„Narazil jsem na ně ve stavebním archivu - je to jakýsi vedlejší produkt při shánění podkladů pro rekonstrukční mapu Liberce, kterou připravuji a trochu se pozdržela,“ vysvětluje Ivan Rous.
Dříve k reklamě obchodníci přistupovali jinak. „Když už si někdo dělal vývěsní štít či jiné označení provozovny, dělal ho s tím, že by měl nějakou dobu vydržet, což je odráželo samozřejmě v použití kvalitnějšího materiálu: skla, ušlechtilého kovu a dřeva. Ne jako dnes polepy a plast,“ říká památkář Jaroslav Zeman.
Města byla zároveň mnohem méně zahlcena světelným smogem. „Neon, to bylo něco a zároveň znak velkoměstskosti,“ podotýká Zeman.
„Obchodníci neměli potřebu se vzájemně utloukat světelnými poutači a brutálními polepy. To nejdůležitější ale je, že tehdy měli, alespoň podle mě, větší vkus.“
Když Zeman vzpomíná na dřívější časy, zní to v dnešní době téměř jako zkazky z dob dinosaurů.
„Většinu vývěsních štítů, označení provozoven, ale i velkoformátových reklam malovaných na fasádu dělali výtvarně vzdělaní lidé a písmomalíři, což je obor, který je dnes prakticky na vymření. Stejně tak o výlohy se starali aranžéři, dnes rovněž na vyhynutí. Ti znali základy kompozice, takže výlohy vypadaly jinak, než když se tam dnes loupne figurína a kolem toho naháže pár hadrů, jakože hezké a na výlohu se nalepí obří reflexní nápis SALE,“ povzdychl si památkář.
Stejně tak je nemyslitelné, že by dnes navrhoval umístění reklam a vývěsních štítů na fasády architekt - tak, jak tomu bylo dřív.
„Proto i za socialismu, kde se na to pořád alespoň trochu dbalo, byla úroveň označení prodejen a onen obchodní parter města po výtvarné stránce mnohem víc na výši. Nebylo to tedy jako dnes, kdy si kdejaký jouda, co umí základy na počítači, udělá návrh štítu nebo plachtu s nahotinou, bourákem a nápisem z odporného fontu a barevným bordelem kolem, aby byl co nejvíc vidět. Pak to celé flákne na barák tak, že dům ani není vidět,“ zlobí se Zeman.
Zatímco v Liberci nezřídka vládne nevkus, jinde se při tvorbě vývěsních štítů a výzdobě výloh drží tradic. Třeba v Německu.
„Krásnými příklady jsou třeba Žitava, Budyšín nebo Zhořelec. Tam si to hlídají a když už má někdo označený obchod nebo provozovnu, je to spíš formou vývěsního štítu, který je pro městský parter typický. A když už se vytvářejí velkoformátové reklamy, bývají klasicky malované na fasády,“ poukázal Zeman.
