Kdo by chtěl do Německa, měl smůlu. Všechny vlaky měly cílovou stanici v Hrádku nad Nisou.
Teprve před pětašedesáti lety, na počátku dubna roku 1951, došlo na trati Liberec - Hrádek nad Nisou - Žitava - Varnsdorf k propojení železniční trati s průjezdem přes Polsko a Německo. Byl to sice malý, ale v nelehkých poválečných časech přece jen pokrok.
„První slavnostně vyzdobený vlak se šesti osobními vozy, taženými parní lokomotivou, vyjel z libereckého nádraží. Nacházely se v něm delegace všech tří států doplněné nejlepšími pracovníky závodů Liberecka. Oficiálního přijetí se jim dostalo v Žitavě,“ zmiňují autoři knihy Stalo se na severu Čech.
A sláva to byla vpravdě převeliká: lidé nadšeně mávali z oken, vlak zdobily vlajky, holubice míru a portréty vůdců: Sovětský svaz reprezentoval Josif Vissarionovič Stalin, Německo Wilhelm Pieck, Polsko Bolesław Bierut a Československo Klement Gottwald.
I přes toto malé uvolnění to byly ale pořád těžké doby: v normálním provozu vlak na cizím území nikde nezastavoval a na to, aby nikdo neotvíral ani okna, dohlížela pohraniční stráž, jejíž příslušníci doprovázeli vlak z Hrádku nad Nisou do Varnsdorfu.
Přestože Československo i Německo byly spřátelené země socialistického tábora, přeshraniční ledy tály jen velmi zvolna: osobní hraniční přechod v Žitavě byl otevřen teprve 6. dubna 1977, výstup a nástup cestujících do vlaků na žitavském nádraží byl povolen od 23. května 1982.
V Žitavě zastavují nyní všechny vlaky mířící do Varnsdorfu, některé tu dokonce končí. Osobní dopravu na této trati provozuje německá společnost Vogtlandbahn pod názvem Trilex.
Historie se tak svým způsobem opakuje - po vzniku Československa v roce 1918 zůstala totiž tato dráha v majetku státu Sasko, a tak ji spravovaly německé železnice až do května roku 1945.
V současné době je problémem trati její katastrofální stav na polském území. Kvůli léta neudržovanému polskému úseku mohou jet vlaky touto zemí maximálně rychlostí třicet kilometrů v hodině.
