Králův Háj bývalo původně místo v lesích nad Harcovským potokem, kde měl právo kácet dřevo vždy ten ze střelců, který vyhrál oblíbenou soutěž ve střílení na terč a stal se tak „králem“.
Výstavba nejstaršího libereckého sídliště, které se spolu s tím ruprechtickým dlouhodobě řadí k nejžádanějším místům pro bydlení v krajské metropoli, odstartovala v prosinci 1958. Dnes tu žije okolo sedmi tisíc obyvatel.
„Spolu s kladenskou Sítnou, brněnskou Lesnou a pražskou Novodvorskou představuje Králův Háj nejkvalitnější příklad panelového sídliště na našem území,“ prohlásil liberecký památkář Jaroslav Zeman.
Fotogalerie |
První náznaky typizované výstavby se však na Králově Háji objevily už na sklonku dvacátých let, v roce 1927; spolu s architektem Karlem Kerlem se na ní podílel stavitel Anton Hoffman.
„Inspiračním zdrojem byla v tomto případě lidová architektura, čímž se podařilo docílit malebného dojmu, kterým působí sídliště dodnes. Vysokou úroveň má zejména urbanistické řešení. Rodinné domky posléze doplnilo na severní straně Čapkovy ulice šest řadových dvoupatrových domů,“ uvedl Zeman.
Další typizovaná výstavba následovala na počátku druhé světové války kolem Frimlovy ulice. Tehdy do Liberce coby hlavního města říšskoněmecké župy Sudety přišla celá řada úředníků a město trpělo značným nedostatkem bytů.
Projekt se inspiroval v Německu
„Bytové družstvo Heimatstätte Sudetenland neboli Domovina Sudety připravilo několik projektů sídlišť činžovních domů, které vycházely z jednoho modelu reflektujícího tradiční německé architektonické prvky - malá čtvercová okénka, vysoké střechy a zelené okenice okolo oken,“ přiblížil autor několika knih o Liberci Marek Řeháček.
Projekty byly přeneseny z německých měst, kde se podobná sídliště mohutně rozvíjela ve druhé polovině třicátých let. Postupně byly v Liberci zahájeny jejich stavby krom Králova Háje také pod Keilovým vrchem, naproti horním kasárnám, v Alšově ulici či v Dolním Hanychově. Podobné domy se ale v okolí stavěly i v Hrádku nad Nisou, Chrastavě či Frýdlantě.
„Domy byly ve své době považovány za velmi moderní a hygienické; byty v nich byly sice malé, ale prakticky o půl století předběhly standardní bydlení v Liberci, kdy v době jejich vzniku velká část obyvatel žila stále v dřevěných horských chalupách,“ dodal Řeháček.
Konkrétně domy na Králově Háji stavělo 130 vězňů z romského internačního lágru, který se nalézal u nedalekého rochlického lomu.
Novodobá výstavba sídliště v dnešním slova smyslu pak na Králově Háji vypukla na sklonku padesátých let. Podle projektu architektů Eduarda Adamíry a Svatopluka Technika z libereckého Stavoprojektu jej do roku 1970 budovaly Pozemní stavby Liberec, přičemž v první etapě do roku 1961 vzniklo jedenáct čtyřpodlažních domů, krytých sklonitými střechami.
Socialistické budování připomínají názvy ulic
Éru „radostného“ socialistického budování zde dodnes připomínají době poplatné názvy ulic - pod sebou tu jsou Kubánská, Stavbařů, Kosmonautů a Slovenského národního povstání. Za zmínku také stojí pozdější panelové domy takzvaného tanvaldského typu s kruhovým schodištěm uvnitř.
„Výstavba pak pokračovala obytnými domy družstva Sever podél ulice Aloisina výšina,“ uvedl ve čtvrtém dílu své publikace Liberecké domy hovoří architekt Svatopluk Technik.
Právě část sídliště při Aloisině výšině a Franklinově ulici, vybudovaná počátkem sedmdesátých let, stojí podle památkáře Jaroslava Zemana za pozornost. I za ní stál architekt Technik.
„Skupina pěti- a jedenáctipodlažních domů nezapře jistou inspiraci soudobou skandinávskou architekturou. Sídliště doplňuje soubor devětadvaceti atriových domků od téhož architekta, jenž sám v jednom z nich žil,“ řekl Zeman. ̈
V centru Králova Háje, pod křižovatkou ulic Dvorská a Aloisina výšina, vzniklo jakési náměstíčko, na němž vyrostlo v první polovině sedmdesátých let takzvané centrum občanské vybavenosti alias Dům služeb.
Bylo tu kino, nocí zněl jazz
Obyvatelé si sem mohli zajít do kina Máj, fungovaly tu restaurace a kavárna (z níž zněl do zdejších nocí decentní jazz), knihovna a samoobsluha s prodejnou ovoce a zeleniny. Naproti pak od konce šedesátých let stála základní škola.
Doba se ale změnila. Škola kvůli nedostatku dětí v roce 2004 skončila a ani Dům služeb už neslouží svému původnímu účelu. Oba areály zčásti obsadila Střední škola gastronomie a služeb.
Dlouhá léta patří ke Královu Háji také hřiště u bývalé základní školy, které dříve využíval fotbalový klub Rudá hvězda. Po letech chátrání prošlo před třemi lety rekonstrukcí a nyní nově nabízí atletický ovál, hřiště na basketbal nebo plochy pro skok do dálky a vrh koulí.
Místní obyvatelé na svoje sídliště nedají dopustit. Od roku 1967 tu v jednom z věžáků žije Miloslav Kudrnáč s manželkou. „Přistěhovali jsme se sem z malého bytu nedaleko jatek a ocitli jsme se v úplně jiném světě. Najednou jsme měli prostorný několikapokojový byt s krásným výhledem na celé město,“ vzpomíná. „Byli jsme rádi, že bydlíme v nejvyšším patře, konečně nám nikdo nedupal nad hlavou.“
Na sklonku šedesátých let byl Králův Háj - pokud jde o věk obyvatel - mladým sídlištěm.
„V domě jsme se všichni znali, však jsme ho sami svépomocí pomáhali stavět. Na střeše vznikla terasa se stoly, židlemi a sprchami, kam se chodilo poklábosit nebo se opalovat, děti si tam hrály. To už je všechno pryč. Je jiná doba, všichni zestárli a mladí, kteří se sem postupně stěhují, už na nějaké společné akce nejsou,“ říká Kudrnáč.
