Hrad Lipý, jehož vznik se datuje do 13. století, je přitom nejstarší památkou České Lípy. Někdejší sídlo šlechty však tak dlouho chátralo, až se v dubnu 1957 rozhodli, že ho vyhodí do vzduchu. Už rok předtím se totiž zřítila část nároží a do opravy tak rozsáhlé budovy se nikomu nechtělo.
„Poválečná léta byla složitá a lidé prostě měli jiné starosti. Uvažovalo se, že by tu bylo muzeum, skanzen, galerie a botanická zahrada. Ale zůstalo jen u plánů,“ líčí Kateřina Krčmářová, správkyně hradu a průvodkyně.
Prvnímu odstřelu pilíře odolaly
Rozkaz národního výboru zněl upravit zchátralý hrad do podoby zříceniny, ale nenašel se nikdo, kdo by to svedl. Komunisté tedy povolali dobrovolnický útvar Lidové armády z Terezína, aby vojáci celé křídlo odpálili do vzduchu.
Správkyně Lipého a průvodkyně Kateřina Krčmářová mezi ruinami, které zbyly po zámecké části českolipského hradu.
„Byla to obrovská rána. Tehdejší demolice byly divné. Výbušniny byly příliš silné, bezpečnostní opatření liknavá a spíše teoretická. Takže rána vysklila výlohy mnoha krámům v okolí a stovkám bytů ve směru tlakové vlny. Lidé sice byli varováni, aby okna otevřeli, ale nebylo to nic platné,“ popisuje Ladislav Smejkal, historik českolipského muzea.
Mohutnost středověkých pilířů hradu však zaskočila i zkušené střelmistry. Výbuchu odolaly, a tak se ještě větší exploze ozvala i tři dny na to. To už se celé zámecké křídlo sesunulo k zemi.
Trosky skončily v Ploučnici i na stadionu
Trosky se použily k zanesení toku Ploučnice, jejíž tok se reguloval, a také jako podklad běžecké dráhy na místním stadionu. Tehdy se uvažovalo o tom, že se tu bude konat Spartakiáda a bylo třeba něčím vyrovnat běžecké dráhy. Dodnes se po suti z hradu běhá.
„V novinách o tom druhý den vyšel jen maličký článek. To i tanečním kurzům byl věnován větší prostor a pozornost,“ dodává Krčmářová. Podle historika Ladislava Smejkala přijala veřejnost odstřel části zámku pokorně, neboť už dlouho předtím fungovala účinná propaganda.
„Prosadila mezi lidmi mínění, že hrad překáží. Celé historické jádro města se tehdy mělo bourat, takže to všichni brali jako dobrý krok,“ dodává Smejkal. Na dalších více než 30 let byl Lipý i se zbouraným zámeckým křídlem zpustlý.
V hradu vyrostly garáže
V nejzachovalejší části hradu si pravoslavná církev zřídila modlitebnu a uvnitř hradu vyrostly garáže. Teprve první porevoluční starosta města Zdeněk Pokorný prosadil postupnou záchranu a obnovu památky do podoby dnešní zříceniny.
„Na nic tenkrát nebyly peníze. Okraje města byly zastavené tehdy ještě moderními paneláky, ale centrum bylo zpustošené. Nešlo jen tak přijít a říct, že opravíme první hrad – byly tu důležitější věci. Já se ale nevzdal a hledal alespoň sponzory,“ vzpomíná dnes pětaosmdesátiletý Pokorný.
První milion darovala například firma Shell, která budovala pod Špičákem benzínovou čerpací stanici. Postupně se díky neúnavné aktivitě Pokorného přidávali další dárci.
Z hradu se odstranily přistavěné garáže, stabilizovalo se opěrné zdivo, zpřístupnily se středověké sklepy, proběhl archeologický průzkum a odkryla se i překrásná sgrafita na hradbách, díky nimž si řada lidí uvědomila, jak cennou památkou dosavadní ruina je.
„Každý rok jsme něco obnovili, takže brzy mohl být hrad zpřístupněn veřejnosti. Jen mě s odstupem mrzí, že se nepovedlo prosadit vystavění nového zámeckého křídla. Nebyly na to peníze. Kdyby se každý rok ušetřil byť jen milion korun, mohlo se s tím dnes už něco dělat,“ dodává exstarosta.
