom měli zřídit centra pomoci pro děti a mládež.“
