V Česku existují spalovny zvířat v Praze a Brně. Novák myšlenku prosazoval pět let. „Teprve na třetím místě se mi to podařilo zrealizovat. V Sosnové a Svoru zafungovala hloupá šeptanda, že tam prý budeme vozit z Německa mrtvé krávy, že bude všude zápach a děti onemocní,“ podotkl podnikatel.
Jeho předchozí záměr zvířecího krematoria ve Svoru čelil petici místních lidí. V České Lípě se setkal s opačným přístupem. „Místní veterináři spontánně sepsali antipetici, aby nápad podpořili,“ zdůraznil.
Ke zvířecímu krematoriu už získal všechna potřebná povolení. Do letních prázdnin hodlá zahájit jeho provoz.
Musí kvůli tomu zcela přestavět sídlo své firmy, kde bude umístěna nejen nejmodernější spalovací pec americké výroby, ale také úpravna zvířat a rozlučková místnost.
„Samotné spalování je dvoukomorové. V první části se spálí tělo a ve druhé samotné spaliny, takže nad komínem se pouze tetelí teplý vzduch. Nic nezapáchá,“ vysvětluje Dalibor Novák.
Lidé, kteří se rozhodnou pro spálení svého zemřelého psa či kočky, dostanou podobné služby jako v lidské pohřební službě. Tělo jejich mazlíčka v krematoriu umyjí a učešou, aby bylo po uložení do otevřené rakve připravené k poslednímu rozloučení.
„Mohou s ním strávit poslední chvíle a nakonec, pokud si to přejí, sledovat, jak rakev zajede do kremační pece,“ podotýká podnikatel. Za hodinu a půl pak obdrží popel. V Novákově sklárně si mohou vybrat některou z nespočtu skleněných zvířecích urniček nebo se rozhodnout zatavit si zvířecí popel do skleněného artefaktu.
Srdíčko do dlaně plné zvířecího popela
„V takovém případě budou svědky celého procesu, kdy se popel nasype do žhavé skloviny a zůstane v ní po vychladnutí nadobro uzavřen. Populární jsou například malá srdíčka do dlaně, ale dokážeme udělat jakýkoliv tvar, který si klient usmyslí,“ komentuje Novák.
Českolipští veterináři si Novákův nápad pochvalují, v současné době totiž nemohou svým klientům nabízet jinou službu, než je odvoz těla zvířete do kafilerie. V ní se s mrtvým psem zachází jako s odpadem, jeho tělo je v obřím drtiči namleto spolu s ostatními zvířaty.
Materiál se pak pod tlakem vaří v jakousi hustou masovou polévku, z níž se pak separuje tuk a suší se. Bez zajímavosti není, že vzniklé tuky se pak používají například pro prací prášky nebo leštidla na boty.
„Kdyby chovatelé věděli, kde jejich mazlíček skončí, nikdy by tam jeho tělo nedali. Není to etický konec jejich celoživotního parťáka,“ podotýká Dalibor Novák.
Českolipský veterinář Přemysl Stratil s tím souhlasí. „Mnozí lidé mají zvíře jako člena rodiny. Pokud třeba žijí v paneláku a nemají kde psa zakopat, nezbývá jim jiná možnost, než kafilerii. Zvířecí krematorium je varianta, jak se důstojně rozloučit se svým mazlíčkem,“ konstatoval Stratil.
