Dong Tong Quang pochází z Vietnamu. Do Liberce přijel před třemi měsíci. Učí se mluvit i psát česky. Z jazyka potřebuje udělat zkoušku, která mu otevře dveře ke studiu na Technické univerzitě.
„Čeština je moc těžká, horší je gramatika, mluvit je lehčí a psaní to je problém,“ říká lámanou češtinou. Rád by se dostal na strojní fakultu, a až dostuduje, vrátí se zpátky domů. Stýská se mu.
Podobně na tom je i Yazan Hrfoshe ze Sýrie. Pochází z Damašku, kde žije jeho rodina. Kromě toho, že mu schází, má o ni i strach. Před válkou utíkají z jeho země tisíce lidí, pokaždé, když zaslechne zprávy o dalších konfliktech, volá domů a kontroluje, zda jsou všichni v pořádku.
„Jsem tu čtyři měsíce, možná budu studovat informatiku. Mám rád češtinu, trochu těžká je gramatika a psaní,“ popisuje. V Liberci je spokojený, považuje jej za hezké město, kde jsou hory a v zimě sníh.
„Mám tu rád všechno, ale lyžovat neumím,“ dodává. V Čechách žije i jeho strýc, jako lékař pracuje v Mostě. Ten také svému synovci doporučil, aby se na kurz přihlásil. Chtěl jej vyvézt z válkou zmítané země.
Kurz cizince připraví na studium na vysokých školách
V učebně sedí ještě Panagiotis Litsos z Řecka. Touží po studiu na Lesnické fakultě. Až získá vysokoškolský titul, ještě se rozhodne, zda se vrátí domů nebo zůstane. Výhodu má v tom, že tu žije i jeho babička.
„Českou republiku mám rád, ale po domově se mi stýská. Mám tam kamarády a rodinu, ale tady je mi taky dobře. A chutná mi i tradiční české jídlo,“ svěřuje se.
Všichni tři patří do skupiny studentů, kteří se učí v Liberci, na pobočce Ústavu jazykové a odborné přípravy (ÚJOP), který spadá pod Karlovu univerzitu. Tady nabízejí češtinu jako cizí jazyk pro zahraniční středoškoláky. Během roku je v kurzu připraví pro studium na vysokých školách.
„Centrálu máme v Praze a pak několik poboček po republice. Třeba v Mariánských Lázních, kde připravujeme hlavně budoucí lékaře. Největší středisko je v Poděbradech, v tamních zámku studuje 400 cizinců a k nim nyní přibyli i uprchlíci z Libanonu. V Liberci jsme zaměření na technické obory, spolupracujeme i s místní univerzitou. Ta nám teď třeba do kurzu poslala patnáct Indů a naši studenti nově začali chodit ve druhém semestru i na nějaké přednášky, aby se více sžili s prostředím,“ popsala Dana Nevrklová, ředitelka střediska ÚJOP v Liberci.
Nejvíce zahraničních studentů je z Ruska
Cizinci, kteří se rozhodnou, že pojedou do Čech studovat vysokou školu, potřebují nejdříve složit zkoušku z češtiny v úrovni B2. Pak mají studium na univerzitě zadarmo. V Liberci na to mají rok, aby osvědčení zvládli získat. Ubytovaní jsou na kolejích a za kurz zaplatí zhruba čtyři a půl tisíce euro.
„V ceně mají lektora a veškeré učební materiály, také půlroční ubytování na koleji. Pojištění si platí sami. Ze všech našich středisek jsme ale nejlevnější,“ dodává vedoucí.
Studenti k nim přijíždějí z celého světa. Nejvíce z Ruska, i když vlivem poklesu kurzu rublu i strachu z uprchlíků jich ubývá. Zato se zvyšuje podíl studentů z Ukrajiny a stále větší zájem mají o češtinu i cizinci z arabských zemí, Asiaté i Afričané.
„Momentálně máme v kurzu dvanáct studentů, na příští rok už jich je ale přihlášených třicet. Díky tomu, že se zaměřujeme spíše na techniku, tak převládají muži, ale máme tu i čtyři dívky,“ zmínila Dana Nevrklová.
Jednou z cizinek je i Anna Kliavina z Ruska, z Moskvy. V Liberci je půl roku. „Nejtěžší je pro mě gramatika a pády, mluvení je v pohodě. Chci studovat nějaký technický obor na zdejší univerzitě,“ podotkla nesměle.
Čeština není lehký jazyk, říká Tunisan
Její spolužák Yakoub Tovati z Tuniska byl sdílnější. I on už je v krajském městě asi šest měsíců. „Čeština není moc lehký jazyk, i když arabština je také těžká. Gramatika mi takový problém nedělá, pokud se to tedy netýká y a i,“ přiznává.
Ještě prý neví přesně, co bude studovat, možná informatiku, buď na liberecké univerzitě nebo v Praze. Pak se rozhodne, zda v Čechách zůstane, nebo se vrátí domů.
„Jsem tu zatím krátkou chvíli a hodně se mi stýská po Tunisku, po rodině, po kamarádech, a také po jídlu. Tady mi moc nechutná,“ prohlásil. Důvod, proč se rozhodl studovat v Čechách, netkví prý v nedostatku univerzit v jeho rodné zemi. Jde o zkušenosti. A navíc tu má i tetu.
„Měl jsem možná výhodu, že jsem něco málo česky uměl, sice víc slovensky, ale čeština pro mě nebyla úplně neznámý jazyk jako pro ostatní,“ dodává.
Nejtěžší to mají studenti z Asie
Kurz je velmi intenzivní, studenti týdně absolvují 35 hodin. Největší problém ale mají s výukou Asiati. Pro studenty ze slovanských národů je to jednodušší.
„Třeba studenti z Ruska jsou dobře vybaveni slovní zásobou, mají rychlejší náběh a dostanou se rychleji na požadovanou úroveň. Ale zase mají třeba větší blok v konverzaci, Arabové jsou více otevření, ukecanější. A je taky pravda, že slovanští studenti si myslí, že když rozumí, tak už češtinu umí, přitom v ní dělají spoustu chyb, takže se musejí více motivovat,“ vysvětluje učitelka Jana Závacká.
Ne všichni pak jsou u závěrečné zkoušky úspěšní. „Teď chceme prosadit, aby studenti z Asie měli ten kurz delší, je pro ně mnohem těžší se češtinu naučit a většinou tak na tu zkoušku B2 nedosáhnou. Pak si musejí vybírat mezi školami, které ji nepožadují, ale těch už mnoho není,“ přiblížila Dana Nevrklová.
Kromě učení čeká na studenty i zábava. Učitelé je berou na výlety, chodí do divadla, nebo hrát volejbal. A občas se sejdou i u vaření, kdy si navzájem představují své krajové speciality.
„Školu a život tady jim platí nejčastěji rodiče, většinou jde o děti z bohatých rodin. Ale je pravda, že někteří studenti si najdou i brigádu a snaží se pracovat a něco si přivydělat,“ dodává vedoucí. Jak jejich děti prospívají, to se mohu rodiče dozvědět z elektronické žákovské knížky, k níž mají přístup přes internet.
Kromě kurzů češtiny pro středoškolské studenty probíhají v liberecké pobočce UJOP i zkoušky pro cizince, kteří chtějí získat české občanství či trvalý pobyt.
„Ty kurzy jsou plně obsazené, u občanství až do konce roku a od letoška děláme nově právě i trvalý pobyt a tam máme také plno,“ zmínila Dana Nevrklová. Ta nabídla služby i magistrátu v souvislosti s příjezdem skupiny uprchlíků do Liberce.
„Bylo mi ale řečeno, že to má na starosti nějaká neziskovka, ale pokud by měli zájem, samozřejmě jim můžeme vypomoci,“ uzavírá.
