Šéf liberecké zoo David Nejedlo prožívá těžké časy. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Zoo už nemá ani na výplaty. Sami to vyřešit nezvládneme, říká ředitel

  • 54
Liberecká zoologická zahrada, nejstarší v zemi, se ocitla v kritické situaci a volá o pomoc. Prožívá jedno z nejtěžších období v historii. Nejsou peníze na výplaty, na krmivo pro zvířata, na opravy. Kvůli horkému létu přišla liberecká zoologická zahrada o sedm milionů korun.

Ty peníze teď v rozpočtu citelně chybí. „Už to dál sami táhnout nezvládneme,“ říká David Nejedlo, ředitel zoo.

Jak jste se do tak velkého propadu dostali? Máte přece každoroční dotaci od města, stejně jako ostatní příspěvkové organizace?
Od zřizovatele dostaneme zhruba třetinu našeho rozpočtu, zbylé dvě třetiny si musíme vydělat. A z nich jednu třetinu tvoří příjem ze vstupného. Kvůli tropickému létu jsme denně přicházeli o patnáct set až dva tisíce lidí. Přitom právě letní měsíce jsou pro nás klíčové, jsou otevřené všechny bufety, naplno jedou i další služby. Tím, že lidí dorazilo tak málo, vydělali jsme o sedm milionů méně.

Určitě to ale není poprvé, kdy jste na návštěvnosti prodělali. Když byly v roce 2010 na Liberecku povodně, turistů jste také měli málo.
To je pravda, tehdy se nám návštěvnost v srpnu úplně zastavila a ten propad byl šest milionů korun. Jenže to jsme ještě dokázali zvládnout, měli jsme dostatečně naplněný rezervní fond, kam chodí dary, měli jsme naplánované opravy za poměrně dost peněz a díky tomu, že jsme sáhli do rezervního fondu a přibrzdili opravy, jsme to zvládli. Letos jsme v situaci, kdy jsme neplánovali žádné opravy a rezervní fond je už velmi malý. Z těch sedmi milionů dokážeme ještě dva a půl nějak ušetřit, ale na ten zbytek už prostě sami nedosáhneme, takže musí pomoci město.

Když procházím zoologickou zahradou, připadá mi hodně šedivá, pavilony zastaralé. Řekněte, kdy tady proběhla nějaká větší rekonstrukce?
Poslední velkou investicí byla rekonstrukce lachtanince a soví stezky, což proběhlo v roce 2005, pak šlo o menší opravy, předělali jsme gastro, upravili expozice žiraf, takinů, postavili jsme letní záchody, ale oproti tomu, co tu probíhalo v devadesátých letech, jsou to samozřejmě jen drobnosti. Stále narážíme na to, že nejsou peníze. Naším největším problémem je, že dříve se příspěvek od zřizovatele skládal z dotace na provoz a na odpisy majetku. A ten druhý příspěvek pro nás znamenal základní přísun do fondu investic. Z něj se opravovalo, část se šetřila. A tyhle peníze od roku 2006 nemáme. Takže za relativně malý příspěvek od zřizovatele musíme udržovat a opravovat majetek a zároveň ho udržet atraktivní pro návštěvníky. Navíc Zoo Liberec dnes není jen zoo, ale i Divizna, Archa a Lidové sady. Snažíme se shánět peníze z grantů, ale ne vždy to jde. Dlouhá léta jsem vedení města říkal, že takhle to nepůjde donekonečna, že přijde nějaká katastrofa a my už to nedokážeme udržet. A stalo se, přišla vedra.

Mnohého návštěvníka ale může napadnout, proč jste místo toho megalomanského vchodu raději nepoužili peníze na vybudování nových pavilonů?
Tak teď bych nejraději požádal o desetiminutovou pauzu a šel vedle plakat. Vždy, když tenhle názor slyším, tak si říkám, sakra, kolikrát to budu ještě vysvětlovat. To nebylo tak, že někdo přišel a řekl, tady je balík peněz a co byste za to potřebovali udělat. V tu chvíli bychom je samozřejmě použili na jiné věci. Byli jsme u zrodu Integrovaného plánu rozvoje města, což bylo dlouhé složité jednání. Chvíli to vypadalo, že uděláme spoustu nových expozic, pak z něj zoo vypadla úplně, pak se v programu alespoň podařilo udržet Centrum aktivního odpočinku Lidové sady, které zapadlo do koncepce rozvoje území. My jsme samozřejmě měli v té databázi asi deset expozic včetně slonince. Ale prostě jsme na to ty peníze použít nemohli. A megalomanský? To je tak sexy slovo, že když ho slyším, mám pocit, že tuhle práci nechci dělat. Já vím, jak lopotné je takový projekt v zadluženém městě vydupat ze země a vyslechnout si, jak jsem rozhodl špatně. Kamenujte mě, fackujte mě, ale já si pevně stojím za tím, že nový vstup byl dobrá volba a funguje.

A nemohli jste rovnou postavit i nějaké větší parkoviště? Návštěvníci často ucpávají přilehlé ulice, protože buď už nenajdou místo, anebo se jim jednoduše nechce platit další peníze za parkovné, když zaplatí nemalou částku za vstup do zoo.
Vidíte, a takhle to přesně nechodí, zvláště ne v zadluženém městě. Na vybudování parkoviště jsme žádné peníze neměli, a tak jsme využili točku u tramvaje, kde lidé zpočátku platili sto korun. Ale to bylo jen na krátkou dobu, navíc nám to doporučovali odborníci, kteří se báli, že prostor před vchodem se bude ucpávat auty a autobusy. Chtěli jsme řidiče namotivovat k tomu, aby zkusili parkovat i jinde, na přilehlých parkovištích. Teď už je to stání v točce zadarmo, protože vybíráme pouze v sezoně a stejně lidé zaparkují v zákazu, protože se jim nechce udělat sto metrů navíc.

Pojďme k dalšímu kritickému tématu. Vzhledem k tomu, že zahrada chce přilákat hlavně rodiny s dětmi, není úplně optimální nabídka bufetů. Párek v rohlíku, smažená jídla, to není zrovna zdravá strava.
Doba strašně letí, uplynulo jedenáct let, co jsme to tam předělali do podoby samoobslužného bufetu a dostali z toho maximum, co šlo. Ale i když odpovídá hygienickým normám, je tam kuchyň vybudovaná z chodby. To není restaurace. Taky mám kolem sebe maminky s dětmi, které říkají to, co vy, ale my tam zkoušeli i jiná jídla, třeba tortily, ale praxe je prostě taková, že i děti chtějí nakonec stejně ten párek v rohlíku nebo hranolky. Jsem rád, že přes sezonu tam jsme schopni uvařit svíčkovou, těstoviny a třeba žemlovku, ale nejsme z toho bufetu schopni udělat jedničku v gastronomii. Letos jsme nově otevřeli i restauraci Formanka. Nyní vymýšlíme, jak zařídit, aby se tu mohl návštěvník najíst i v průběhu prohlídky, aniž by musel opustit areál zoo.

Jak to dnes vypadá s novým pavilonem slonů, seženete na něj peníze?
To nevím, na tyhle věci se jen těžko shánějí evropské dotace. Sloninec potřebujeme, z provozních i bezpečnostních důvodů, ale my máme jen minimum peněz a já neumím dělat zázraky. Vím, že inventář zoo chátrá, ale bez peněz to nejde. Sloni jsou jedním z lákadel a my máme dvě varianty. Buď rekonstrukce stávajícího pavilonu a anebo nový pavilon. Jeden z důvodů, proč jsme připravili projekt nového vstupu je i ten, že se zoo rozšířila o jeden hektar a ten hektar je budoucí výběh slonů, bez toho bychom nemohli uvažovat o budoucnosti slonů v zahradě. A pak tu máme projekt zhruba za sedm milionů, kdy se stávající pavilon částečně přestaví. Jsme jedni z posledních zahrad v Evropě, kde se sloni chovají kontaktně, což je jednak nebezpečné a jednak už do takového pavilonu neseženete slona, protože se chovají pouze v řízeném kontaktu, přes bariéry. Pokud bychom zavedli přesbariérový kontakt, měli bychom tu na vychování mladé samce a zapojili bychom se do chovu, aniž bychom se tady starali o slonice a mláďata.

Řekněte, neublížila zoo i změna vstupenek? Skalní návštěvníci využívali hlavně nepřenosnou permanentku s neomezeným vstupem, kterou už nenabízíte.
Uvědomujeme si to. Jenže k tomu nás donutil systém turniketů. Aby předplatitelé nemuseli čekat fronty u pokladen, jednoduše projdou turniketem, kde se jim odečte vstup. Předtím musela pokladní zkontrolovat u průkazky i totožnost. Ale přemýšlíme, jak návštěvníkům nabídnout i neomezenou permanentku. Na druhou stranu se nám velmi osvědčilo rodinné vstupné. Dejte nám ještě čas, nový vchod tu není dlouho a teprve praxe ukáže, co vše můžeme vylepšit.