Postup s Libercem do první ligy je pro mě nejvíc, tvrdí bývalý brankář Maier

  11:42
Na roli náhradníka nebyl za třináct let ve Slovanu Liberec a rakouském velkoklubu Rapid Vídeň bývalý slavný fotbalový brankář Ladislav Maier vůbec zvyklý. Po hlasování čtenářů v anketě MF DNES a iDNES.cz o libereckou jedenáctku snů však na něho připadla až pozice trojky za Kinským a Čechem.

Ladislav Maier | foto: MF DNES

"Nijak neřeším, jestli jsem byl druhý, třetí nebo čtvrtý. Já hlavně vím, jaké vzpomínky mám na skvělou dobu, kdy jsem tady hrál, a jaká kolem toho panovala báječná atmosféra. To byla ta pravá fotbalová euforie. Anketa je spíš zpestření a hra pro fanoušky. Nelze to brát moc prestižně," tvrdí 44letý Maier, který byl hvězdou libereckého týmu při postupu do první ligy v roce 1993 a v prvních letech v soutěži s vídeňským Rapidem oslavil mistrovský titul a má i stříbro z ME v Anglii.

Sledoval jste nějak anketu čtenářů MF DNES a i DNES.cz?
Paradoxně jsem se o ní dozvěděl až v Americe na Floridě, kam mě nedávno pozval kamarád. Večer jsem tam brouzdal po stránkách Slovanu, kde jsem na ni narazil. Bylo určitě zajímavé a příjemné připomenout si i ty hráče, kteří v minulosti dres Liberce oblékali a byli úspěšní.

Co říkáte sestavě snů, kterou fanoušci nakonec vybrali (Kinský – Zápotočný, Pilný, Johana, Janů – Štajner, Koloušek, Polák, Papoušek – Nezmar, Lazzaro)?
Samozřejmě dobří fotbalisté, mají tituly, ale je otázkou, jestli by v těch devadesátých letech vůbec za nás hráli. Tehdy to byla jiná a mnohem těžší doba. Abych se dostal do nároďáku, musel jsem chytat čtyři roky výborně. Martin Hašek musel hrát osm let velice dobře, než si ho všimli ve Spartě i v reprezentaci, to samé Pepa Obajdin, ten musel být dvakrát po sobě skoro králem střelců, aby se vůbec dostal do nějakého širšího kádru českého týmu. Dneska to tady vypadá tak, že kdo dokáže třikrát kopnout rovně, tak je v národním týmu.

Není to příliš ostré hodnocení?
To není žádná urážka nikoho a ničeho, tak to prostě je, teď tady ti hráči v Česku nejsou.

Co je pro vás největší úspěch v kariéře?
S Rapidem Vídeň mám titul, čtyři druhá místa, vítězství v poháru, ale já si pořád nejvíc cením toho, když jsme se Slovanem postoupili do první ligy. To je pro mě pořád nejhlubší fotbalová vzpomínka. Výš neřadím ani to, že jsem byl na dvou mistrovstvích Evropy. Ano mám stříbro, ale nechytal jsem.

Jak vlastně na tehdejší působení v Liberci vzpomínáte?
Vím, jakou atmosféru jsem tady prožil. Každá doba přináší něco. Nám to, že jsme se spojili jako Liberec a dokázali postoupit do ligy. Jsem Liberečák, a když jdu po městě, tak mě lidé pořád poznávají a zdraví, i když už nejsem třináct let aktivním hráčem Slovanu. To je pro mě ten nejlepší důkaz, že v té době Liberec žil fotbalem a bylo to opravdu od srdce. Kdo tady nechodil na stadion, tak jako by neexistoval. A o tom, jestli to takhle bylo i při těch dvou titulech, ať si udělá každý obrázek sám...

I proto je zajímavé, že fanoušci nevybrali do nejlepší jedenáctky Slovanu všech dob nikoho z party kolem vás, která vybojovala historický postup do první ligy.
Ti diváci, kteří na nás chodili, když jsem tady chytal, patří už ke starší generaci a nedostanou se třeba tolik k počítači. To je logický generační posun. Hlasovali spíš mladší, kteří pamatují ty dva tituly. To může být jeden z důvodů. Všichni stárneme..., těch sedmnáct let od postupu, to už je přece jen dávno.

Koho byste si vy vybral do své ideální jedenáctky za těch šest sezon, kdy jste ve Slovanu chytal?
Jak říkám, byli tady většinou všechno výborní fotbalisté, ale kdybych si měl opravdu vybrat, tak do útoku Slezáka s Obajdinem. V záloze bych chtěl určitě Haška, Janáčka, Janečka a v obraně by neměli chybět Marek, Koller nebo Hodúl. Troufnu si tvrdit, že tahle sestava by té ideální podle fanoušků mohla směle konkurovat.

A koho byste si vzal z těch následujících mistrovských generací?
Štajnera, Kolouška a určitě také Zápotočného.

Čtenáři zvolili nejlepším trenérem Liberce Vítězslava Lavičku. Koho byste volil vy?
Mohl bych dát třeba Vlastimila Petrželu, protože posbíral po celé republice pro někoho neznámé hráče, které naučil běhat a bojovat, a i díky němu se Liberec později dostal do Evropy a k titulům.

Utkvělo vám ještě něco zásadního z Petrželovy éry?
V současnosti není vůbec žádné umění porazit v lize Spartu nebo Slavii. Tak to je. Kdežto před těmi patnácti lety jsme se museli pořádně nahonit, abychom to dokázali. A my to několikrát dokázali. V té době to bylo strašně cenné a možná dnes nedoceněné. Protože Sparta a Slavia tehdy přežehlily, koho chtěly, doma nebo venku. I my jsme na Spartě dostali sedmičku, na Letné nebo ve starém Edenu se dalo vyhrát asi jediné, předzápasový los... Takže se zase můžeme dohadovat, co bylo víc. To, co dokázal Liberec za Petržely nebo třeba za Lavičky. To je zkrátka věc názoru.

Ve Slovanu držíte ojedinělý rekord 104 odchytaných zápasů v řadě. Na kontě máte také v součtu z české a rakouské ligy přes stovku vychytaných nul. Co je víc?
Hodně jsem si zakládal a prostě dál zakládám na té sérii odchytaných utkání za sebou, prostě jsem nechtěl nikoho do té brány pustit a té šňůry si opravdu vážím. Nuly jsou také hezké, ale tohle je pro mě mnohem víc.

Jaký je váš top zápas v libereckém dresu?
Lidé mají hodně v paměti domácí zápas proti Spartě. Obajdin dal dva góly, vedli jsme 2:1 a v poslední minutě jsem chytil penaltu Chovancovi. O to to bylo efektnější a fanouškům víc uvízlo v paměti. Ale nemyslím si, že to byl můj nejlepší zápas, byl to jeden okamžik, který rozhodl o třech bodech. Zápas, který se mi hrozně moc povedl a byl asi ten top, bylo jedno domácí derby s Jabloncem, které jsme vyhráli 1:0 myslím gólem Zákostelského. Tehdy byl Jablonec celý zápas lepší, ale já jsem gól nepustil. Na ten já vzpomínám nejvíc.

Určitě vzpomínáte i na inkasovaný gól z půlky hřiště na Bohemians od Kamenického, který pak vyhlásili jako Gól roku...
No, je to hezké. Už je to dlouhých sedmnáct let, ale když přijedu k nám na Moravu, tak mi to dává každý pořád sežrat. Vím, jak to ale myslím, tak s tím nemám problém. Na druhou stranu, je dobře, že si to pamatují, protože jak se říká: o kom se nemluví a nepíše, tak je to mrtvý muž. Já jsem měl na góly roku kliku, jeden byl i od Nedvěda.

Odešel jste do Rapidu Vídeň, ta štace asi vyšla nad očekávání, že?
Přesně tak. Protáhlo se na neuvěřitelných a krásných sedm let. Nechytal jsem jen v závěru, kdy už mě hlavní trenér pasoval do role jakéhosi asistenta a trenéra gólmanů. A v té době už jsem byl hodně soudný a věděl, že zdravotní stav ve 39 letech mi už nedovoloval tolik, abych podával obvyklé výkony.

Od fanoušků jste získal přezdívku Der Elfmeterkiller – penaltový zabiják. Jak k tomu došlo?
Hned v mém prvním ligovém zápase za Rapid v Grazu se proti nám kopaly dvě penalty, já obě chytil a už jsem měl přezdívku. Měl jsem tehdy při svém startu kus štěstí.

A pak přišel v roce 2005 návrat k Nise v roli sportovního ředitele. V roce 2006 oslavil Slovan druhý titul, ale po další sezoně jste z managementu klubu zmizel. Proč?
Vrátil jsem se z Rakouska domů plný očekávání do nové role. Chtěl jsem plno věcí změnit. Ale pozor! Nijak si nezakládám na tom, že hned když jsem přišel do Liberce jako sportovní ředitel, tak se získal titul. To ne. Hrají hráči, trénují trenéři a já jsem tomu dodával jakýsi servis. A jestli jsem byl součástí mistrovského týmu, to ať posoudí jiní. Postupně pak byly věci, které si mi líbily, ale také přibývalo těch, které se mi nelíbily. Vedení mělo zřejmě po dvou letech o mé práci trochu jinou představu. Osobně jsem konec nečekal, věřil jsem v dlouhodobější spolupráci, ale v podstatě to k tomu konci spělo tak nějak oboustranně.

Co jste potom dělal?
Ještě abych se vrátil k předchozí otázce. Já osobně si myslím, že jsem v té době hromadě lidí nějakým způsobem na Slovanu pomohl, a někteří teď mají problém mě pozdravit..., ale tak to v životě je. Bylo to dané i tím, že jsem tady předtím dlouho nebyl a obklopili se kolem mě lidi, o kterých jsem si myslel, žemi pomůžou, ale výsledek byl jiný. Byla to velice dobrá zkušenost, poznal jsem, kdo mě chtěl využívat a využíval. Pak jsem hledal různé cesty, jak se uplatnit, mohl jsem se třeba vrátit do Rapidu, ale nakonec jsem tam nešel.

Teď jste v mladoboleslavském klubu, v jaké roli přesně?
Jsem vedoucím mužstva a trenérem brankářů. V Boleslavi už jsem byl předtím, ale trenér Uhrin si po svém příchodu postavil jiný realizační tým. Byl jsem půl roku doma, až přišla zase nabídka z Boleslavi, abych se vrátil. Musím však otevřeně říct, že se pořád cítím líp na hřišti než v kanceláři.

Nelákala by vás tedy třeba v budoucnu i role hlavního kouče?
Ani nevím. V této ekonomicky složité době to mají trenéři strašně těžké. Musí se zodpovídat majitelům klubu, jednat s hráči, s manažery, jsou permanentně pod obrovským tlakem. Když se budeme bavit třeba o Slovanu, tak teď všechno všichni chtějí hodit na Petříka, předtím za všechno mohl Škorpil, předtím Zach. Jsou to nejsnadnější oběti. Je to asi dané i stavem společnosti.

Jak to myslíte?
Není nakloněna k nějakým úspěchům nebo k pozitivnímu myšlení. Všechno je prostě špatně, všechno se neguje.

Jak byste tedy posoudil rozdíl mezi fotbalovým prostředím v Česku před patnácti lety a nyní?
Samozřejmě pokud jde o nové stadiony, stav trávníků, osvětlení, pohodlí pro fanoušky, to vše poskočilo o hrozně moc nahoru. Zato pokud jde o diváky, to je naopak horší a horší. Teď, to trošku přeženu, když jejich mužstvo nevede v páté minutě 3:0, tak jsou hráči hned lemplové. A když je to naopak, tak je to zase zaručeně prodané. To mi hlava pořád nebere po mém návratu a těžko se s tím smiřuju. Zvlášť když porovnám myšlení lidí ve Vídni. Za nás v Liberci při postupu a prvních sezonách v lize, to byla opravdová fotbalová euforie a lidi pořád fandili. Teď se většinou nenaplní stadiony, ani když tým hraje o titul.

A co fotbal a hráči jako takoví?
Nechci nic zlehčovat, ale zase můžeme porovnat, do jakých klubů v cizině, na jak dlouho a s jakými úspěchy se dostali někteří hráči z české i liberecké generace devadesátých let a kde jsou třeba ti současní. Pokud jde o Slovan, velký rozdíl už je v tomto pohledu imezi mistrovskými týmy. Báječně se vyšvihl Štajner, prosadili se Polák i oba gólmani Kinský s Čechem, ale jinak celkově nic výjimečného. Tohle všechno se ale teď obecně odráží v celém českém měřítku na kvalitě reprezentace.

Co máte konkrétně na mysli?
To, že dřív jezdili na srazy pravidelně kluci ze špičkových týmů, namátkou z Liverpoolu, AC Milán, Lazia, Juventusu, Benfiky, Schalke, Dortmundu. Žádné Řecko, Turecko, Dánsko nebo Ukrajina jako teď. Dnes to zachraňují Rosický s Čechem z Anglie, ale jinak ti hráči nenastupují ve špičkových ligách. Už není takový zájem nebo se nedokážou prosadit. A to je špatně. Není to však útok na nikoho, to je konstatování faktu.

Chcete se ještě v nějaké roli zase vrátit do Slovanu?
Teď na to asi není úplně vhodná doba, všechno se bude odvíjet, jací budou v klubu lidé okolo a podobně. Ale jsem Liberečák a myslím, že není vyloučené, že bych se do Slovanu mohl jednou vrátit.

  • Nejčtenější

Vinen, vyslechl si hejtman Krkoška u soudu. Krátce poté oznámil rezignaci

21. března 2024,  aktualizováno  11:20

S peněžitým trestem 200 tisíc korun odešel dnes od Obvodního soudu pro Prahu 2 hejtman...

Kriminalisté vyšetřují údajné zneužití dětí, podezřelým se jejich rodiny mstí

25. března 2024  17:10

Kriminalisté vyšetřují údajné zneužití dvou dětí v Mimoni na Českolipsku. Podle zjištění portálu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Spory dědiček ohrožují oblíbenou samoobsluhu, zaměstnanci se bojí o výplaty

21. března 2024  9:38,  aktualizováno  15:18

Budoucnost prodejny potravin Kendik v libereckém paláci Dunaj je nejistá. Dlouhodobé rodinné spory...

Všichni se snaží šetřit, pro nás je to cesta do pekla, říkají malovýrobci

22. března 2024  15:48

Ruční a bio výrobou mohou jen těžko konkurovat cenám v supermarketech. Kromě prodeje na svých...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Syn nechal matku ležet ve výkalech, sousedka zalarmovala policii

25. března 2024  13:27,  aktualizováno  15:01

Z nelidských podmínek nevědomky vysvobodila postarší ženu z České Lípy její sousedka. Přes dveře ji...

Šperky z Turnova učarovaly i Obamovi. Teď Český granát míří do Japonska

28. března 2024  16:17

Jeho barva, rudá jako holubí krev, upoutala pozornost člověka již v době stěhování národů. Obchodní...

Soda mezi sklo i pečení na 860 stupňů. Medaile pro MS se tvořily měsíce

28. března 2024  12:19

Medaile pro květnový hokejový šampionát už spatřily světlo světa. Jsou z tradičního tuzemského...

V jablonecké nemocnici hořela kuchyně, hasiči zachránili dva lidi

27. března 2024  12:20,  aktualizováno  15:50

V nemocnici v Jablonci nad Nisou hořela dnes kolem poledne kuchyně. Několik desítek lidí se před...

Naprosto likvidační, zhodnotil soud zbití známého. Muži zpřísnil vězení na 12 let

27. března 2024  15:45

Odvolací soud dnes poslal osmačtyřicetiletého Jana Holického za pokus o vraždu na dvanáct let do...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...