„V případě, že člověk mládě najde, pohladí nebo vezme do ruky, zanechá na něm...

„V případě, že člověk mládě najde, pohladí nebo vezme do ruky, zanechá na něm pachové stopy a samice ho pak již zpět nepřijme a opustí ho. Mládě pak zahyne,“ říká myslivec, lesník a ilustrátor Petr Slaba. | foto: archiv MAFRA

Vzít si mládě z lesa domů pro něj znamená rozsudek smrti, varuje lesník

  • 21
Lidé si domů berou mláďata zvěře, o kterých se mylně domnívají, že jsou opuštěná. Tím je ale naopak odsoudí k smrti. Jev, který v těchto dnech mapují myslivci po všech koutech republiky, přibližuje myslivec, lesník a ilustrátor Petr Slaba z Dubé na Českolipsku.

Nebývá obvyklé, aby myslivci vybízeli lidi k ochraně zvířat. Co vůbec mláďatům hrozí?
V tomto období přicházejí na svět srnčata, zajíci a další. Tato mláďata mají matky odloženy samotné v lese či na loukách a samy jsou někde opodál. V případě, že člověk takové mládě najde, pohladí nebo vezme do ruky, zanechá na něm pachové stopy a samice ho pak již zpět nepřijme a opustí ho. Mládě pak zahyne.

To platí obecně pro všechny druhy zvířat?
Ano, především pro srnčata, malé zajíce, daňčata, či kolouchy jelenů. Ale třeba i mláďata divočáků, u kterých jako jediných hrozí riziko, že vás může jejich matka napadnout.

S tím jste se opravdu setkal?
Ano, i s tím jsem setkal. Protože černá zvěř - jak myslivci divočákům říkají - může být při obraně mláďat velmi nebezpečná, vždy radím se selatům vyhnout. Selata divočáků jsou většinou pohromadě pod dohledem matek a zbytku tlupy. Takže potulující se samotné sele je v tomto případě většinou sirotek.

Dokáže laik poznat, kdy je zvíře skutečně osiřelé, protože mu matka zemřela a kdy je jen „odložené“ a matka běhá opodál?
Musel by někde v blízkém okolí najít matku mrtvou, jinak je většinou jen odložené a schované před predátory.

Takže radíte ve všech případech bez výjimky nechávat mládě v lese osudu?
Ano a hlavně na něj nesahat. Pomalu ho obejít a v klidu opustit místo, kde je zalehlé. Máte-li pochybnosti a myslíte-li si, že je opravdu opuštěné nebo zraněné, uvědomte o tom místní myslivce. Mají zkušenosti a přehled o zvěři, která v okolí žije. Nezachraňujte sami od sebe, když si nejste stoprocentně jisti, že se jedná o sirotka.

Co se vůbec děje se zvířaty, která lidé takto odnesou z lesa? Tuším, že málokdo si je nechá doma, ale pustí je někde za barákem.
Ve většině případů to končí fatálně - úhynem mláděte. Takovýto drobek vyžaduje spoustu péče a zkušeností s jeho výchovou a krmením. Srny kupříkladu malým srnčatům masírují lízákem bříško, aby se dobře v mladém věku vyměšovala, když se toto opomene, dostane třeba i dobře vypadající srnče po pár dnech průjem a uhyne. Nemůžete ho krmit obyčejným mlékem. Po odnesení z lesa se dostane do obrovského stresu, to jsou všechno velice důležité věci, které na něj působí. Také pak již nejde vypustit, matka ho zpět nepřijme, když na něm cítí pach lidí.

Mohou v tomto smyslu pomoci záchranné stanice pro zvířata?
Třebaže tam mají zkušenosti a umí se o takové zvíře postarat, ve velkém procentu případů mláďata nevydrží.

Děje se to podle vás často, že lidé „zachraňují“ v lese takhle srnky? Nebo je to jen časově omezené a v některých honitbách s tím problém nemají?
Bohužel se to děje poměrně často a všude, navzdory tomu, že se snažíme na to upozorňovat. Proto je velice důležité využít možnosti, jako třeba zrovna ve vašich novinách a dostat to do podvědomí lidí, aby měli zafixováno, jak se v případě nalezení takového mláděte chovat a jednat.

Dá se nějak vyčíslit, kolik mláďat takhle každoročně zahyne?
Na to bohužel statistika není, často se to ani nedovíme, lidé mládě odnesou domů ono je tři dny dá se říci v pohodě. Je veselé, občas něco i sní, ale pak nastane zvrat a do několika hodin uhyne. Lidé o tom pak raději nemluví.

Na druhou stranu, i vy sám jste příkladem člověka, co z lesa zachránil mládě lišky a ta teď žije s vámi. Jenže jste profesionál. Máte ve svém okolí někoho, kdo takhle myslivcům fušuje do řemesla?
To není ani tak o nějakém fušování, jde spíše o to, aby dobře fungovala prevence a informovanost. Myslivci zvěř a její zvyky velmi dobře znají, zrovna tak lokality v kterých se jaký druh zvěře vyskytuje. Samozřejmě znám i případy, kdy se někdo dokázal o takového sirotka postarat. Každopádně je důležité uvědomit si, že je to závazek na dlouhou dobu a většinou již takovéto zvíře není možné vypustit zpět do přírody.

Vy jste už před lety zahájil akci „Zachraň zvíře před sekačkou“, máte s odstupem přehled, jestli něčemu pomohla?
Ano, kampaň odstartovala i v letošním roce. Loni se díky ní zachránilo po celé republice velké procento mláďat zvěře, třeba u nás v revíru, kde jsem mysliveckým hospodářem, jsme díky spolupráci se zemědělci ale i dobrovolníky z řad veřejnosti měli minimální ztrátu na mláďatech právě v době senosečí.