Zákoutími Jizerských hor svištěl navíc tento lyžař z Hrabětic letos jen se starými "práskačkami", aby nezničil skluznici, podobně jako mnoho ostatních lyžařů. "Slušné lyže jsem nevytáhl za celou zimu," kroutí hlavou.
Podle průběhu letošní zimy by se mohlo zdát, že se blíží soumrak běžeckého lyžování v Jizerských horách. Nebo to byl jen vrtoch přírody, který se už nebude opakovat?
Já spíš doufám, že to byl jen výkyv, který nebude běžný a další zimy zase budou normální.
Přesto, pokládáte tuto zimu za nejhorší, co pamatujete?
Jednoznačně. Už podle toho, co se mi podařilo najezdit v Jizerkách na běžkách za kilometry. Je to polovina toho, co najezdím jiné zimy. Letos jsem měl v nohách jen něco přes 900 kilometrů. Započítány jsou v tom i čtyři dny v Rakousku, kde bylo sněhu hodně. Jiné zimy najezdím tak kolem dvou tisíc kilometrů. Vidím to i podle toho, že jsem chodil daleko za sněhem. Z těchto pohledů opravdu nejhorší je.
To jste musel vidět frustraci běžkařů, ne?
Určitě to mrzelo všechny, co lyžujeme. Naštvaní byli hlavně na podmínky. Lyžování pak už bylo beze stop, nebo v mizerných stopách.
Kdy jste vlastně naposledy běžkoval v Jizerských horách?
Poslední sobotu v únoru. Týden před tím, než jsem odjel jako podpora kamarádů na Vasův běh. Běžky jsem vynesl od hráze josefodolské přehrady nahoru k chatě Věčného mlčení. Tam to ještě na starých lyžích jakžtakž šlo a ještě jsem zdaleka nebyl poslední. Teď mě napadá, že jsem vlastně slušné lyže nevytáhl za celou zimu. Jsou ve sklepě, tak jak jsem je loni zazimoval.
Do kdy jste běžkoval loni?
Musel bych se podívat do svých záznamů, ale myslím, že to bylo až někdy v půli dubna.
Na slavný Vasův běh jste jel do Švédska i proto, že jste si neužil pořádnou atmosféru Jizerské 50?
To zase ne, Vasák se dohaduje daleko před Jizerskou 50. Fungoval jsem tam vpodstatě jako řidič. Závodníci tam potřebují někoho, kdo je odveze na start, dojede autem do cíle toho devadesátikilometrového běhu, tam na unavené závodníky počká a odveze je zase do hotelu.
Takže jste si atmosféru moc neužil?
To zase ne, čas podívat se na závod jsem ale měl. Už dlouho mě zajímal pohled na Vasák z druhé strany. Nikdy jsem neviděl start naživo. Teď jsem si tam konečně postál, než se celý ten dav pohnul a začal mizet do dáli. Je to úchvatný pohled. Pak jsem se taky snažil v místech, kde se to dalo, zastavit u trati a povzbuzovat špičku. Hulákal jsem na kamaráda Standu Řezáče a snažil jsem se ho povzbudit.
Už jste tam někdy byl, nebo to pro vás byla první zkušenost?
Byl jsem tam už počtvrté. Při mé smůle jsem tam byl poprvé v roce 1990 ještě se Sportturistem. A to se Vasův běh podruhé v jeho historii nejel pro nedostatek sněhu. Pak jsem závod jel v letech 1994 a 2004. Z toho plyne, že se tam dostanu jednou za deset let.
Vasův běh i Jizerská 50 jsou součástí série Worldloppet. V čem jsou rozdíly?
Rozdíl je jasný. Ve Švédsku startovalo 15 800 lidí, čili o deset tisíc víc, než tady na Jizerské 50. Ale trať je tam na to za ty roky uzpůsobená. Je to široký průsek, kde jsou trvale čtyři stopy. Než přijeli první závodníci, byly tam čtyři perfektní hluboké stopy. Jenže, první dvě zničil skútr s kamerou, který zabíral vedoucího závodníka, zbytek zničil skútr, který zabíral hlavní pole. Takže společná je komercionalizace toho sportu. Když po ní projedou lyžaři, už se nikdy neobnoví do původní kvality. Kluci říkali, že osmdesát procent trati bylo beze stop. Čili něco, jako Jizerská 50 předloni. V tom je bohužel ta podobnost.
Jste také kritik komercionalizace jizerskohorského závodu. Letos ale paradoxně fakt, že se kvůli nedostatku sněhu nejel, připomněl kořeny závodu. Souhlasíte?
Určitě. Já navíc pravidelně bombarduju pořadatele a říkám, co mi tam vadí. Jako třeba to, že se jeden čas úplně zapomnělo na to, že jde o Memoriál expedice Peru. Teď se to sice připomínalo, ale na číslech to zase nebylo. To, že to je memoriál, by tam určitě být mělo.
Pokud se nemýlím, organizátoři změnili i původní logo.
Vynutila si to doba. Důvodem je i to, že se neustále mění hlavní sponzor a musí se tam objevit. Původní logo je majetkem Ski klubu a ten se znak vždy snaží někam vtěsnat, i když tam bývá uťáplé a malinké a myslím, že by se pro ně našlo lepší místo. Musíme ale říci, že bez sponzorů a té komerce se závod už uspořádat nedá.
Na druhou stranu, závod a celý region se tím dostane do světa, na televizní kanály.
Je to pravda. Z tohoto pohledu mi vadí, že kraj letos přispěl na akci jen zhruba tři sta tisíc. To je docela výsměch. Bohatě se jim to vrátí na daních. Pro region to údajně znamená tržby kolem čtyřiceti milionů.
Byl jste u samého zrodu slavného závodu. Jaký jste měl vztah k horolezcům, kteří závod založili?
Byli jsme vodáci Lokomotivy Liberec, horolezci byli taky z Lokotky. Oni měli chatu na Bedřichově, my jako vodáci Ahojku na Hraběticích. Takže jsme se každý víkend někde potkávali. V té době se jezdilo nahoru ještě autobusem. V té době se jezdil závod po hřebenech Krkonoš. Šlo o to, aby desetičlenná družstva byla vyrovnaná. Na kontrolních stanovištích muselo projet všech deset závodníků. Aby nebyly dohady, vymyslel Karel Trousílek jizerskohorský závod jako kvalifikaci. Podle toho, jak kdo dojel, byl zařazen do družstva na sedmdesátku po hřebenech. Pak se stala ta tragédie pod Huascaránem a horolezce napadlo, že se závod na počest mrtvých pojede jako memoriál.
Brali jste ho méně soutěžně a víc jako legraci?
Byl to takový opravdu kamarádský běh na hraně mezi dálkovou turistikou a závodem. Ale i když tam byly ty srandičky, třeba na Předělu visel velký namalovaný půllitr piva s nápisem Občerstvovací stanice 3 kilometry nebo cedule s polonahou dívkou, pořád jste chtěl být lepší než váš kamarád. Od začátku se to po závodnické stránce bralo vážně. Ale kamarádsky. Když jste někoho dojel, prohodil jste pár slov, třeba proč mu to nejde a tak. Ta doba už se nevrátí.
Zbývají tři ročníky do padesátého ročníku Jizerské 50. Kolik byste chtěl ještě odjet závodů?
Pokaždé říkám, že když budu zdravý, příští rok pojedu. A dál už se nerozhlížím. Plánovat se nedá, jsou věci mezi nebem a zemí.
Co pro vás lyžování znamená?
Chci se hlavně udržet v kondici. K tomu mi pomáhají i ty závody, protože se snažíte na ně natrénovat. No a potom, zima je od toho, aby se lyžovalo. Tak lyžuju.
Letos jste už definitivně pověsil běžky na hřebík?
Řeknu vám to takhle. I když to venku vypadá na jaro, pořád je polovina března. Pamatuju, že březnu napadlo v noci tady v Jizerkách klidně i šedesát čísel za noc. Proto radši netvrdím, že jsem je definitivně pověsil na hřebík.
