Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Provokoval, stavěl i spojoval. Před pěti lety zemřel oblíbený páter Raban

  8:17aktualizováno  8:17
Když v roce 1990 přišel páter Miloš Raban do Jizerských hor, našel chátrající faru v Raspenavě a rozvaliny kláštera v Hejnicích. Ty jsou dnes díky němu součástí posvátné Via Sacra a zná je celý svět. Sedmého ledna to bude pět let, co oblíbený farář zemřel.

Jana Bezvodová, která s Milošem Rabanem spolupracovala přes dvacet let. Vzadu Rabanův portrét. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Miloši, umřeme tady. Ty to nedojdeš, a já tě nemůžu opustit, umřeme tu oba. Páter Raban se přes zmrzlé obočí podívá nahoru a řekne: Ta díra v mracích je přímo nad námi, díky ní vidíš. Pojďme dál.

Tak vzpomíná na svého přítele, „šéfa“ a spoluhorolezce Miloše Rabana proděkan pedagogické fakulty liberecké univerzity Michal Podzimek v nekrologu, který vznikl právě před pěti lety.

Tehdy totiž zemřel člověk, který pohnul jedním z nejzapadlejších koutů Liberecka. Z ruiny františkánského kláštera v Hejnicích „vydobyl“ Mezinárodní centrum duchovní obnovy, kam jezdí poutníci z celého světa.

Vzpomínka Michala Podzimka patřila adrenalinovému výstupu na chatu Regina Margherita v italských Alpách do výšky 4,5 tisíce metrů a jen dokládá to, co všichni kolem Miloše Rabana věděli. I když dolezl po čtyřech a plival krev, vždycky dorazil. A ještě si zachoval smysl pro humor.

„A tak to bylo se vším. Dokázal neuvěřitelné věci, do kterých by jiní nešli, a navíc uměl strhnout ostatní,“ říká Jana Bezvodová, která s Rabanem spolupracovala přes dvacet let - od jeho příchodu do Raspenavy až do jeho smrti.

Páter přišel a auto vytáhl

„Tak třeba hned na začátku, když jsme začali s opravou raspenavské fary. Páter ji financoval ze svých úspor a z toho, co sehnal po známých v Německu. Nadchnul dobrovolníky, aby pomáhali zadarmo, sám si navlékl montérky a pracoval s nimi,“ líčí Bezvodová.

„Byl zavalitý, ale mrštný a měl obrovskou sílu. Jednou zapadlo auto do škarpy u fary. Lidé z něj chtěli volat nějakou techniku, aby je vyprostila. Přišel páter, popadl auto a posadil ho zpátky na silnici.“

Když se o Velikonocích 1991 hejnický chrám Navštívení Panny Marie otevřel celodenně, musela v něm Jana Bezvodová trávit mnohem víc času.

„Dělala jsem prohlídky pro návštěvníky, a když nikdo nešel, montovala jsem v sakristii součástky pro Teslu. Pak farnost začala vynášet tolik, aby mě uživila, nastoupila jsem tam na celý úvazek. Tehdy jsem byla vdova se dvěma dětmi a páter Raban mi vytvořil takové podmínky, aby tam mohly být holky se mnou a já mohla pracovat. Na zahradě jim zřídil bazén, zajistil jídlo a ony tam trávily celé léto,“ popisuje Bezvodová.

Raban ale nebyl jen duchovním pastýřem věřících z Raspenavy, Bílého Potoka, a Hejnic, neřešil, jestli je někdo věřící nebo nevěřící, choval se civilně, miloval život, dobré jídlo a byl výborný vypravěč. Nikomu nic nevnucoval a tím dokázal oslovit všechny.

S každým se domluvil

S každým se domluvil a to nejen proto, že uměl řadu jazyků. „Nekoukali jsme na pracovní dobu a dělali, dokud bylo potřeba. A když viděl, že máme dost, uspořádal výlet, nebo party na zahradě, abychom se odreagovali a zase nás práce bavila,“ popisuje Bezvodová.

Když byla hotová Raspenava, pustil se naplno do Hejnic. „Podnikatel by do toho nikdy nešel, protože neměl finanční krytí, ani stavební firmu. On ale věřil, že se to povede. Dělala jsem tehdy účetní a byly chvíle, kdy jsem před sebou měla štos faktur a na kontě ani korunu. On se sebral, na týden odjel do Německa a do Rakouska a ty peníze přivezl. Takhle třeba sehnal 30 milionů na spoluúčast k dotaci. Hejnice bral jako poslání a každý den se modlil za to, aby všechno zvládl. A všem nám dával energii. Byli jsme třeba unavení, ale nikdy v depresi,“ popisuje Bezvodová.

Hejnické centrum otevřelo v lednu 2001 a cestu do něj si našli i nevěřící. Třeba na velikonoční večeři Pesach, kde se podával pečený beránek, hořké omáčky a nekvašený chléb a košer víno se sjížděly stovky lidí z celé republiky a Miloš Raban vyprávěl starozákonní příběh o útěku Židů z Egypta.

Když se v roce 2005 stal děkanem pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, shromáždil kolem sebe tým lidí, schopných hejnické centrum vést.

„Nejspíš už věděl, že dlouho nebude, a potřeboval mít jistotu, že pojede dál i bez něj. Nikdo netušil, že má nějaké zdravotní problémy. Jen jsme věděli, že si občas z lékárny nosí taštičku medikamentů,“ říká dnešní ředitelka centra Petra Šiklová.

Pracoval do poslední chvíle

„Propuklo to až po povodních v roce 2010. Tenkrát pomáhal při úklidu a chytil zlatého stafylokoka. Pak už to šlo rychle.“

Ač nemocný, do poslední chvíle pracoval. „Ležel na přístrojích v liberecké nemocnici, ale nedovolil nám, abychom se o tom nějak šířili,“ vzpomíná Šiklová. „Práce ho držela při životě, takže jsme úřadovali tam.“

Miloš Raban se ještě dočkal desátého výročí otevření centra. „Hlavně fotky chtěl vidět. Dovezli jsme mu je a pár hodin na to zemřel,“ dodává Šiklová.

Miloše Rabana nepřipomíná jen deska v kapli chrámu i portrét v ambitu kláštera.

„Pořád je tu s námi, pořád s ním konzultujeme, když něco rozhodujeme. Pro někoho byl VIP osoba, pro mě ten, kdo mě naučil žít. Z jeho rad a myšlenek budu čerpat do konce života,“ dodává Bezvodová.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sedmihorské léto pořádá Jitka Maděrová s Josefem Šormem. Z jednodenního...
Dvorek v Českém ráji přitahuje legendy. Po Smokie zahraje Paddy Kelly

Nenápadný dvorek na dohled od Trosek působí dojmem, že se tu o víkendech konají leda svatby. Pod rozměrnou pergolu ale každý rok jezdí hudební a divadelní...  celý článek

Sedmnáct zlatých investičních mincí s vyobrazením rakousko-uherského císaře...
Za zlatý poklad nalezený při sekání trávy dostala žena přes dvě stě tisíc

K tomu, abyste našli poklad z dávných časů, stačí někdy opravdu málo – třeba jít posekat trávu na zahradě. Tak, jako to udělala před dvěma lety Alena...  celý článek

Víkendový festival Mácháč 2017.
Na taneční festival k Máchovu jezeru vezli dealeři stovky tablet extáze

Dvě stovky tablet extáze měli u sebe dva muži z Ašska, kteří se vypravili na víkendový festival taneční hudby Mácháč 2017. Každý z nich měl u sebe sto kusů...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.