Dudlíky pro batolata, ale na opačném konci také urny vyráběl za socialismu liberecký podnik Plastimat. Jeho výrobky nechyběly v žádné domácnosti a provázely člověka od narození až o smrti - doslova. A podnik, který nyní oslavuje 70 let existence, měl na to i svůj slogan „Od kolébky do stáří Plastimat tě provází“. A platí to dodnes, protože umělá hmota je prakticky nezničitelná.
Jak šel čas s Plastimatem1946 - založení n. p. Plastimat v Jablonci nad Nisou 1953 - 1. výlisek pro elektrotechnický průmysl 1956 – 1. výlisek pro automobilový průmysl 1963 – výstavba hlavního závodu v Liberci 1966 - 1. přepravka z polyetylénu 1968 – 1. přepravka na lahve 1991 – vznik a.s. Plastimat 1992 – 2009 – změna vlastníků od i názvů: Eurotec, Peguform Bohemia, Cadence Inovation, Magna Bohemia 1994 – výhradní orientace na automobilový průmysl |
V týmu, který je stvořil, pracoval dvacet let jako výtvarník a designér a později jeho šéf Jiří Hofman. „Udělali jsme toho tolik, že vypočítat to, by zabralo hodně času. Nejprodávanější byla vědra všech velikostí, dětské vaničky, koše na použité prádlo, ty jsme vyvinuli dva typy rozdílných tvarů,“ říká.
„Pak to byly kanystry, kuchyňské nádobí-podnosy, mísy na těsto, chlebovky, kořenky, ale třeba i skříňky do koupelny nebo věci na kempování. A také potřeby pro zahrádkáře - například konvice na zalévání.“
Umělohmotný Ještěd se sadou likérek
Plastimat chrlil nejen věci, které lidé denně používali, ale i hračky nebo upomínkové předměty. Tím nejznámějším byl umělohmotný hotel Ještěd s likérovými pohárky. Odvážela si ho domů nejedna návštěva Liberečanů.
Mnohé z výrobků, které vymyslel, měl doma i Jiří Hofman. „Sám jsem ověřoval jejich funkci a získával poznatky pro další tvorbu,“ konstatuje Hofman.
„V paměti mně utkvěly ty výrobky, které byly z hlediska provedení náročné, například velké koše na prádlo, nebo šlehač s kovovými metličkami. Ten jsme vymysleli někdy v roce 1965 a vyrábí se dodnes.“
Firma Plastimat vznikla v roce 1946 v Jablonci a specializovala na díly pro elektrotechnický průmysl, instalační materiály a také na první součástky pro automobily. Ale už tehdy bylo jasné, že plast je materiálem budoucnosti a jeho možnosti jsou prakticky neomezené.
Spotřební zboží začal podnik chrlit ve velkém až po roce 1963, kdy otevřel nový závod v Liberci-Hanychově, a vedení podniku se přestěhovalo do něj. Měl ještě dalších sedm závodů po celých Čechách a kolem 4000 zaměstnanců.
Přechod k autoprůmyslu firmu zachránil
„Nastoupil jsem v roce 1963 jako třiadvacetiletý kluk ještě do jabloneckého závodu, ale poměrně záhy jsme se stěhovali do Liberce. Šla tam také výroba z Proseče a ze Stráže nad Nisou,“ vzpomíná další dlouholetý pracovník Vladimír Havelka.
Původně byl technolog, pak ředitel českých závodů a své firmě zůstal věrný až do důchodu. „Bakelitový program obnášel například uzávěry a jističem elektroinstalaci nebo vyfukovací lahve, dělali jsme součástky pro strojírenství a samozřejmě pro běžný trh,“ vypočítává.
Havelka zažil také velký přerod Plastimatu v roce 1989 a 1990, kdy se přeměnil na akciovou společnost a začal se orientovat na automobilový průmysl.
„Myslím, že to nás zachránilo. Byla to úžasná doba. Poskočili jsme tehdy o několik řádů výš - v technologii, kvalitě i v přístupu lidí k práci. Už od začátku 80. let jsme vyráběli pro mladoboleslavskou Škodu nárazníky na Š 105 a 120 a pak i přístrojové desky pro Favorit, ale pořád to bylo nic ve srovnání s tím, na co jsme najeli v 90. letech,“ popisuje Havelka.
„Privatizaci jsme přežili bez dluhů a bez karambolů, jaké zažily třeba liberecké textilky. Faktem je, že jsme neměli tak velkou konkurenci jako ony, vyráběli jsme přece jen specializovanější věci. Pomohlo nám i to, že automobilový průmysl byl na obrovském vzestupu. Začínali jsme na dodávkách pro 80 tisíc aut ročně, a když jsem šel do důchodu v roce 2007, bylo jich 400 tisíc.“
V roce 1989 dala nástrojářská elita hromadnou výpověď
Než se Plastimat přetransformoval v Magnu Bohemia, prošel rukama několika firem, z nichž některé skončily v insolvenci. Současný ředitel Pavel Neuman už tehdy v podniku pracoval a vzpomíná, jak v roce 1989 dala veškerá nástrojářská elita výpověď. „Sto čtyřicet lidí chtělo odejít, aniž by pořádně tušili proč,“ vzpomíná Neuman.
„Bylo mi třicet tři let, ve funkci generálního ředitele jsem byl teprve pár týdnů a říkal jsem si, co já mám dělat?! S každým jsem chtěl osobně mluvit. Nakonec odešli nástrojaři dva. Ti, kteří to celé vlastně zorganizovali.“
V té době začal Pavel Neuman chystat privatizační projekt. „Chtěli jsme to mít rychle za sebou, protože tenkrát se jednalo, že Renault nebo VW koupí Škodovku a pokud tady bude jasný vlastník, tak to je základ k tomu, aby firma získala zakázky. Byli jsme pátá firma u nás, která privatizační projekt dokázala přichystat. Schvalovala nás vláda, která také tápala. Rok poté už to bylo daleko komplikovanější. Měli jsme tedy vlastníka Eurotec a dostali jsme zakázku na nárazníky, dveřní výplně a přístrojovou desku. To byl rozhodující moment pro přechod pouze k automobilovému průmyslu.“ říká Pavel Neuman.
V současnosti už lavory i tácy patří minulosti. Firma je výrobcem a vývojovým dodavatelem plastových výrobků a systémů pro automobilky a z obratu 18 milionů amerických dolarů v roce 1990 se dostala na 400 milionů v roce 2015. Liberecký podnik řídí třináct výrobních závodů po celé Evropě a zaměstnává kolem sedmi tisíc lidí.
Smysl pro pořádek přišel z Baťových závodů
Dnes pětasedmdesátiletý Vladimír Havelka ale přesto rád vzpomíná na úplné začátky, ještě v Jablonci. „Potkal jsem tam spoustu bezvadných lidí, třeba baťováky. Přišli z bývalých Baťových závodů. Bylo jich čtrnáct a přivezli s sebou i svůj naučený systém,“ popisuje.
„Byl jsem v šoku. Takový pořádek jsem nezažil: na začátku směny ženská nafasovala materiál, na konci odevzdala dobré výrobky i zmetky a zametla po sobě. Všechno se zvážilo a muselo to sedět na puntík. Když jsme se pak přestěhovali do Liberce, všechno se změnilo. Nastal chaos. Byla to velkovýroba, už se to nedalo uhlídat,“ dodává.
