"Pořád topíme a doufáme, že už zdem běžný mráz neublíží. Bojíme se ale toho, jestli bude několik dní patnáct až dvacet pod nulou. Neumíme si představit, co to může udělat," svěřuje se obyvatelka Vísky na Frýdlantsku Marta Holcová.
Při povodni jí a jejímu příteli zachránil život vrtulník. Teď se už třetí měsíc snaží zachránit svůj dům. Když se velká voda prohnala přízemím, zbyl jim jen kotel a dveře od záchodu. O moc víc vybavení tam není ani dnes. Zdi jsou oklepané na cihly a na chodbě sálá klíčové vybavení domu. Kamna. Od září hoří prakticky nepřetržitě a pomáhají zdi zbavovat vlhkosti.
"Na pohled se zdá, že jsou už zdi vyschlé, ale prý teprve tak z poloviny. Při velkých mrazech by mohly popraskat zvenku. S tím teď ale nemůžeme nic dělat," říká Otakar Stibor a do kamen sype další dávku hnědého uhlí.
Otakar Stibor z Vísky na Liberecku odhaduje, že letos protopí o padesát metráků uhlí víc než jindy.
Na otázku, kolik vlastně teď v zimě protopí, jen mávne rukou. Bude to prý asi o padesát metráků víc než jindy. "Teď ještě stačí topit na šedesát stupňů, až začnou větší mrazy, budeme muset přidat," loučí se dvaasedmdesátiletý muž.
Lidé přikládají dlouho do noci
Téměř naproti řeže soused dřevo. U něj je cítit nepatrně větší optimismus. Možná je to tím, že je mladší. "Dům už rozhodně není tak nacucaný jako na začátku. Zdi ale nejsou suché. Mokré jsou uprostřed," prohodí Bohumil Plesar.
Také jeho rodina přikládá dlouho do noci. Kamna se pak rozžhnou zase brzy ráno. "Rozhodně se teď už nedají stěny nahazovat. Musíme čekat," dodal Plesar.
Dům u provizorního železného mostu je na tom asi nejhůř. Poloroubenka stavěná ze směsi mazanice je dodnes vodou zcela nacucaná. Její zbourání si ale rodina, která pomáhá staré majitelce, odmítá připustit. Voda přitom sahala ještě v prvním patře do výše 50 centimetrů.
"Zatím můžeme topit jen dole, zdi ale neschnou. Když se do nich vrtá, teče skoro voda. V prvním patře děláme teprve topení, tam jsme ještě vysoušet nezačali. Až ho dokončíme, bude se topit naplno, ať to stojí co to stojí. Nevím ale, co udělá mráz. Můžu jen doufat, že zdi vydrží," přiblížil Václav Veselý.
Po práci tráví na domě dlouhé hodiny a je na něm znát únava. Do Vánoc chce spravit alespoň dvě místnosti tak, aby se v nich dalo bydlet. Jeho babička stále bydlí u své dcery, dům je neobyvatelný.
Vysoušeče jsou drahé
Vysoušeče přitom vyjdou draho. V domě starosty Heřmanic Vladimíra Stříbrného jedou nepřetržitě tři. Měsíčně stojí jejich provoz nejméně pět a půl tisíc korun. Starosta z nich denně vylije třicet litrů vody. Dům mu sice i tak praská, vysoušení je ale prý potřeba, ať to stojí co to stojí.
"Těch, co mají vysoušeče, je už spíš méně. Vím, že třeba pro starší je to drahé. Hrozí ale, že to, co opravili, vlhko zase zničí," varuje starosta.
Kvůli blížícím se Vánocům podle něj mnoho lidí opravy uspěchává. "Byla velká chyba, že firmy nabízely slevy na nábytek těsně po povodních. Měly přijít na jaře. Lidi jich chtěli využít a teď hrozí, že budou mít všechno zase zničené. Zdi jsou taky hodně mokré, obávám se, že s velkými mrazy začnou praskat," míní Stříbrný.
