„Jsme z toho smutní. Je to škoda, ale tuhle činnost nelze dělat na koleně. Navíc, když se jednou něco zruší, už se to obvykle neobnoví,“ prohlásila ředitelka Spacia Jitka Mrázková.
Město provoz společnosti ročně dotovalo, letos to bylo částkou 200 tisíc korun. „A pak se rozhodlo, že nám nedá ani těch dvě stě tisíc,“ dodala Mrázková.
Se zakladatelem Spacia Filipem Horatschkem se město dohodlo na možném dalším pokračování spolupráce v oblasti umisťování soch v Liberci.
V úvahu připadá založení neziskové organizace s podobnou činností, jakou mělo Spacium.
„Uvažovali jsme s náměstkem primátora Langrem, že bychom překlopili obecně prospěšnou společnost do podoby sdružení, respektive spolku. Ale to bohužel ze zákona nejde,“ konstatovala Mrázková.
V nově založené organizaci by už nyní město nemělo povinnost hradit provozní náklady spolku tak, jak tomu bylo u Spacia.
„Spacium již delší dobu nedostávalo od města finance na velké projekty, ze zákona jsme ale museli každoročně pokrývat jeho provoz, plat ředitele, auditorské zprávy a podobně. S umisťováním soch do veřejného prostoru ale počítáme i dál, naše spolupráce bude jen pokračovat jinou formou,“ vysvětlil náměstek primátora pro školství, sociální věci, cestovní ruch a kulturu Ivan Langr.
Co bude s dosavadní ředitelkou společnosti dál, těžko říci. „Řízením Spacia jsem se samozřejmě neuživila. Budu dál pokračovat v tom, co jsem kromě této funkce ještě dělala - různé výtvarné workshopy a tak dále. Pár věcí v plánu mám,“ přemítá Mrázková.
Kulturou, potažmo výtvarným uměním se podle ní moc uživit nedá, a to nejenom v Liberci. „Tak už to v současné době chodí. V nejhorším půjdu prodávat někam do obchodu,“ hořce se směje.
Obecně prospěšná společnost Spacium vznikla v roce 2001 s cílem oživovat a kultivovat veřejná městská prostranství. Spoluzakladatelem společnosti bylo statutární město Liberec.
„Jsme asi jediná obecně prospěšná společnost, jejímž spoluzakladatelem je město, a tak musí teď město náš konec taky odsouhlasit,“ upřesnila Mrázková.
Spacium se zasloužilo krom Hostiny obrů od Davida Černého, Malého Marťana Jaroslava Róny či Koule Milana Housera také o Lavičku Lukáše Rittsteina před bývalým kinem Lípa, Splněný sen Martiny Niubo v prostorách Nového magistrátu nebo Hrající sochu na památku Mejly Hlavsy od Lukáše Rittsteina v Krajské vědecké knihovně.
Několik uměleckých děl se vystřídalo přímo před libereckou radnicí, od Ptáků, Židle nebo Koček přes Josephinu Baker až po naposledy umístěnou sochu (A)symbiont.
„Spacium obohatilo Liberec kromě samotných soch i o slušnou sumu peněz, protože všechna umělecká díla jsou majetkem města,“ uzavřela Mrázková.
