Každé z děl, jejichž autorem je liberecký výtvarník a fotograf Jakub Šulc, doplňuje literární text; ty sestavil taktéž liberecký básník Julius Benko.
Jak jste se k sobě dostali? To je první společná akce?
Benko: Setkali jsme se profesně. A něco mezi námi přeskočilo, stýkali jsme se dál i v osobním životě a jak jsme si tak povídali o všem možném, dospěli jsme k názoru, že by nebylo nezajímavé něco dohromady vytvořit.
Šulc: Nějakým způsobem se prostě navzájem sledujeme. A když se teď Julek po nějakém čase stráveném v Německu vrací zpátky do Česka, rozhodli jsme se, že prostě něco spácháme.
Z jakého důvodu jste se rozhodli udělat zrovna takovéto koláže a spojit je s poezií?
Šulc: Ty vizuální koláže jsem si dělal zprvu jen tak sám pro sebe. Nejdřív jich bylo jen pár, pak se to nabalovalo a už jsem si říkal, že by bylo hezké to někde veřejně ukázat. Ale byly to pořád jen koláže, nemělo to ještě takovou tu přidanou hodnotu. A Julek přišel s nápadem, že by ke kolážím udělal texty.
Benko: Původně mě Jakub požádal, abych napsal texty vlastní. Ale nevěděl jsem nějak, co bych k tomu vymýšlel. Až později mě napadlo doprovodit výtvarné koláže kolážemi literárními.
Jak tomu mám rozumět?
Benko: Jakub mi poslal náhledy koláží a já jsem k nim automatickou metodou u každé z nich sáhl do knihovny a vytáhl knížky, které mi Jakubova díla evokovala. Z nich jsem pak vybral různé pasáže a složil je dohromady.
Co koláž, to knížka?
Benko: Ne, použil jsem jich coby doprovod k jedné koláži i víc, třeba pět, šest.
Proč jste coby pomyslnou výstavní síň zvolili právě sál kina Varšava?
Benko: Já už jsem tady několik akcí uspořádal. Jsou tu vstřícní lidé - Petr Hubáček, Ondra Pleštil, Jirka Žid, ti jsou všichni fajn a snaží se tady udržet kulturu. Přijde mi fajn je podpořit a pomoct i kinu. Navíc se nám líbí industriální prostor kinosálu. Je to syrové a koláže sem krásně zapadají.
Šulc: Je to tady takové propojení establishmentu a undergroundu. Myslím tím, že koláže se vyjadřují v duchu establishmentu, ale ocitly se v prostoru, jenž je naprosto punkový.
Plánujete, že byste spolu něco vytvořili do budoucna?
Šulc: Rozhodně. Cítíme v naší spolupráci určitý potenciál, vhodně se doplňujeme: to, co třeba tak úplně neumí jeden z nás, zvládá zase ten druhý. Vzájemně se inspirujeme, což je důležité.
