„Jasně, že hostů teď máme míň. Úbytek je markantní. Není se čemu divit, vždyť ve Sklípku je dvě stě padesát nekuřáckých míst,“ shrnul Stanislav Voldřich, hostinský z restaurace Na Kopečku, v níž se, stejně jako ve Sklípku, nekouří.
Spousta zvědavých lidí si šla vyzkoušet, jaké to v radničním podzemí je. „Někteří se k nám zase vrátili, ale zdaleka ne všichni,“ dodal Voldřich.
Situace pokročila až tak daleko, že na Kopečku zvažují uzavření restaurace. „Už skoro rok a půl jsme v minusu, dotujeme to ze svého a to, že otevřeli Sklípek, nám to moc nevylepší,“ konstatoval Voldřich, který se však přesto nevzdává. ¨
„Už jsem byl obhlížet jiná, frekventovanější místa. Co si budeme říkat, tady je to docela bokem a kdo to nezná, ten sem nepřijde. Je proto lepší podnikat někde, kde je větší cvrkot.“
S tím souhlasí i nájemce Svijanské hospůdky U Lva Ladislav Balvirčák. „Sedmdesát procent úspěchu hospody tvoří její umístění a my jsme přece jen trochu stranou. Záleží taky na počasí. Když prší nebo sněží, nikomu se nechce chodit daleko. Nejradši by jen v bačkorách seběhl po schodech a byl v hospodě, což třeba takový Sklípek umožňuje.“
Lidé jsou na novinku zvědaví
Stejně jako Na Kopečku, i U Lva hostů ubylo. „Je to ale logické, Sklípek je otevřený poměrně krátce a lidi jsou zvědaví. V Liberci je, zjednodušeně řečeno, tak dva tisíce lidí, kteří chodí do hospod. A ti se přelévají z podniku do podniku. Vliv na to má taky to, že Sklípek je nekuřácký a u nás se kouří, což nemusí vyhovovat každému,“ přemítá Balvirčák.
„Uvidíme, co to udělá do budoucna. Za půl roku může být všechno jinak. Vzpomeňte si na Ambiente. Jeden čas to byl šlágr a lidi se tam skoro ani nemohli dostat. A dneska je to pryč.“
Vedoucí Sklípku Miloš Kasal se k nastalé situaci staví realisticky. „Myslím, že cena, kterou investoři vložili do přestavby a konceptu Radničního sklípku, musí být vykompenzovaná patřičnými tržbami a hospodářskými výsledky. My tady za rok nekončíme. Chceme dosáhnout toho, aby byl Radniční sklípek podnikem pro širokou vrstvu lidí. Zatím se nám to daří.“
Sám rozčarování kolegů z branže nad tím, že jim lidé odešli, chápe.
„Ale to záleží na zákaznících samotných. Nemyslím si, že bychom nasadili nějaké dumpingové ceny. Polední menu máme od pětasedmdesáti do sto osmnácti korun, polévka stojí okolo dvacetikoruny,“ shrnul.
Tanky vypadají jinak, říká známý liberecký restauratér
„Jako vlajková loď svijanského pivovaru máme lepší nákupní ceny piva než ostatní, což je logické, ale nesnažíme se jej prodávat pod cenou. A nemyslím si ani, že jsme úplně nejlevnější.“
Opačný názor má Ivan Duleba, majitel liberecké Plzeňky, která je od Sklípku jen kousek. ‚Je to nekalá soutěž, protože dali na pivo nižší ceny,“ tvrdí. „A to není žádné umění.“
O Sklípku se šíří i negativní věci. „Lidem se tam nelíbí akustika, prý tam mají šílené osvětlení a personál je nesehraný, takže se lidí třikrát ptá, co si dají,“ shrnul Balvirčák z hospůdky U Lva.
S tím souhlasí i majitel restaurace Plzeňka Ivan Duleba. „Pár mých hostů se tam šlo podívat, ale vrátili se s tím, že nejsou zvědaví na velký sál, kde není slyšet vlastního slova. Prý tam mají taky divná světla a obložení na schodišti pokryli nějakým bedněním. A taky ve Sklípku tvrdí, že mají tankové pivo, ale to se mi nezdá. Tanky vypadají jinak,“ soudí.
Vedoucí Sklípku chyby připouští. „Pro veřejnost jsme otevírali loni jedenadvacátého prosince. Návštěvnost nás zpočátku mírně zaskočila, první týden byl pro nás bolavý, takže jsme během deseti dnů zvýšili počet zaměstnanců na dvojnásobek. Původní zmatečnost a chaotičnost jsme vymýtili. Rekonstruovali jsme i pokladní systém, ten původní byl dělaný pro jiný typ provozu. Personál intenzivně zaškolujeme. Pokud by se počet návštěvníků navýšil, už to umíme v inkriminované dny a hodiny zvládnout tak, aby byli lidi spokojenější.“
Návštěvnost během obědů, od jedenácti do jedné, je ve Sklípku v průměru dvě stě šedesát až tři sta lidí. „Člověk, který si chce v týdnu přes oběd pohodlně posedět, prostě musí počítat s tím, že to tady hučí jak v úle,“ uzavřel vedoucí Kasal.
