Odvážlivci se procházeli po laně ve dvaceti metrech. Někteří bosí

  • 2
V Liberci v areálu vysokoškolských kolejí se v úterý konala adrenalinová akce. Ve více než dvacetimetrové výšce tu po laně chodili vyznavači takzvaného slacklinu.

Déšť střídají kroupy, sem tam sníh. Ne příliš idylické počasí pro to, aby se někdo procházel bosý venku. A už vůbec ne na laně napnutém ve více než dvaceti metrech v prázdnotě mezi dvěma budovami.

Přesto se v úterý na vysokoškolských kolejích Technické univerzity v Liberci našla skupina odvážlivců a otužilců, aby přítomným předvedla ukázku jedné z disciplín adrenalinového sportu s názvem slackline.

Šlo o takzvaný highline, což je královská disciplína v chůzi na laně. To je nataženo vysoko mezi skalními věžemi, v korunách stromů nebo mezi mrakodrapy. V areálu harcovských kolejí lano visí mezi budovami A a B. Dlouhé je kolem čtyřiceti metrů.

Jedním z mužů, který se úspěšně a bez pádu vrátil z procházky vysoko nad zemí, je Alexandr Kasal. Při pohledu na jeho nohy bez obuvi šlapající v teplotě jen několik málo stupňů nad nulou možná projede tělem diváků mrazivý záchvěv.

„Počasí opravdu není ideální. Ale kupodivu je mi větší zima na ruce než na nohy,“ směje se provazochodec. Většina z nich chodí bosa, jelikož v bosých nohách máte větší cit než v botách. „Lano je úzké asi dva a půl centimetru. Víc cítíte, kam kladete nohu. Je pravda, že v mrazu cit trochu ztrácíte,“ prozrazuje Kasal.

Je rozdíl, jestli chodíte v lese, nebo ve městě

V highlinu podle něj neexistují závody, jde spíše o adrenalinovou zábavu. Chodci si ovšem počítají, jak daleko na laně dolezou. Kasalův osobní rekord je sedmdesát metrů. Dosáhl ho v italských Dolomitech.

„Je ale rozdíl, když jde někdo v padesátimetrové výšce někde mezi budovami, kde nemá žádný prostor kolem, a když jde naopak například v lese mezi stromy. Tam se totiž cítíte lépe, lépe se orientujete. Když to přeženu, je to trochu jako když jde člověk v parku,“ vysvětluje chodec na laně.

Chodci jsou na laně jištěni, mají sedák připevněný lanem na ocelový kruh. Lano, po kterém se chodí, pak jistí ještě jedno lano.

Na Harcově kromě ukázky chůze po laně odvážlivci předváděli také souboje. Naproti sobě se postavili dva chodci a na pokyn museli toho druhého shodit. „K sobě se ani nedostanou. Stačí jen cuknout lanem na konci a lano pošle vlnu na druhou stranu a vy to musíte vybalancovat,“ uzavírá Kasal.