Dostat se na nejproslulejší vánoční trh Štrýclmarkt znamená sledovat davy lidí. | foto: Sylvio Dittrich

Češi okupují Sasko. Štolu a svařák tam stihnete ještě na Štědrý den

  • 18
První, co člověka napadne při příjezdu do Drážďan, je, že Česká národní banka musela změnit kurz koruny vůči euru. Na vánočních trzích tu Češi nakupují jako diví. To, co by v Česku považovali za předražené, zde rvou prodavačům z rukou. Jako by se snad euro neprodávalo za 28 korun.

České vánoční trhy přitom často zejí prázdnotou. Co je důvodem, že Češi váží mnohdy stovky kilometrů po silnicích či vlakem, aby utratili své úspory za svařák, vánoční svíčky a jmelí?

Na to jsme hledali odpověď přímo na drážďanském Štrýclmarktu, nejstarším a nejslavnějším německém trhu.

„Nechte auto někde dál od centra a na trhy jeďte městskou hromadnou dopravou. Jedna jízda vyjde na 2,20 eura. A nebo raději přijeďte vlakem, můžete si aspoň dát svařák,“ radí mi příjemnou češtinou Susanne Gertoberens, Němka starající se o propagaci drážďanských trhů v rámci Agentury pro mezinárodní komunikaci. Později hořce lituji, že jsem ji neposlechl.

Cesta po německé dálnici sice neuvěřitelně odsýpá, s každým kilometrem blíž Drážďanům ovšem provoz houstne, až se ve městě zastaví zcela.

Nadávám si, že jsem raději nevzal zavděk přímým vlakem Liberec - Drážďany, kde rodinná zpáteční jízdenka stojí 325 korun. Auta popojíždějí krokem a s každým obsazeným parkovištěm klesá moje vánoční nálada.

Nakonec rezignuji a kroužím po parkovišti na Prager Straße asi půl hodiny, než se o jedno volné místo div nepoperu s podobně zoufalým řidičem opelu.

Parkovací automat následně spolkne šest eur. Má peněženka zakrvácí. Zdaleka ne dnes naposledy. Dostat se na nejproslulejší vánoční trh Štrýclmarkt znamená sledovat davy lidí.

Anebo jít prostě za nosem, svařák voní už z dálky. Chtějí za něj u většiny stánků 3 eura, což může u našince vyvolat menší záchvat dávení. Šok ale není na místě!

Německý svařák nemá nic společného s českým patokem, co vám zkroutí ústa. „Glývajn“ (Glühwein), jak se svařené víno řekne německy, vám nalijí do stylových keramických hrníčků, za které zaplatíte zálohu 2,5 eura. Můžete si je třeba nechat na památku. Mě zajímá spíš jejich obsah.

Svařák: víno s badyánem, anýzem i koriandrem

Ten tvoří nejen kvalitní jednodruhové víno, ale také pomerančová šťáva a směs koření kardamomu, badyánu, skořice, hřebíčku, nového koření, anýzu a koriandru.

Dohromady to lahodí jazyku natolik, že málokdo zůstane u jednoho hrnku. Nejlepší svařák dostanete u stánku vinařství zámku Wackerbarth a vinařství Hoflössnitz. Mají tu i světlý.

Němci jsou přeborníci ve vymýšlení různých horkých vánočních nápojů. Ať už je to Heisse Hugo, což je směs šumivého vína a bezového sirupu s mátou, nebo eierpunsch, obdoba českého vaječňáku, v německém provedení s bílým sladkým vínem.

Letos na trzích frčí svařené belgické pivo, které se již při výrobě vaří s třešněmi. Nápoj nazvaný jak jinak než Glühbier najdete přímo u vánočního stromu u stánku Glüh-Hütte. I on se podává ve sklenicích, za něž se platí vratná záloha, tzv. pfand.

Půlmetrový bratwurst

Nelze navštívit drážďanské trhy a neochutnat legendární bratwurst, světlou kořeněnou klobásu v bagetce. Po jeho konzumaci jsem se zařekl, že české klobáse už další šanci nedám. Bratwurst jí na trzích úplně každý a pro opravdu hladové ho nabízejí i v délce půl metru.

Utišit kručící žaludek lze i jinak. Za pět eur tu mají kus hovězího. Vůl se točí na rožni celý v kuse. Ti Němci fakt nejsou troškaři.

Na své si tu přijdou i opravdoví gurmáni. Svůj stánek na Štrýclmarktu otevřel Stefan Hermann, jehož restaurace Bean&beluga v městské čtvrti Wießer Hirsch se pyšní michelinskou hvězdou. Polévku, domácí párečky nebo svařák ale nemá o nic dražší než jiní trhovci. Taky je u něj plno a fronta zde patří k nejdelším.

Tady už se musí našinec trochu zastydět, když si představí, že české vánoční trhy většinou nabízejí nudnou kombinaci trdelníku, klobásy a vepřové kýty.

„Dost přísně se hlídá, jaké zboží se na vánočních trzích prodává,“ vysvětluje mi Susanne Gertoberens.

„Už v lednu musí trhovci podat přihlášku, vysvětlit, co chtějí prodávat a doprovodit to fotografiemi svého zboží. Takže se nemůže stát, že by tu někdo nabízel třeba vietnamské nudle,“ zdůrazňuje.

Kdyby to přesto někdo zkusil, příští rok už si na trzích neškrtne. I to nutí trhovce, aby dodržovali dohodnutá pravidla.

Štrýclmarkt nabízí 230 stánků

Stánků se letos na Štrýclmarktu sešlo 230. Ti na okraji platí nižší nájemné, uprostřed trhů nebo u vánočního stromku prodejní místo stojí třeba dvakrát tolik. Ten, kdo se na Štrýclmarkt nedostane, může zkusit štěstí na některém z dalších jedenácti trhů, které letos Drážďany nabízejí.

Například sousední Neumarkt je plný trhovců s trochu odlišným zbožím, našel jsem zde třeba báječné chlebové placky se slaninou a sýrem.

Je nezbytné se zmínit o štole. Tu svoji si Drážďanští střeží jako oko v hlavě a ustanovili dokonce ochranný svaz, který dohlíží, aby jejich recept nikdo nekopíroval a aby všech 130 pekařů, kteří mají právo drážďanskou štolu péct, ji dělalo pode pravidel.

Pečivo v sobě musí mít přesně 60 % rozinek a těsto se nesmí v receptuře odchýlit od ustáleného zvyku, který pekaři dodržují už od dob nejznámějšího saského panovníka Augusta Silného.

Správně upečená štola podle tradice vydrží do Velikonoc a nezkazí se. „Rozinky pouštějí do těsta vlhkost, takže štola nevyschne,“ ozřejmuje mi Susanne Gertoberens.

Ne každý však miluje kandovanou citronovou a pomerančovou kůru, proto raději volím štolu mandlovou a makovou, které jsou stejně lahodné. Kilové balení vyjde na 16 eur, což je o tři eura víc než loni. Ale je to jednou za rok, utěšuji se, když své peněžence opět pouštím žilou.

Před odjezdem domů ještě zbývá ta obvykle méně příjemná část dne, návštěva toalet. Zatímco například liberecké vánoční trhy žádné záchody ani nuzné Toi Toi nemají, na Štrýclmarktu se nacházejí nejméně čtvery záchody. Za půl eura tu můžete v klidu a čistotě ulevit svým potřebám.

Cestu autem zpět do Liberce věnuji bilancování. Odpověď na otázku, co vlastně všichni na těch Drážďanech mají, jsem měl celou dobu přímo před nosem.

Všechno je tam jiné než na českých vánočních trzích. Přiznejme si to na rovinu - dražší, ale kvalitnější a opravdovější. Neslyšíte tam z repráků hrát koledy v podání Maxim Turbulenc, neútočí na vás kýč v podobě Santa Clausů a nikdo tam nenabízí staročeský gyros, tak jako na libereckých trzích.

Němci jsou členy EU jako my a globalizace je dohání stejně rychlým krokem. Alespoň na Vánoce ji ale ve vzájemné shodě nechávají stát zavřenou za zdmi nákupních center. Kéž bychom to uměli i my.