Předpověď počasí na víkend je drsná. Meteorologové hovoří o silných mrazech a velmi slabých srážkách.
"Sjezdovky a běžecké stopy ztvrdnou. Potřebovali bychom, aby napadlo deset až dvacet centimetrů nového sněhu," prohlásil náčelník horské služby v Jizerských horách René Mašín.
Na zledovatělých svazích hrozí především vážné úrazy hlavy a páteře, zranění ramen a kolen a také zlomeniny nohou a rukou. "Když funguje celý areál na Ještědu, máme nejvíc práce tam," upozornil Mašín. "Zasahujeme tam u sedmi až osmi úrazů denně."
Tratě severním úbočí Ještědu jsou na mnoha úsecích prudké a nezkušení lyžaři si s nimi leckdy neporadí. Bezpečnější lyžování nabízejí na jih odvrácené Pláně. Klesají z Ještědu mnohem pozvolněji než sjezdovky F 10 nebo Pod Lany.
Horská služba sice využívá při svých akcích sněžné skútry, čtyřkolky i terénní auta, rychlá pomoc vážně zraněným turistům by se však neobešla bez vrtulníku záchranné služby.
"Přistávací plochy se nacházejí nejen v Bedřichově a v dalších velkých lyžařských střediscích, ale i na hřebenech Jizerských hor - na Smědavě a v osadě Jizerka," upřesnil krajský ředitel záchranné služby Stanislav Mackovík.
Transport zraněných vrtulníkem je v horách ideální
"Transport vzduchem je nejrychlejší a nejšetrnější. Lidé se zlomeninami trpí v sanitce víc než ve vrtulníku. Otřesy z jízdy po silnici jim způsobují bolest. Proto z Liberce létáme i do Bedřichova, i když do nemocnice v Liberci nebo v Jablonci se sanitka dostane za deset minut."
Leteckou záchranu upřednostňují podle Mašína i alpské země. Vrtulník dokáže lyžaře dostat z nejtěžšího terénu, kam se po zemi Horská služba neprobije.
"V takových případech se naši specialisté spustí pro zraněné lidi v podvěsu," konstatoval Mackovík. "V letošní zimní sezóně jsme nasadili novinku - obrovskou síťovku, kam člověka zabalíme a odletíme s ním. Složíme ji do malého balíčku, narozdíl od klasického postroje."
Během minulé zimy přivolala Horská služby v Jizerských horách vrtulník k ohroženým lidem třicetkrát. Nejvíce společných zásahů - ať už vzdušných nebo pozemních - si záchranka a Horská služba připsaly v únoru. To jich bylo 132.
Přistávání do sněhu není zcela bez rizika
Vrtulník však nesmí v zimě vyrážet do každého počasí. "Při startu musí být dohlednost alespoň kilometr a půl, ve vzduchu nejméně osm set metrů," prohlásil Mackovík.
"Největší problémy nám dělá mrznoucí déšť, jaký jsme zažili před Štědrým dnem. Nedá se v něm létat a vrtulník musíme schovávat do hangáru. Jinak by ho pokryl několik centimetrů tlustý ledový pancíř, místo dvou a půl tuny by vážil dvakrát tolik, a zřítil by se," dodal.
Vrtulník si dokáže sednout do hlubokého sněhu. Pilot s ním však musí k zemi velmi dynamicky. V opačném případě by totiž kolem něj zvířený sníh vytvořil bílou tmu.
"Přistávání do sněhu není bez rizika. Pilot neví, co se v něm ukrývá," podotkl Mackovík. "Jednou se ve vzdušném víru postavila železná trubka a vrtulník se o ni opřel lyžinou. Stačilo jen pár centimetrů a prorazila by palivovou nádrž," doplnil.
