"Chceme zmapovat umění ve veřejném prostoru Jablonce a nejen to, které Pavel Karous popsal v knize Vetřelci a volavky. Chceme najít i díla neznámá. Rádi bychom je také datovali a mluvili s jejich autory o tom, jakým způsobem vznikala," popsal Jakub Chuchlík ze sdružení.
Všechna díla pak chtějí zanést do elektronické databáze a chystá se i vydání knižního průvodce.
Co byl vlastně za minulého režimu čtyřprocentní zákon, díky nemuž česká města tyto sochy obsadily?
Ve stručnosti šlo o to, že každá státní stavba sídliště, polikliniky či obchodního domu musela vyčlenit jedno až čtyři procenta z celkového rozpočtu na "výzdobu".
Stát tak v mnoha případech paradoxně zajišťoval práci i sochařům a výtvarníkům, kteří byli na jeho zakázaném indexu. Málo z děl proto mělo známky socialistického realismu a jde skutečně o špičkové realizace.
"Úplně stejný zákon by mohl platit i dnes, jen by se v něm přepsaly pasáže o vedoucí úloze KSČ a podobně," dodává Pavel Karous, autor knihy Vetřelci a volavky, která podobná díla mapuje po celém Česku.
Že ani v Jablonci nejde o žádné komunistické "prašivky", dosvědčuje například plastika výtvarníka evropského formátu Karla Malicha v pobočce gigantu Preciosa v ulici Na Hutích.
Před zkrachovalým kolosem Jablonex zase stojí jakési obří koule od známého sochaře Slavoje Nejdla.
Návěst? Spíš Červený běs
Některá díla mají i zajímavý osud. Například červené větrníky nazvané Návěst roku 2000 od Karla Vratislava Nováka na sídlišti Mšeno z roku 1979.
Jelikož jsou pohyblivé a jejich pohonem je vítr, v minulosti se staly terčem prudké vichřice. "Ta jejich vrtule se částečně urvala. Navíc když se ve větru zmítaly, dělaly takový hluk, že místní obyvatelé nemohli spát a dostaly tak přezdívku Červený běs nebo děs," vzpomínala na úterní besedě v jabloneckém knihkupectví Serius Novákova dcera Kateřina.
Umělec pak větrníky upravil ve spolupráci se statikem Zdeňkem Patrmanem, který spolupracoval s Karlem Hubáčkem na tvorbě vysílače a horského hotelu na Ještědu.
Autoři některých děl jsou dodnes tak trochu tajemní. Například se přesně neví, jaký je název a kdo je autorem plastiky před Střední uměleckoprůmyslovou školou na Horním náměstí.
"Někdo říká, že se to jmenuje Tanečnice, jiný že Roztančená panenka. Hovoří se o autorech Hanušovi, Brejchovi nebo Vašatovi," říká Jan Picko z Placu.
Řada výtvarných počinů v Jablonci stojí na půdě soukromých vlastníků. Jelikož od ledna platí nový občanský zákoník, ve kterém stojí, že to, co stojí na soukromém pozemku, je ve vlastnictví jeho majitele, hrozí, že některá díla mohou zmizet. Například u Malichova díla v Preciose však firma slibuje, že se tak nestane.
"O tom, že tu máme dílo takto významného umělce, víme a budeme ho opravovat. Přesné podrobnosti nevím, ale mělo by jít o opravy mozaiky, která už je částečně vydrolená a poškozená," sdělil Tomáš Karlovec z Preciosy.
Jiné sochy patří městu. "Loni jsme dělali inventuru nejen těchto objektů, ale i dalších drobných, například sakrálních památek. Evidujeme jich asi třicet," prozrazuje mluvčí jabloneckého magistrátu Markéta Hozová.
O díla se podle mluvčí stará město pravidelně. "Provádí se na nich běžná údržba, jsou například opatřeny nátěrem proti graffiti," dodává.
V roce 2010 třeba město natřelo obří prut u mšenské přehrady. Jde o realizaci Karla Vratislava Nováka nazvanou Udice nebo také Pocta Karlu Hubáčkovi, jelikož byl slavný architekt vášnivým rybářem.
"Pokud to jde, údržbu a opravy děl konzultujeme s jejich autory. Nedávno jsme třeba odstranili mech kolem sousoší mateřské školy u bývalého obchodního domu Jabloň," upřesnila Hozová.
Udici u přehrady nedávno členové sdružení Plac očistili od zamotaného draka, který už nějaký čas vlál na špičce tohoto monumentálního díla.
A proč se vlastně říká těmto sochám vetřelci a volavky? Některé vypadají jako koule, z nichž se rodí vetřelec jako ve slavném filmu Ridleyho Scotta. Jiné zase připomínají právě volavky.
