Lidé se stěhují do takzvaných satelitních městeček (ilustrační snímek).

Lidé se stěhují do takzvaných satelitních městeček (ilustrační snímek). | foto: Jan Vaca, iDNES.cz

Lidé prchají z měst, chtějí žít na venkově. Ralsko díky tomu omládlo

  • 4
Kdyby uvítací cedule měst v Libereckém kraji obsahovaly podobně jako v Americe i údaj o počtu obyvatel, musely by se každoročně měnit. Jejich číslo by se zmenšovalo. Počty lidí žijících ve většině měst v Libereckém kraji totiž klesají.

Třeba Lomnice nad Popelkou přišla o 650 lidí, Semily o 600 lidí, Česká Lípa dokonce o 3 200 lidí.

Podle statistiků již od roku 2010 dlouhodobě ubývá obyvatel měst do 20 tisíc obyvatel, naopak posiluje venkov.

Na vině je jev zvaný suburbanizace, tedy přesun lidí z měst směrem k jejich periferiím, jakési poměšťování krajiny.

„Typickou ukázkou takového chování jsou třeba Šimonovice u Liberce nebo Horní Libchava u České Lípy. Obě vesnice se staly v podstatě satelitními městečky, kam se stěhují lidé, kteří chtějí mít město v blízkosti, ale nechtějí v něm žít,“ potvrzuje Dagmar Dvořáková, ředitelka krajské správy Českého statistického úřadu.

Dokladem suburbanizace je také Chrastava. Jako jedno z mála měst totiž nevykazuje úbytek obyvatel, ale nepatrný přírůstek. Za posledních 15 let má Chrastava o 300 obyvatel víc. Poděkovat za to může Liberci.

„Přicházejí k nám lidé, kteří chtějí žít jako na vsi, ale zároveň blízko města. My jsme pro ně tou vsí. V Liberci jsme autem za pár minut, možná rychleji, než jezdí do centra lidé z jeho okrajových částí. S Libercem nás navíc pojí asi 40 autobusových spojů denně,“ vypočítává starosta Chrastavy Michael Canov.

Svést všechno na suburbanizaci by však bylo zjednodušující. Faktorů ovlivňujících odliv lidí z měst je hned několik. Jedním z velkých hybatelů je například možnost bydlení.

Do Lípy lákal uran, nyní lidé odcházejí

Díky tomu se kupříkladu Ralsku povedlo za posledních patnáct let víc než zpětinásobit svoji populaci. To se žádnému jinému městu nepovedlo. Před ziskem statutu města mělo Ralsko v roce 1992 přibližně 400 obyvatel. Dnes jich je 2 100.

„Všechno je to díky rekonstrukci sovětských domů na malobyty. V podmínce, že byty se dvacet let po kolaudaci nesmějí prodat, navíc lidé získali záruku, že je z nájmu nikdo nevyžene,“ tvrdí starosta Ralska Miloš Tita.

Městu pomohly i obrovské parcely, které se zánikem vojenského prostoru dostalo. Umožnilo to nabízet pozemky pro stavbu rodinných domů mnohem levněji než v jiných městech, které mají volných pozemků nedostatek.

„Hodně to ovlivnilo i naši skladbu obyvatel. Z hlediska stáří lidí jsme jedním z nejmladších měst, žijí u nás mladé rodiny s dětmi, které by jinde byt takhle levně nesehnaly. Zároveň to ale způsobilo, že nám tu vyrostly dvě sociálně vyloučené lokality,“ dodává starosta Tita.

Opačný problém trápí Českou Lípu, která si připsala smutné prvenství mezi vylidňujícími se městy. Zde se projevil jev úbytku lidí po ukončení činnosti významného zaměstnavatele - uranového průmyslu.

Ten učinil z maloměsta, které mělo ještě v sedmdesátých letech kolem 17 tisíc obyvatel, rázem 45tisícové město.

„Přirozeně, že po skončení uranové horečky řada lidí zase odešla. Stav se pomalu vrací do původní podoby,“ řekla nedávno bývalá starostka České Lípy Hana Moudrá, která se sama do města přistěhovala za prací v uranovém průmyslu.