Zatím běží zkušební provoz. Od září už škola, která sídlí na koňské farmě na Vysoké u Chrastavy začne naostro.
Nad vchodem do třídy, která je vlastně útulným pokojem s kobercem, piánem a nezvyklými učebními pomůckami, visí hned troje hodiny. S časem v Čechách, v anglickém Summerhillu a americkém Sudbury Valley. Ve velké nadnárodní firmě možná praktická věc. Ve škole přinejmenším nezvyklá.
„Svobodná škola má velkou tradici v Británii i Spojených státech, tamní školy jsou pro nás inspirací. Děti postupem doby zároveň pochopí, že existují nějaká časová pásma a že všude na světě není ve stejnou dobu stejný čas,“ vysvětluje spolutvůrce projektu svobodné školy na Liberecku Pavel Branda. Ve škole má všechny tři své děti ve věku 3, 6 a 8 let.
Děti mají ve svobodné škole nezvyklou volnost. Nemají třeba předepsáno, co se bude právě dělat. Osnovy neexistují. Jestli děti sáhnou po anglickém puzzle, číselných hrách nebo písmenkách, jimiž jsou obklopeny, už dnes, či za týden, není podstatné. Nikdo se nepodivuje ani nad tím, když dítě jen leží na zemi nebo ťuká do klaviatury piana.
„Děti vědí, že je skvělé se naučit číst. Nemusíme jim říkat, že je hodina češtiny. Vidí text a chtějí si ho přečíst. Jde o to najít ten správný moment, pomoci jim, když si o to samy řeknou,“ říká Zuzana Brandová. V tradiční škole by se nazývala učitelkou. Tady je průvodkyní.
Ve škole také zcela chybí známkování. Podle teorie, že děti nepotřebují srovnávání s ostatními. Vnější motivace hrozbami a pochvalami je podle principů svobodné školy pomíjivá či dokonce škodlivá.
Škola klade velký důraz na rozvíjení dovedností dětí, snaží se je vést k samostatnosti, zodpovědnosti a tomu, aby nebyly závislé na odměnách nebo externích známkách.
Děti mohou dospělé třeba i přehlasovat
„Děti by měly dělat věci z podstaty protože je baví a jsou smysluplné. Na začátku jsem z toho měl trochu obavu, ale funguje to. Děti přirozeně touží po poznání,“ dodává Pavel Branda.
Všechny děti průvodkyním tykají. Oslovování křestními jmény patří k základním pravidlům svobodné školy na Vysoké. Pravidla si společně všichni určili. Děti mají při vytváření pravidel stejný hlas jako dospělí, a mohou tak dokonce dospělé přehlasovat.
„Je to jeden z prvků svobody, kterému se děti ve škole učí. Díky tomu, že se děti naučí od začátku pravidla spoluvytvářet, učí se osobní zodpovědnosti a dokonce pak vyžadují jejich dodržování i od ostatních. Je to pro život další důležitá dovednost. V klasické škole jsou většinou pravidla stanovena autoritativně shora a děti se učí pouze poslušnosti,“ představuje další filosofii svobodné školy Pavel Branda.
Protože stát svobodnou školu zatím neuznává, děti jsou dál oficiálně vedeny v rámci domácího vzdělávání. To je možné po dobu prvního stupně, na druhém stupni pouze na vybraných školách, kde se domácí vzdělávání již několik let s pozitivními výsledky testuje.
Děti musí být zapsány ve škole, kterou si rodiče vyberou, a dvakrát ročně pak jezdí na přezkoušení. Musí splnit rámcový vzdělávací program.
Rodiče za měsíc zaplatí 3,5 tisíce. Škola ve Vysoké probíhá zatím tři dny v týdnu. „Pokryje to nájem i provoz, ale určitě na tom nevyděláme. Kdybychom se snažili zařadit do sítě škol, sice dostaneme dotace, ale ztratíme svobodu,“ říká Pavel Branda.
