Tváří výstavy se stala fotografie hraběnky Clam-Gallasové v rozkošném dobovém koupacím úboru. Tvůrci expozice představují území tří sousedních států, takzvaného Trojzemí, jako místo neobvykle bohaté na lázně, přírodní koupání i kryté bazény.
"Obrázek hraběnky pochází z grabštejnského archivu. V originále to je malá fotografie z roku 1910 a můžeme jen hádat, že byla pořízena v Hamru na Jezeře, kam jezdili Clam-Gallasové na letní byt," říká ředitel Městského muzea v Žitavě, švýcarský historik Marius Winzeler.
V centru pozornosti tvůrců výstavy, Mariuse Winzelera a Petry Šternové z Národního památkového ústavu v Liberci, je především architektura starých lázní a krytých bazénů. Na území dnešního Trojzemí se v tomto směru nachází několik neobyčejných staveb.
Liberecké lázně jsou evropským skvostem
"Perlou jsou opravené Městské lázně Františka Josefa v Liberci, do kterých se stěhuje Oblastní galerie. Je to skvost, který nenajdete nikde ve střední Evropě," tvrdí nadšeně Marius Winzeler.
Libereckým lázním je na výstavě věnován velký prostor. Návštěvník tu najde detaily, které musí obyvatelům Liberce připadat, vzhledem k politickým tancům kolem lázní, absurdně. Je tam vystavená helma a pracovní vesta jednoho dělníka, který se na obnově libereckých lázní podílel. Ve stejné vitríně je i kladivo, kterým se klepalo na "základní kámen" při zahájení oprav.
Stejnou pozornost věnují kurátoři výstavy i žitavským městským lázním, které jsou starší než liberecké téměř o třicet let. Byly postaveny v roce 1874 a jsou nejstarším krytým bazénem v celém Německu.
"Na druhou stranu zde připomínáme i lázně, kterým hrozí zkáza. Jsou to třeba zcela unikátní, ale bohužel rozpadající se secesní městské lázně v Jablonci nad Nisou nebo podobným osudem postižené Freiseho lázně ve Zhořelci," vysvětluje historik Winzeler.
V téměř každém městě i vesnici byly lázně
Příhraniční území bylo vždy bohaté na vodu. Tím se dá vysvětlit množství lázní, bazénů a přírodních koupališť, které se na tomto území nacházejí.
"Lázně, ať už sluneční, vanové, slatinné a ty další, se nacházely v téměř každém městě a větší vesnici. Známé byly třeba vanové lázně v Chrastavě. Všechny se nám do výstavy nevešly. Tolik místa jsme neměli, ale chystáme dvojjazyčnou podrobnější knihu na toto téma," prozrazuje Petra Šternová, která při přípravě scénáře výstavy narazila na zatím neznámé skutečnosti.
"Například architekt Rudolf Bitzan, který postavil v Liberci několik honosných vil i zdejší krematorium, je autorem ubytovacího domu v Lázních Kunratice. Nebo, že známý vídeňský architekt Leopold Hoheisel navrhl a postavil v roce 1914 v Lázních Libverda lázeňský dům Helm," říká Šternová.
Za nejoriginálnější exponát považuje Marius Winzeler dámské plavky z přelomu století.
"Byly vyrobeny v roce 1905, ale nevíme, jestli se v nich někdo koupal. Víme ale, že je v roce 1930 Spořitelna Liberec, která lázně postavila, věnovala muzeu už jako starožitnost," přibližuje ředitel Winzeler osud plavek, které připomínají spíš šaty do plesu než koupací úbor. Ještě starší než tyto plavky je koupací župan z roku 1890.
Zmenšená kopie nymfy z Liberce
Česko-německá výstava Koupání bez hranic je druhým projektem, který spolu žitavské muzeum, liberecká galerie a Národní památkový ústav v Liberci připravily. První byla výstava historických aut a motorek s názvem Fenomenální! Fenomenální byl podle Mariuse Winzelera také její úspěch. V létě ji vidělo v žitavském muzeu víc Čechů než Němců.
Plavek, ručníků, gumových koupacích čepic a dalších věcí je na česko-německé výstavě Koupání bez hranic. Stejně jako historických i současných fotografií koupališť, bazénů a lázní. K vidění je i zmenšená kopie nymfy, jejíž originál stál uvnitř v čele libereckých lázní a je zřejmě už definitivně ztracený.
