Dnes devadesátiletý Vasil Olah za druhé světové války dělem ráže 153 milimetrů

Dnes devadesátiletý Vasil Olah za druhé světové války dělem ráže 153 milimetrů zničil dva německé tanky. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

V Liberci žije válečný hrdina. Jako dělostřelec rozmetal nacistické tanky

  • 18
Při boji zblízka vyřídil dvacetiletý Vasil Olah dva útočící německé tanky. Zlikvidoval je na Dukle dělem ráže 153 milimetrů, když se psal poslední rok druhé světové války. Olah se narodil 5. února 1924 na Podkarpatské Rusi, ale své devadesátiny oslavil ve středu na liberecké radnici.

"Moc mě těší, jaký hrdina v našem městě žije," řekla primátorka Martina Rosenbergová. Olahovu hruď zdobí Československá medaile za chrabrost nebo sovětské vyznamenání Za vítězství nad Německem. Olaha ocenila rovněž Kanada, kam uprchl před komunistickým režimem v roce 1949.

Olah prožil nejnapínavější bitvu s nepřítelem v boji u Dukelského průsmyku na východním Slovensku. "Řidič vozidla, které táhlo na frontu dělo ráže 153 milimetrů, zabloudil na cestách pokrytých sněhem a blátem," vzpomíná Olah. Jako podporučík velel čtyřem dělům, tři ale byla úplně jinde.

"Viděl jsem německé tanky, jak se ženou v bojové sestavě na naši pěchotu," popisuje Olah. "Náš střelec vypálil, ale minul. Skočil jsem za dělo, díval jsem se na tanky průzorem v hlavni a křičel jsem, ať mi nosí náboje. Vystřelil jsem na první tank. Po zásahu vyletěl do vzduchu. Pak jsem zničil ještě jeden a ostatní tanky se daly na útěk."

"Stříleli jsme na Němce dva dny," vzpomíná Olah

Šlo již o druhou Olahovou úspěšnou bojovou akci. Při první zlomila baterie těžkých děl odpor nacistů, zakopaných v horách. "Stříleli jsme na ně dva dny a kdo z Němců neutekl, toho střepiny z dělostřeleckých granátů pozabíjely," připomíná Olah krutou dobu, v níž žil.

Dělostřelecký důstojník začínal u Prvního československého armádního sboru jako pěšák. "Rusové pro nás ze začátku ani neměli uniformy," prozrazuje válečný veterán.

"Do první bitvy jsme šli v civilním oblečení. První den vedle mě padl kamarád, přežil jsem jenom díky tomu, že jsem si za něj lehnul. Když jsme na Němce útočili třetí den, prostřelili mi nohu a skončil jsem v polním lazaretu." Z nemocnice zamířil Olah do důstojnické školy pro dělostřelce.

Konec války ho potkal na střední Moravě. Po přesunu do Olomouce uslyšel mezi zajatými německými vojáky ukrajinštinu. Šel za štábním kapitánem a vyprosil pro Ukrajince milost.

Do Kanady uprchl poté, co komunisté popravili generála Píku. Olah ho osobně znal a bál se, že přichází řada na něj. Ve stejném městě v Kanadě jako Olah žil neuvěřitelnou náhodou také jeden z 26 Ukrajinců, které československý podporučík zachránil v Olomouci. "Dozvěděl se o mně, ale nechtěl se se s mnou setkat," konstatuje Olah. "Prý by mu puklo dojetím srdce."