Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bezděz vždy pyšně provokoval, říká na adresu hradu spisovatel Vondruška

  12:57aktualizováno  12:57
Sídlo hrdinů svých bestsellerů má přímo před nosem. Když jeden z nejprodávanějších českých spisovatelů historických románů Vlastimil Vondruška vyběhne do lesa nad svůj dům, vidí na Bezděz. Ten letos slaví 750 let.

Mám to místo rád. Má neopakovatelnou atmosféru. Je to jeden z mála středověkých hradů, které nezměnily původní podobu. Jakmile vstoupíte a začnete snít, jste v době posledních Přemyslovců,“ říká o Bezdězu spisovatel Vlastimil Vondruška. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Hrad, který se pyšně vypíná nad krajinu kolem Máchova jezera více než sedm století, vystupuje ve Vondruškových knihách. A jejich nejoblíbenější postava, královský prokurátor Oldřich z Chlumu, je jeho správcem.

„Mám to místo rád. Má neopakovatelnou atmosféru. Je to jeden z mála středověkých hradů, které nezměnily původní podobu. Jakmile vstoupíte a začnete snít, jste v době posledních Přemyslovců,“ říká Vondruška.

Fotogalerie

Kolikrát jste byl na Bezdězu?
Mnohokrát. Naposledy letos v zimě, kdy chtěl jeden novinář originál fotku z Bezdězu. Byla sněhová kalamita. Já jako bývalý horolezec jsem se vybavil cepínem a klapkami na uši, aby mi neomrzly.

Dostavil se mladý fotograf a s ním kastelán. Fotograf šlapal za mnou do kopce a já musel odpovídat na všetečné dotazy. Logicky mi záhy došel dech a musel jsem se zastavit. On byl pořád svěží a přátelsky upozornil, že ve volných chvílích fotografuje Pamír a Hindúkuš. Nakonec mám ale na památku obrázek, jak jsem s cepínem dobyl zasněžený Bezděz.

Čím tedy pro vás tento hrad je?
Já nepíšu, jako když konstruujete dům, tvořím imaginativně. Nechám se oslovit místem, něčím iracionálním, co ve vás začne rezonovat. Tak vznikly první příběhy z Bezdězu, když jsem se přistěhoval před pětadvaceti lety sem do kraje. Já jsem vybíravý, ale Bezděz snese ta nejnáročnější kritéria.

Je to přemyslovský hrad se vším všudy. Je na úzkém hřebenu, takže se naštěstí nedal v dalších staletích nikam rozšířit. Po Bílé Hoře ho měli benediktýni, kteří tam také nic nepostavili. Jedinou velkou ránu mu zasadil Josef II., který řeholníky vyhnal, a hrad začali na materiál rozebírat lidé z okolí.

Vlastimil Vondruška

59 let, žije v Doksech

český historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel zabýval výrobou kopií historického skla. Patří mezi nejprodávanější autory.

Je autorem 45 historických románů, 25 vědeckých pojednání, napsal epopej o Přemyslovcích

Čtenáře si získal především sérií detektivních knih z doby vlády Přemysla Otakara II. Hlavní postavou je královský prokurátor Oldřich z Chlumu, správce hradu Bezděz, který vyšetřuje a trestá hrdelní zločiny v okolí. Druhá autorova série se odehrává ve druhé čtvrtině 16. století a jejím hrdinou je písař královské komory Jiří Adam z Dobronína.

Před vydáním je 1. díl nové sedmidílné epopeje o husitech

Prohlásil jste o něm, že je to hrad provokatér. Čím provokuje?
Je odevšad vidět, copak už to není provokace? Je svým způsobem odrazem uvažování Přemysla II. Otakara. I ten rád provokoval. Byl totiž menší postavy a takoví lidé chtějí být vidět. Král rád zakládal své stavby v blízkosti panství odbojných šlechtických rodů. Podobně jako klášter Zlatá koruna umístil skoro na dohled Českého Krumlova, Bezděz postavil jako výstrahu Markvarticům a Ronovcům. Ze svého paláce viděl na všechna jejich významná sídla a jako by tím říkal: Mám vás na očích. Středověk si potrpěl na symboly a tenhle byl naprosto jasný. Oldřich z Chlumu je zase symbolem rytířství a spravedlnosti, proto si našel tolik příznivců. A potom - kolem Bezdězu je nádherná krajina, i když tehdy vypadala jinak - bažiny, mokřiny, haťové chodníky, a to je přece úžasná spisovatelská kulisa.

Bezděz je asi nejen symbolem přemyslovské pýchy. Byly tu i strategické důvody?
To spolu vždycky souviselo. Vedla tudy cesta ze Žitavy do Prahy a u ní stál královský dvorec s kostelem už dávno před založením Bezdězu. Tam se vybíralo mýto, sídlili ozbrojenci a také Oldřich z Chlumu, než začal stavět Bezděz. Když chtěl Přemysl posílit v kraji svůj vliv, je logické, že přenesl sídlo na kopec. Jen naivní vládce staví nepraktické pomníky.

Byl Bezděz na svou dobu moderní hrad?
Ve své době to byl jeden z nejmodernějších hradů, protože přišel s jinou filozofií obrany. Do té doby se u nás stavěly hrady v německém duchu s bergfritovou věží a masivní hradbou na přístupové cestě. Ty měly zastavit svou hmotou nápor nepřítele. Na Bezděz se ale uplatnila obrana aktivní. Cesta obchází svah podél celých hradeb a přes několik bran směřuje do jádra hradu. Nepřítel musel urazit velký kus pod palbou obránců a měl jen minimální šance dostat se nahoru k páté bráně. Na svou dobu to byl hrad nedobytný. Dokonce ani husité si na něj netroufli.

Když už jsme u těch husitů. Chystáte teď ságu o nich. Jak jste daleko?
První část je v korekturách a měla by vyjít koncem září. Jmenuje se Husitská Epopej.

Bude stejně „tlustá“ jako díly z epopeje o Přemyslovcích?
Dokonce ještě tlustější. Bude mít sedm dílů. Zobrazuje sto let českých dějin od roku 1400 do 1500. Zápas o kalich totiž neskončil bitvou u Lipan. Husitství trvalo dál. Sleduji jeho vývoj na osudech jedné velké rodiny, která se zčásti ocitne na straně katolíků, a zbytek jsou kališníci. A protože pravda není nikdy černá nebo bílá, snažím se ukázat, že obě strany dělaly vlastně jen to, co musely, aby přežily.

Nesouhlasím s tím, že husité byli jen barbaři a všechno zničili, protože to tehdy dělali všichni. Jezuiti po Bílé Hoře likvidovali husitské oltáře a kalichy, vytáhli z hrobu pozůstatky Jana Rokycana, rozšmelcovali je a rozházeli, protože byl kališník.

Vy jim hodně fandíte.
V žádném případě! Chci být spravedlivý. Husité nebyli čestní a spravedliví boží bojovníci, jak popisuje Jirásek. Byli to lidé z masa a kostí. Každá válka plodí zlo a nenávist. Kdysi jsem o něm diskutoval s jedním švédským historikem a přiznal se, že mnozí Češi husitství „nemusí“.

Divil se, proč s nimi máme problém, vždyť naši husité zvítězili. Jako první v Evropě prosadili protestantismus. Opakoval jsem mu známé výtky, že pálili, loupili a ničili. Odpověděl něco, co stojí za zamyšlení.

Řekl: „No a? Vikingové taky ničili a pálili. A nedělali to pro víru jako husité. Jenže byli to naši předkové a byli vítězní, bez nich bychom tu jako národ asi nebyli. Dějiny totiž píší jen vítězové. Vy jste divný národ!“

Napsal jste desítky historických detektivek a románů, epopej o čtyřech dílech, v nichž vystupuje spousta postav. Přitom si nepíšete osnovu, jak to děláte, že se vám nepopletou?
Záleží na míře historické autenticity. U Přemyslovců jsem si samozřejmě musel napsat rodokmen a popsat vztahy s okolními panovnickými dvory. Ale u románů to nedělám. Tam prostě vstoupím do příběhu a děj jen prožívám. Postavy se jaksi generují samy. Nemám ani přesný denní rozvrh psaní. Píši podle nálady, ale taky času. A samozřejmě se snažím dodržet termíny dané smlouvami. Když vím, že mám do konce týdne napsat šest kapitol, tak je napíšu.

Ale vy jste toho napsal obrovské množství. Pětačtyřicet románů a kolem dvaceti populárně vědeckých knih. Vedle toho děláte besedy pro čtenáře, ve školách, vystupujete v rozhlase. Jak to stíháte?
Jak jsem řekl, píšu lehce a intuitivně. Zřídka se vracím a po sobě už příběh nepřepisuji.

Mladí moc nečtou a historii už vůbec ne. Jak se třeba snažíte mladé lidi zaujmout, aby pak sáhli po vašem románu?
Nelámal bych nad mládím hůl. Mají jen jiná média, a to musí autor respektovat. A také jiné zájmy, než jsme kdysi měli my. Snažím se představovat dějiny živě, jako zrcadlo k dnešku. Přemyslovská epopej je kromě jiného o tom, že Evropská unie není žádnou novinkou. Před ní tady přece byla středověká římská říše. Císař nebyl autokratický vládce, spíše politický moderátor, který neustále usmiřoval konflikty. Říšské sněmy byly platformou, kde se řešily otázky měny, zemských cest, hranic, zemských privilegií.

Takže nic nového pod sluncem.
S jedním rozdílem. Tehdy se vládci sjednocovali, aby byli mocní a úspěšní. Neumím si představit, že by si odhlasovali něco proti sobě, třeba aby platili dluhy za zkrachovalého souseda. Přemyslovci se v politice pohybovali jako ryba ve vodě a dokázali z bezvýznamného knížectví udělat velmoc evropského formátu. A to jen proto, že se chovali odpovědně, hrdě a nezávisle. Nenechali si nic od nikoho líbit, nepoklonkovali císaři ani papežovi. A neváhali pro tuhle zem prolít i krev. I to je odkaz našich předků, který bychom neměli zapomínat!

To mě přivádí zase k Bezdězu. Řekl jste, že si tam můžete představit právě to, jak se na hradě žilo. Jak se tam tedy žilo?
Stísněně. Soukromí, jak si ho představujeme dneska, neexistovalo. Velkým problémem bylo zásobování. Pořád se muselo něco dopravovat nahoru do kopce a mnozí museli tuhle cestu vykonat několikrát denně. Samozřejmě s nákladem. Pokud se rozhlédne návštěvník na nádvoří, ubytovny pro služebníky nenajde. Spalo se, kde to zrovna šlo. A všichni jedli společně. Navzdory tomu tvrdím, že naši předkové žili spokojeně. Životní hodnoty chápali totiž jinak, než dneska my. Byli skromnější a optimističtější.

Proč ještě stojí za to na Bezděz vyrazit?
Nádherný rozhled srovnatelný s alpskými výhledy. A navíc, český národ tloustne, taková procházka každému prospěje. Pokud se bude někdo škrábat po kamenité stezce a klít, jak mohli postavit Bezděz tak vysoko, ať si představí, že má na sobě prošívanici, drátěnou košili, přilbu, táhne meč, štít, na hlavu mu padají kameny a šípy a u brány má svést boj o život. Vše je relativní - dějiny i cesta do strmého kopce.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Provozovatelé druhého největšího větrného parku v zemi doufají, že už v říjnu...
Druhý největší větrný park se už tyčí u hranic, stavbu zpomalily bouřky

Obzor směrem k polským hranicím se proměnil. Nad Václavicemi už stojí všech třináct nových věží větrné elektrárny. Skončila hrubá stavba druhého největšího...  celý článek

Cena za azylový dům se nakonec vyšplhala na takřka 20 milionů.
Firma vlivného člena ČSSD prohrála. Omluvu od zastupitelky nedostane

Jablonecká zastupitelka a zároveň poslankyně za hnutí ANO Jana Pastuchová vyhrála soudní spor s místní stavební firmou Ventax, kterou spoluvlastní předseda...  celý článek

Sedmihorské léto pořádá Jitka Maděrová s Josefem Šormem. Z jednodenního...
Dvorek v Českém ráji přitahuje legendy. Po Smokie zahraje Paddy Kelly

Nenápadný dvorek na dohled od Trosek působí dojmem, že se tu o víkendech konají leda svatby. Pod rozměrnou pergolu ale každý rok jezdí hudební a divadelní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.