Lovit sirény je leckdy adrenalinový zážitek. Kvůli focení k rozhovoru...

Lovit sirény je leckdy adrenalinový zážitek. Kvůli focení k rozhovoru kupříkladu Zuzana Kissová vylezla na střechu školy v Ohrazenicích u Turnova. | foto: Tomáš Lánský, 5plus2.cz

Hasičské sirény jsou pro mě jako poezie, říká jejich pravidelná posluchačka

  • 10
Když zazní hasičské sirény, většina lidí dostává husí kůži a nebo se naštve. Kvílivý jekot není nic uchu lahodícího. Přesto existuje početná skupina lidí, které sirény fascinují. Sdružují se na Facebooku ve skupině Posluchači pravidelné zkoušky sirén.

Vyhledávají sirény, obdivují jejich tvar, fotí je a největším svátkem pro ně je, když je první středu v měsíci jejich zkouška. Je to jen humorný úlet nebo vážně myšlený zájem? Od všeho trochu. Jednou ze „sirénářek“ je Zuzana Kissová z Turnova.

Sirény jako ryze technické a historické zařízení mi úplně nejde dohromady k slečně, jako jste vy. Proč se o ně zajímáte?
Jsem restaurátorka kovů, takže to ke mně vlastně velmi pasuje. Navíc technické věci mě vždycky hrozně braly. Dokonce jsem byla i na praxi v Technickém muzeu v Praze. Taky miluji letadla a dělám jejich modely.

Co je tedy na sirénách tak fascinujícího? Je to jen recese, nebo skutečný zájem o ně?
Siréna je neuvěřitelné zařízení, především třeba ta hasičská na kliku. Mě osobně hrozně baví je hledat. Normální člověk kouká na panorama města jako na celek, já zuřivě hledám sirény. Je to jako ta dětská hra „Kde je Waldo“? Hlavně každá je svým způsobem unikát. Třeba už jen jejich umístění je fascinující.

Takže váš program je vždy první středu v měsíci asi předem jasný, minimálně v poledne...
Rozhodně, je to něco jako nedělní chvilka poezie akorát místo znělky od Claude Debussyho je to kapku svíravější zvuk.

Která siréna má nejhezčí zvuk?
Ono dost záleží, jaké je okolí, protože zvuk se pak jinak nese... Nejhezčí, co jsem kdy slyšela, byla v Sobotce na náměstí Míru. Je to ta, co má tvar hřibu, ty se mi líbí nejvíce.

To byla nejspíš stará rotační siréna, ne? Ty novodobé už tak hezké nejsou - nebo se mýlím?
Popravdě - ty nové jsou fakt hnusné. Ta klasická rotační je nejlepší, je to vlastně takový artefakt, někdo by řekl, že je to třeba přežitek, že stačí záznam zvuku, ale ve chvíli, kdyby se něco fakt podělá, věřím radši mechanice.

Ano, všiml jsem si, že sirény i fotíte. Je těžké je nějak kompozičně ztvárnit, když většinou jde o titěrné objekty kdesi ve výšce?
Je... protože některé jsou na hodně neestetických místech, třeba u nás na vesnici roste přímo ze staré telefonní budky, což je jedním slovem zlo. A ještě k tomu je nefunkční, což mě mučí.

Co cítíte, když se sirény rozječí mimo pravidelnou zkoušku? Není to trochu děsivé?
Neuvěřitelně. Jednou jsem se ve skupině „svěřila“, že se jejich zvuku vlastně hrozně bojím, ale stejně mě to k nim táhne... asi jako námořníky.

Takže vlastně sirény, což byly v antické mytologii mořské panny lákající námořníky svým zpěvem, aby se pak jejich lodě roztříštily o skaliska, jsou poměrně trefné pojmenování...
Přesně, až na to, že tohle jsou hodné sirény, které právě před tím roztříštěním varují. Ale spousta lidí je i přes to ignoruje.

A není to ignorování proto, že se často a podle mě zbytečně houká? Kdejaký ohníček oznamují houkáním, pak každý měsíc zkouší. Není divu, že zvuk sirény dnes nikoho ze židle nezvedne.
Každý měsíc se musí vyzkoušet, hlavně tedy ty mechanické. Ptala jsem se kdysi kamaráda hasiče a on říkal, že se z nich vyženou chcíplí holubi a tak. Navíc spousta dnešních lidí nezažila válku a nálety, tak je to štve, to chápu. Pro mě je to spíš každoměsíční připomenutí toho, že se mám vlastně dobře.

Nemáte strach, že jako „sirénářka“ jste téměř vyhynulý druh? Rotační sirény pomalu mizí, nové se nestavějí, brzy nebude co obdivovat...
Nad tím jsem ještě nepřemýšlela, ale doufám, že s mechanickými sirénami to bude asi jako s hodinkami. Prostě jako lidem časem došlo, že čínské digitálky na baterku nejsou úplně nejlepší, tak jim to dojde i se sirénami. Snad.