"Moc mě těší, jaký hrdina v našem městě žije," řekla primátorka Martina Rosenbergová. Olahovu hruď zdobí Československá medaile za chrabrost nebo sovětské vyznamenání Za vítězství nad Německem. Olaha ocenila rovněž Kanada, kam uprchl před komunistickým režimem v roce 1949.
Olah prožil nejnapínavější bitvu s nepřítelem v boji u Dukelského průsmyku na východním Slovensku. "Řidič vozidla, které táhlo na frontu dělo ráže 153 milimetrů, zabloudil na cestách pokrytých sněhem a blátem," vzpomíná Olah. Jako podporučík velel čtyřem dělům, tři ale byla úplně jinde.
"Viděl jsem německé tanky, jak se ženou v bojové sestavě na naši pěchotu," popisuje Olah. "Náš střelec vypálil, ale minul. Skočil jsem za dělo, díval jsem se na tanky průzorem v hlavni a křičel jsem, ať mi nosí náboje. Vystřelil jsem na první tank. Po zásahu vyletěl do vzduchu. Pak jsem zničil ještě jeden a ostatní tanky se daly na útěk."
"Stříleli jsme na Němce dva dny," vzpomíná Olah
Šlo již o druhou Olahovou úspěšnou bojovou akci. Při první zlomila baterie těžkých děl odpor nacistů, zakopaných v horách. "Stříleli jsme na ně dva dny a kdo z Němců neutekl, toho střepiny z dělostřeleckých granátů pozabíjely," připomíná Olah krutou dobu, v níž žil.
Dělostřelecký důstojník začínal u Prvního československého armádního sboru jako pěšák. "Rusové pro nás ze začátku ani neměli uniformy," prozrazuje válečný veterán.
"Do první bitvy jsme šli v civilním oblečení. První den vedle mě padl kamarád, přežil jsem jenom díky tomu, že jsem si za něj lehnul. Když jsme na Němce útočili třetí den, prostřelili mi nohu a skončil jsem v polním lazaretu." Z nemocnice zamířil Olah do důstojnické školy pro dělostřelce.
Konec války ho potkal na střední Moravě. Po přesunu do Olomouce uslyšel mezi zajatými německými vojáky ukrajinštinu. Šel za štábním kapitánem a vyprosil pro Ukrajince milost.
Do Kanady uprchl poté, co komunisté popravili generála Píku. Olah ho osobně znal a bál se, že přichází řada na něj. Ve stejném městě v Kanadě jako Olah žil neuvěřitelnou náhodou také jeden z 26 Ukrajinců, které československý podporučík zachránil v Olomouci. "Dozvěděl se o mně, ale nechtěl se se s mnou setkat," konstatuje Olah. "Prý by mu puklo dojetím srdce."
