Vysoké mzdy pro romské sdružení Liberecký kraj nehlídal, tvrdí manažer

Za rozhazování dotací Libereckého romského sdružení, jež v regionu poskytovalo terénní služby a nízkoprahová centra, může i vedení kraje. Činnost sdružení nekontrolovalo dostatečně, tvrdí Miroslav Kroutil, který měl na krajském úřadu celý projekt rozdělování peněz na sociální péči na starosti.

Miroslav Kroutil, bývalý manažer projektu, který v Libereckém kraji rozděloval dotace na poskytování sociálních služeb. Kritizuje kraj za nedostatečnou kontrolu projektu. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Projekt jste měl na starosti, a tak se nemohu nezeptat, co si myslíte o jednání kraje a radního Pavla Petráčka, pod něhož program patří.
Myslím, že hodili Liberecké romské sdružení přes palubu. Musí na někoho svést všechny průšvihy, na které upozornila ministerská kontrola. Vedení kraje na tom má větší podíl viny než samotní Romové.

Romské sdružení versus kraj

Liberecký kraj ukončil na konci loňského roku spolupráci s Libereckým romským sdružením. To na území kraje provozovalo terénní pracovníky a nízkoprahová centra. Miliony čerpalo z projektu s názvem Služby sociální prevence v Libereckém kraji, ministerská kontrola však přišla ve vyúčtování na velké nesrovnalosti.

Sdružení vyplácelo vysoké mzdy, terénní pracovníci dostávali 50 tisíc korun. Jedna pracovnice dokonce dostala měsíční hrubou mzdu ve výši 99 tisíc korun. (čtěte zde) Kraj po sdružení požaduje vrácení 26 milionů korun z dotací.

Starostové měst v kraji mají z konce práce Libereckého romského sdružení obavy. V Novém Boru či Tanvaldu se bojí, že jim to přinese další problémy. (o tom více zde)

A vy, jako manažer projektu?
Byl jsem jím od června 2009 do července roku 2010. Od té doby se s krajem soudím o zrušení výpovědi.

To jste mi ale neodpověděl.
Důvodem mé výpovědi bylo, že jsem nezajistil kontrolu těch, kteří sociální služby poskytovali. Tedy i romského sdružení. Jenže oni mě vyhodili proto, abych ji udělat nemohl. Naopak já chtěl, aby ji někdo prováděl! Všechno mám doloženo.

Promiňte, z toho jsem jelen. Asi budeme muset začít od začátku.
Od roku 1991 se zabývám rozvojovými projekty, mimo jiné jsem se podílel na strategických plánech třeba Plzně, Olomouce a dalších. V roce 2009 mě oslovili z kraje, jestli bych se nechtěl přihlásit do výběrového řízení na manažera projektu IP1. Což je projekt na podporu postižených lidí. Nejen mentálně a fyzicky, ale je to zaměřeno i na lidi bez přístřeší, drogově závislé, nebo na nepřizpůsobivé občany. Byla to nová výzva. Největší projekt v historii Libereckého kraje.

Kolika postižených lidí se to týkalo?
Tří tisíc. Byli rozděleni do jedenácti cílových skupin. Některé jsou adresné, jiné, a ty jsou rizikové, anonymní...

Nezabíháme do přílišných podrobností?
Ne. Bez toho se to nedá pochopit. Adresné cílové skupiny, například nevidomí, mají s organizacemi, které se o ně starají, sepsané oficiální smlouvy. Těch je tisíc. Zbytek, dva tisíce, jsou anonymní. V praxi to vypadá tak, že terénní pracovník s nimi někde pod mostem mluví, radí jim, ale nezná ani jejich jméno. Zákon to zakazuje. Takže se to nedá kontrolovat, a o to víc se to dá zneužívat.

Proč jste to jako manažer nekontroloval vy?
V projektu je přímo uvedeno, že se na kontrolu musí zřídit dvě místa kontrolorů. Chtěl jsem od vedoucí odboru, aby kontrolní místa zřídila. Odmítla to a po ní i radní kraje. Šel jsem za ředitelem úřadu, ten to slíbil, ale neudělal. Takže jsem napsal do pravidelné monitorovací zprávy na ministerstvo (duben 2010), že tato část projektu nebyla splněna. Vedoucí odboru mi dokonce písemně nařídila, abych řádky o nesplnění úkolu vymazal. Udělal jsem to, ale upozornil hejtmana Eichlera, že podepisuje zprávu, která není pravdivá. Jemu to asi nevadilo a za dva měsíce mně dali výpověď.

Jen tak?
Hejtman ustanovil pracovní skupinu, ta se mne nikdy na nic nezeptala a neznám její výsledky. Absurdní na tom je, a znovu se k tomu vracím, že důvodem výpovědi bylo, že jsem nezajistil kontrolu. Je to jakoby na letiště odmítli najmout celníky a pak se divili, že se pašuje.

Miroslav Kroutil

Narozen roku 1953
Vzdělání: ČVUT, elektrotechnická fakulta

Zaměstnání po roce 1990:
Místostarosta Desné v Jizerských horách, šéf rozvoje města Liberce, tajemník libereckého magistrátu, od roku 1995 s přestávkami OSVČ.

Od roku 2009 manažer projektu IP1, který rozdělil mezi poskytovatele sociálních služeb v Libereckém kraji 225 milionů korun pro postižené a sociálně vyloučené lidi.

V roce 2010 propuštěn, soudí se s krajem o neplatnost své výpovědi.

Mám tomu rozumět tak, že za vyplácení padesátitisícových platů, půjčování si aut z vlastní firmy, za vysoké nájmy a další prohřešky mohou Romové i úředníci Libereckého kraje rovným dílem?
Už jsem to říkal, kraj má větší podíl viny. Víte, co je na tom nejpodivnější? Oni romskému sdružení smlouvu zrušili a vypsali nová výběrová řízení, v nichž se objevuje stejný šlendrián jako v těch minulých. Znovu tam je možnost, jak z toho systému vysávat velké peníze. Například na anonymní podporu sta lidí, bezdomovců, alkoholiků, drogově závislých, je vyčleněno téměř pět milionů korun. Přitom podle zákona stačí, aby si s každým z těch sta lidí někdo promluvil jen jednu hodinu. To vychází 50 tisíc na jeden rozhovor. I kdyby s každým terénní pracovník mluvil pod mostem desetkrát, pak by to bylo pět tisíc za rozhovor. Stále to jsou nesmyslně vysoké částky!

Soudíte se o to, aby byla zrušena výpověď. Viděl jsem e-mail od hejtmana Stanislava Eichlera, kde píše, že se jim chcete jen mstít. Je to tak?
Pomsta je sice sladká, ale snažím se emoce potlačovat, což jde samozřejmě v tomto případě těžko. Nesoudím se ani kvůli ušlé mzdě, ale abych mohl rozkrýt nepořádek, který v tomto projektu byl a je. Stejný projekt je v běhu ve všech krajích a nese sebou nulové riziko při odklánění finančních prostředků někam úplně jinam, než pro sociálně vyčleněné lidi. Stačí být jen šikovnější než například Liberecké romské sdružení u nás.