Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Horská dráha i mučírna. O tramvaji z Liberce do Jablonce vznikla kniha

  6:35aktualizováno  6:35
Někteří ji nenávidí, protože pohled na domečky v kopci a rozbořené fabriky vídají při každodenní cestě do práce, jiní ji milují pro její jedinečnost či svéráznost. Tramvajová trať linky číslo 11 z Liberce do Jablonce se dočkala literárního zpracování v podobě nové knihy Tramvestie od Pavla Novotného.

Autor knihy Tramvestie Pavel Novotný. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

„Ta trať mě vždycky fascinovala. Je to úplná horská dráha, cesta plná neuvěřitelných proměn, pro někoho to může být i mučírna, když v ní třeba musí trávit každé ráno cestou do práce a zpátky,“ vysvětluje svůj vztah k meziměstské trati Pavel Novotný, autor knížky a zároveň vedoucí Katedry německého jazyka na liberecké Pedagogické fakultě.

Úryvek z knihy Tramvestie

Proseč výhybna

zelenej zavlažovací barel
co je tohle? montážní rampa?
skokanskej můstek pod tramvaj?
– je to podepřený tyčí
trčí to nad tratí
a je to tak krátký
že by se do toho dalo
najet jenom půlautem
ale přitom ani není jak
stojí to v louce
vrata se škleběj do nikam
už je to pryč
– co to bylo?

Před deseti lety začal do tramvaje, která obě města spojuje, zvát osobnosti, jež poskytly materiál pro volnou tvorbu textů, z nichž je kniha složena.

„Začal jsem svými přáteli. Pozval jsem je na tuhle jízdu, nahnal je do tramvaje a spustil nahrávání. Požádal jsem je, aby popisovali, co se odehrává za oknem, měli jízdu všemožně reflektovat, každý po svém,“ přibližuje vznik textů Novotný. V knize tak promlouvá například skladatel Ivan Acher, básníci Jaromír Typlt, Josef Straka, malíř Jan Merta, ale třeba i vrátný Slávek Lelek. Kniha tvoří cyklus dvaceti protiběžných textů, v nichž je zachyceno 18 mluvčích.

Podle Novotného spočívá tvorba textu v kombinaci původního slovního materiálu s více či méně radikálními autorskými zásahy. „Není to pustý přepis. Nahraný materiál tvořil pouze základní surovinu, kterou jsem různými způsoby dotvářel,“ přibližuje autor.

„Text vždy balancuje mezi mnou a tím druhým, popisuje krajinu a zároveň vytváří portrét daného mluvčího. Tou trasou jezdí spousta lidí a každý ji vnímá jinak. Jeden člověk to všechno nepojmenuje, ale když jich zachytíme víc, výsledek získává na plastičnosti,“ míní Novotný.

Co promluva, to jiný pohled na krajinu

Čtenářovi se díky tomu daří pohlížet na výjevy za oknem optikou jednotlivých vypravěčů. Vrací se s nimi do minulosti, hltá řádky plné vzpomínek na první lásky, odvrací zrak od naturalisticky popsaných pádů na sociální dno, ale seznamuje se i s fakty, jak tomu je v pasáži od provozně-technického ředitele dopravního podniku Ludvíka Lavičky.

„Co promluva, to úplně jiný pohled na krajinu, jiná slovní zásoba. Promluvy se navíc setkávají ve vracejících se motivech. Někdo kolem něčeho jede a komentuje to, jiný si toho pak všimne o rok později. To je třeba příklad pověstného cikánského domu na Měnírně, který dnes už neexistuje, takzvaně ‚padl‘. Nebo Textilana - když jsem se záznamy začínal, bylo tam čerstvé zbořeniště. Teď je to holá pláň,“ popisuje krajinu Novotný.

Grafická podoba vznikala nezávisle na textech

Bez zajímavosti není ani vzhled knihy. Je různě rozkládací, jednotlivé básně autor seřadil na výšku, takže připomínají skutečnou cestu do Jablonce a zpět včetně všech zastávek. Přebal pak zdobí grafika Jana Měřičky.

Na té jsou z půdorysu zachyceny postavy, které nastupují, vystupují a pohybují se po tramvaji.

„Grafická podoba Tramvestie vznikala původně úplně nezávisle na mých textech. Skvělý křižanský grafik Jan Měřička se tím začal spontánně zabývat, protože často zpracovává davové hemžení. Zde ho zaujala dynamika jízdy. Někdy kolem roku 2008 jsme si jeden druhého našli,“ vzpomíná Novotný.

Pohledná obálka ale není jedinou přidanou hodnotou nového díla. Do zadní části umístil Novotný kompaktní disk s nevšední zvukovou stopou.

„Je to kompozice, která využívá mých nahrávek se zachycenými osobnostmi. Střihem jsou vytvořeny pomyslné dialogy, ačkoli každý jel jindy, v jiném roce, v jiné hodině. Někomu je vedro, potí se v létě, jiný jede v zimě, zahalen do šály. A když pak jedou například kolem garážové trafiky ve Vratislavicích, společně nad ní žasnou. Sestříhal jsem je tak, že jedou prostě všichni spolu. Nahrávací zařízení jsem umístil na několik směn i do kabiny řidiče, a tak nahrávka zachycuje i jeho práci, jako sešlapování pedálů, prodej jízdenek a podobně,“ vysvětluje Novotný.

Nelezlo autorovi natáčení pořád stejného tématu krkem? „Naopak, já k tomu utíkal. Dneska se tam cítím trochu jako doma, bezpečně, krajinu jsem si adoptoval a připadám si skoro jako v obýváku,“ neskrývá autor. „Až je mi skoro líto, že jsem to tím vydáním knihy uzavřel,“ zakončuje Novotný.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.