Proč jste si vlastně pořídil tu pistoli?
Na svoji ochranu, to už je mnoho let zpátky. V Tanvaldu není zrovna bezpečno. Jsem vyučený automechanik, a když jsem podnikal, nosil jsem s sebou velké peníze. Dnes vám nikdo nepomůže, člověk se musí ochránit sám.
Střelba v TanvalduLetos na Nový rok zastřelil Jan Sieber v Tanvaldu 22letého romského mladíka. Jeho o dva roky staršího bratra postřelil. Ten pak tvrdil, že muž začal střílet bez příčiny. Krajské státní zastupitelství ale nakonec dospělo k tomu, že muž střílel v nutné obraně. Rodina zastřeleného Roma proti tomu podala stížnost, vrchní státní zastupitelství ji však minulý týden zamítlo. Vyšetřování střelby je tak odložené. Stíhání nyní hrozí naopak postřelenému mladíkovi za útok, který střelbě předcházel. |
Přemýšlel jste někdy, jak by to dopadlo, kdybyste pistoli neměl?
To bych byl nejspíš mrtvý. Byli na mě dva, měli lovecký nůž, taky mě škrtili. Byla klika, že jsem vůbec stihl tu zbraň z kapsy od bundy vytáhnout.
Objevily se různé verze, jak se to celé odehrálo. Jaká je ta správná, kterou potvrdila rekonstrukce?
Nechtěli mě okrást, jak jsem si taky někde přečetl. Po silvestrovské půlnoci jsem šel domů pěšky, jelikož jsem předtím vypil skleničku vína. Asi dvě stě metrů před barákem vidím proti sobě dva kluky. Jeden do mě vrazil ramenem, já se vyhnul a oni pokračovali v cestě. Pak se zničehonic otočili, doběhli mě a jeden mě zezadu praštil střenkou loveckého nože. Já upadl, chvíli jsme se prali, pak jsem nahmátl pistoli. Párkrát jsem to zmáčkl a bylo to. Naštěstí byl u toho i svědek, který potvrdil, že to bylo tak, jak jsem popsal. K jeho osobě ale žádné podrobnosti říkat nechci.
Ty dva mladíky jste znal? Bydlíte přece kousek od sebe.
No a vidíte, já je vůbec neznal. Byli slušně oblečení, ani jsem nevěděl, že to byli Romové. To mi řekli až pak. Všechno se seběhlo strašně rychle.
Přece jen zemřel člověk, druhého jste postřelil. Jak vám bude, když z té rodiny náhodou někoho potkáte?
Ten, co přežil, je ve vězení za nějaké krádeže, pokud vím. Co se dá dělat, v dnešní době musíte mít pevné nervy. Vždyť já se jen bránil. V dané situaci to bylo buďto já, nebo oni. O své nevině jsem nepochyboval, přesto se mi hodně ulevilo, když jsem dostal ten papír ze státního zastupitelství. Teď mám černé na bílém, že je věc uzavřená.
Rodina se o vás nebojí?
To víte, že v prvních chvílích to měli těžké. Ale teď už se nebojí, vědí, že se o sebe dovedu postarat.
Ale přece jen, nemáte třeba strach z pomsty?
Když jsem ozbrojený, tak ne. Tohle mě nezneklidňuje. Já se v Tanvaldu narodil a nevidím důvod svoje bydliště měnit. Taky mě posílilo, když mi obyčejní lidé po té události fandili. V našem městě problém s nepřizpůsobivými opravdu je. Lidi štve, když je vidí lelkovat u obchoďáku. Nepracujou, berou tučné sociální dávky a příspěvky na bydlení, policie tu pořád řeší nějaké krádeže...
Takže obyvatelé chodili a plácali vám po ramenou, jak jste to zvládl? Nikdo vám nevyčetl, že jste zabil člověka?
Nevím o nikom. Lidé mi jednoduše vyjadřovali podporu, protože si uvědomili, že se v takové situaci klidně mohli ocitnout taky. Však se jich po té nešťastné události taky dost ozbrojilo.
Vážně? A jak to víte?
Říkal mi to chlapík, co prodává zbraně. Když se dá pár lidí dohromady, pozve komisaře, aby zájemci o zbrojní pas mohli absolvovat testy a střelbu. A těch od ledna najednou přibylo.
Takže žijete jako dříve?
Byla to výjimečná, nešťastná záležitost. Nemám radost z toho, jak to dopadlo, to je jasné. Ale já neměl na vybranou.
