Chata Neue Reichenberger Hütte v Tauernských Alpách.

Chata Neue Reichenberger Hütte v Tauernských Alpách. | foto: Jan Pikous

V Alpách jako v Liberci. Na Reichenberger Hütte lidé zapomněli

  • 7
Šest set kilometrů od Liberce se v horském tichu Tauernských Alp vypíná ve výšce 2586 metrů Neue Reichenberger Hütte. Název Nová liberecká chata není náhodný a spojitost s Libercem je zjevná. Stěny zdobí obrázky radnice, libereckého městského znaku, Ještědu, redernského zámku nebo Valdštejnských domků.

O dalšího půlkilometru výš dřevěnou stavbu zase tiše střeží hora Liberecká špice.
Povědomí o tomto dědictví libereckých meziválečných horolezců, kteří chatu za těžko představitelné dřiny během dvou let postavili a roku 1926 uvedli do provozu, je u dnešních Liberečanů jen velmi malé. Změnit to chtějí členové spolku Archa 13 a liberecký fotograf a horolezec Jan Pikous.

„Příští rok chata oslaví devadesát let od otevření. Je to příležitost přiblížit osudy vysídlených Němců, kteří měli na Liberecku kořeny. Tato historie se pomalu zapomíná. Když jsme před lety chatu navštívili, lidé byli nadšení, že šest set kilometrů odsud leží malý Liberec. Vidět vevnitř všechny ty fotky libereckých reálií je opravdu velmi zvláštní,“ zmínil fotograf Jan Pikous.

Sdružení Archa 13, jehož členové mapují zapomínané dějiny Liberce, chystají na výročí otevření v galerii U Rytíře výstavu. Přiblíží činnost Alpského spolku založeného v roce 1893 v Liberci, budování Liberecké chaty v Alpách i současnou podobu stavby a její fungování.

Chtějí jít ale ještě dál. Rádi by navázali kontakt s původními obyvateli Liberce a jejich potomky, kteří dosud v Rakousku žijí. Řada jich jsou stále ještě členy liberecké sekce Rakouského alpského spolku (Österreichischen Alpenverein, Sektion Reichenberg).

Téma odsunu obyvatel stále rezonuje

Ostych byl zatím na obou stranách hranice. Členové Archy 13 by si také přáli, aby mnohem víc obyvatel Liberce v Alpách objevilo nádherné okolí Liberecké chaty a magii místa.

„Chápeme, že pro starší generaci je třeba otázka odsunu citlivé téma a vnímají spíš staré křivdy. Faktem ale je, že dnešní mladí lidé si už třeba ani neuvědomují, že Liberec byl dříve německé město nebo co to byl poválečný odsun a proč k němu došlo. Když se třeba o této liberecké alpské historii nebude mluvit, zapomene se,“ říká Petr Pimek ze sdružení Archa 13.

Obava z toho, že by se potomci vysídlených lidí chtěli vrátit do Liberce a třeba znovu získat nemovitosti, co dříve vlastnili jejich rodiče a prarodiče, je dnes podle Pimka lichá. „Osobně znám spíš příklady vzniku přátelství mezi potomky odsunutých a lidí, co dnes žijí v jejich domech,“ tvrdí Pimek.

Spolek přátel Ostašova, kde dříve Pimek působil, například před časem navázal kontakt s původními německými obyvateli Ostašova a jejich rodinami. Dnes rodiny Karla Wachtla a Kurta Demuta žijí v Dechově u Hamburku. Dodnes si listují knihami s libereckými reáliemi a fotografiemi.

Chatu otevřeli v roce 1926

„Je pravda, že odsunutí lidé to téma Liberce nikdy neotvírali, jejich potomci jsou o to zvědavější, kde jsou jejich kořeny. Dnes jezdí do domů v Ostašově, spí u jejich nynějších obyvatel a jsou přátelé,“ uvedl Pimek.

Ale zpět k Liberecké chatě. U zrodu chaty stáli liberečtí turisté a horolezci Rudolf Kauschka a Rudolf Tham. ke stavbě vybrali místo u plesa Bodensee. V roce 1924 se jim podařilo nashromáždit od libereckých továrníků dostatek peněz a počátkem léta začali se stavbou.

Stavět mohli jen čtyři měsíce v roce, po zbytek roku okolí pokrývají závěje sněhu. Chatu slavnostně otevřeli 26. června 1926 za velké účasti libereckých horolezců. V 80. letech minulého století přibyla k chatě přístavba.