Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Před čtvrt stoletím skončila výroba trabantů. Kultovní vůz připomíná výstava

  7:33aktualizováno  7:33
Pomsta za Sudety, pryskyřičník pádivý, rozzuřený vysavač, modrofuk. Co se týká kultovního východoněmeckého vozu Trabant, dali lidé při vymýšlení jeho přezdívek své tvořivosti průchod naplno. Pětadvacet let od ukončení jeho výroby v německém městě Zwickau si nyní připomínají v libereckém Technickém muzeu.

Technické muzeum v Liberci si připomíná výročí ukončení výroby kultovního východoněmeckého vozu. Na snímku mluvčí muzea Petr Kumpfe. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

K vidění zde jsou hned čtyři různá provedení tohoto jediného velkosériově vyráběného automobilu na světě s karoserií z plastů, jehož typický zápach výfukových plynů svého času zamořoval prakticky všechny země východního bloku.

„Muzeum každoročně své expozice přestavuje a upravuje,“ řekl tiskový mluvčí muzea Petr Kumpfe.

„Letos jsme chtěli návštěvníky překvapit malou oslavou čtvrtstoletí od ukončení výroby automobilů značky Trabant, a to auty, která jsou málo známá nebo neobvyklá. Je nutno dodat, že v době svého vzniku se jednalo o moderní malý vůz, který se mohl směle měřit se světovou produkcí.“

Prvním z nich je tmavý vůz Trabant 601, vyrobený relativně nedávno – v roce 1985. „Zajímavý je tím, že jde o jeden z mnoha vozů, které východní Němci zanechali v Praze, když se snažili prchnout na Západ,“ informoval Kumpfe.

Pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německo se totiž v létě 1989 stalo útočištěm pro tisíce východních Němců, kteří doufali, že se jim prostřednictvím ambasády podaří dostat na Západ a svá auta, kterými do Prahy přijeli, tu ponechali svému osudu.

Trabant vyrobený převážně z plechu

Druhým, v Česku neobvyklým Trabantem, je auto z poloviny sedmdesátých let označené Kübel. „Původně sloužilo u východoněmecké armády. Podobná auta dokonce hlídkovala i v pásmu smrti na hranicích mezi východním a západním Německem,“ řekl Kumpfe.

Vystavený vůz s plátěnou střechou a karoserií bez dveří byl v devadesátých letech z armády vyřazen a jeho majitel ho obdařil červeným lakem a polepy s logem známého výrobce limonád.

„Na rozdíl od svých civilních bratrů má tento Trabant většinu své karoserie vyrobenou z plechu. Auto zapůjčil sběratel z nedaleké Žitavy,“ informoval Kumpfe.

Třetím vystaveným Trabantem už je auto se čtyřtaktním motorem, Trabant 1.1, který začali ve Zwickau vyrábět teprve v roce 1990.

„Aby se do v té době dávno zastaralé karoserie mohl začít montovat moderní motor Volkswagen, musela projít řadou změn. Nakonec vzniklo poměrně nepodařené auto, které v době svého vzniku už nikdo nechtěl kupovat – trh se mezitím otevřel i zájemcům z východní Evropy a ti toužili po moderních západních vozech,“ dodal Kumpfe.

Čtyřtaktní model vyráběly necelé dva roky

Čtyřtaktní Trabant tak zůstal ve výrobě necelé dva roky a řada z nich byla exportována do Maďarska a Polska, odtud původně pochází i vůz v expozici Technického muzea.

„Jeho současný majitel z Mostu jej dovezl teprve nedávno,“ podotkl mluvčí. Čtvrtým automobilem této značky v muzeu je Trabant, který jezdil několik let po Liberci jako reklama na jistou místní diskotéku. „Je to takový náš fotomodel – návštěvníci muzea se mohou posadit dovnitř a pořídit si v něm snímek na památku.“

Příběh odvážného vozíku z Duroplastu, který se kvůli tuhým socialistickým poměrům a zbídačenému východoněneckému hospodářství nedočkal za bezmála třicet let produkce zásadnější modernizace, by vydal na absurdní román; románový je i jeho definitivní konec.

Asi pět stovek kombi Trabant 1.1 prodali polští překupníci v roce 1991 jistému tureckému obchodníkovi s automobily. Řízením osudu ale nešťastné kombíky zůstaly přes tři roky stát v tureckém přístavu napospas slanému větru a prachu.

Až potom se jich ujala nástupnická firma mateřské automobilky, nechala je dopravit zpátky do Zwickau a pustila se do jejich důkladné renovace včetně nového laku a zasklení.

„Nebylo to snadné, řada součástek už nebyla v Německu v potřebném množství k sehnání a třeba nová těsnění do oken tehdy firmě obstaral jeden moravský specialista na trabanty,“ napsal Jan Tuček v knize Trabant – historie, vývoj, technika, sport.

Tak vznikla takzvaná Last Edition, poslední série 444 bílých kombi Trabant 1.1 Universal, jež se začala prodávat v říjnu 1995 za cenu 19 444 marek. To bylo hodně peněz, i když byl motor opatřen neřízeným katalyzátorem a součástí standardní výbavy byl nejen radiopřijímač s kazetovým přehrávačem, ale i kožená klíčenka a desky na doklady, obojí se zlatým logem s nápisem Einer von 444 neboli Jeden ze 444.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.